Neon Demon

Je to tak strašně prázdný, rezignovaný a vyčerpaný, jak se dalo už dle zadání úlohy čekat. Opět je to fotoromán, znovu tam vše pouze slouží účelu sestavení scény, akorát na rozdíl od předchozího odpouštějícího boha je tohle ještě strašlivě nepůvodní. Tisíckrát olízané aluze na neživost vrcholového modelingu akorát generují hezké záběry bez kontextu a tak zoufale vydřenou snahu o kontroverzi, že jsem poklimbával i když si to Jena Malone rozdávala s mrtvolou. Považte! A mě to mrzí, protože se chci dívat na to, jak přelíčená androidka zvrací oční bulvu. Refn by se měl totiž po vzoru Drive věnovat zasazování svého stylu do nějakého žánrového světa, kde obojí může kvést a vzájemně se obohacovat. Takhle se dočká jenom posměšného chichotání v sále při vypatlaných dialogových scénách a nepodařeném, přetaženém spiritismu. Jak trefně se film popsal scénou, ve které umělá, tisíci plastikami předělaná modelka se pyšně pochlubí, že ji její plastický chirurg říká 'bionická žena', načež se dočká znechucené reakce "A to má být kompliment?" (23.09.2016)

Rozmazlená umíněnost o dvou hodinách a dvou zvratech. Lacině provokující, velkolepě ohlašující něco, co nikdy nepřijde, a hlavně - úplně zbytečná. Na kvalitativní přiblížení se k Lynchovým nepochopitelným podívaným je totiž příliš plytká a do sebe zahleděná. Chápu, že všechny barvy, minuty beze slov a odpuzující scény v sobě mají metafory, o kterých se Refn moc rád baví, ale v jádru jsou všechny tak protivně triviální, že se o chytrý nebo rafinovaný efekt nezvládnou ani otřít. Na další dánsko-hollywoodskou hypnózu jsem se těšil, protože Drive miluju a s Jen Bůh odpouští jsem se minul relativně těsně. Jenže pohledy hlavní postavy do prázdna tu nefungují, protože nemají z jakého příběhového podhoubí čerpat a vedlejší potvory jsou v tomto případě spíše scenáristickými patvary. Nicolas právě skončil i u těch trpělivějších z nás. (25.09.2016)

Pubertální provokace. Ukázat hloubku povrchu dokázal Refn už tak, že podobný vyprázdněný patvar plný tupých scenáristických klišé člověka těžko vyvede z rovnováhy. Navíc NRW tentokrát režíruje bídně. Prkenné dialogy, klipové sekvence, které takhle zvládne každý jen trochu talentovaný reklamní režisér, o veškerou dynamiku se stará skvělá Elle a elektro-arpeggia Cliffa Martineze. Čekal jsem hypnózu, tohle je sedativum. [Cannes 2016] (20.05.2016)

Něco mezi třemi až čtyřmi hvězdami. Refn se nechal unést lyrikou do absolutna - přílišná snaha hudbou, barvami a nekonečně dlouhými záběry vynést atmosféru filmu skrze oblaka do vesmírných výšin. Ale i tak se podařilo dostat do jádra ženské mysli a ponořit se na dno světa krásy. Ani se mi nechce věřit, že to točil muž. .. Věřím, že pro muže snímek není tak jedlý jako pro ženy. (Beauty isn't everything. It's the only thing.) (24.09.2016)

Asi soukromý divácký zážitek roku, ne-li ještě za delší období. Od premiéry (v totálně natřískaném Světozoru) už dva dny v kuse pořád poslouchám nadpozemsky dokonalý soundtrack - a nemůžu ten film dostat z hlavy - Neon Demon je vizuálně neuvěřitelný, režijně vizionářský, a celkově za hranicí všeho, co jsem kdy viděl, Refn je naprostý génius, který mě dokonale dostal - už jenom trailer jsem si musel pouštět snad stokrát, jak mi přišel dokonalý. Naposledy jsem takto v kině umíral blahem snad u filmů Noční můra či The Guest, ale na Neon Demon to stejně nemá - to spojení absolutně dokonalého obrazu i hudby došlo vrcholu až zde - Neon Demon je dvouhodinový audiovizuální orgasmus, jakkoli to debilní klišé filmové hantýrky nemám rád. Stejně tak Elle Fanning v titulní roli předvádí něco neuvěřitelného a v tom filmu mě naprosto ohromila - já prostě pořád nechápu, jak může vzniknout TAK DOKONALÝ film, který se mi absolutně vším tak strašně trefí do vkusu, že mám po jeho zhlédnutí pocit, že můj život už nikdy nebude - a nemůže být - jako předtím. Po takovém filmu jsem asi vždy toužil, aniž bych to vlastně věděl - za mě by i 10 hvězd bylo málo. (22.09.2016)