Neon Demon

AMER, BERBERIAN SOUND STUDIO, HIGH-RISE, NEON DEMON... to všechno jsou filmy režisérů, kteří by podle mě měli točit videoklipy, ale rozhodně ne celovečerní filmy. Protože jakkoli jsou jejich filmy audiovizuálně úchvatné, stylové a atmosférické, tak jsou k nepřežití, protože čím méně je tu děje, o to delší jsou jednotlivé záběry. (03.10.2016)

”Beauty isn't everything. It's the only thing.” Audiovizuální gore západní (módní) kultury. Naprostá homogenizace žen - musí být bíle, perfektní a ochotné udělat vše. Retro wave hudba vás přivede do transu a skvěle koresponduje s tím "glamorous feeling", kterým se film snaží tak ohromit (a že se mu to daří sakra dobře). Nicméně jsem i tak čekal, že to bude taková Lynch-ovka, ale postavy tady jsou podstatně prázdnější;těžko říct, či špatný scénář, nebo záměr dosáhnout co největší autenticity ( ^^ ) (02.09.2016)

Tento film se mi velmi nelíbil. Přisuzuji to celé řadě naprosto objektivních příčin, které si teď dovolím taxativně vymezit. Nestudoval jsem filmovou teorii ani FFUK, pánské konečníky neshledávám přitažlivými, nečtu Kierkegaarda, nemám nadváhu, tvář zbrázděnou akné a nemastí se mi vlasy, ani netvoří lupy, ženy se mi nikdy nevysmívaly a nepohrdaly mnou, nesmrdím, nebydlím s maminkou a taky už hezky dlouho nefetuju. Proto, když vidím hovno, řeknu „To je ale hnusné hovno!“, a nikoliv „Právě jsem byl intelektuálně konkverován ultimativní, dekadentně hypnotickou kompozicí profundálně metaforické gastroenterální kvintesence, má exaltace graduje k infinitě a erektilně laská mou exkluzivní percepci estetiky esoterična.“ Egoistický homonudil a houbičkový artista je na vrcholu své patotvorby, už evidentně neví kundy kam, a tak uplácal dvě hodiny pózování a aranžování mimořádně slizkých pičí do vybarvičkovaných kompozic, prokládaných technem. Avšak má to opět samozřejmě nekonečnou hloubku a přesně dvě minuty šokantně deliriálních metafor! Jedna tupá kunda má totiž náhle doma pumu (Ne, Gilmůre, asi jen utekla ze zoo a vlezla ji tam oknem, už to nehul!), a tak vykouří Neovi v metrixu žabikucha, druhá vylíže mrtvou lesbu, třetí dostane v dyzajnovém obýváku krámy a zasviní si podlahu a čtvrtá spáchá nůžkama harakiri, což děsně ladí s květinkovaným kanapem. Takže hurá do sofistikovaných polemik, co si to ten kokot zase píchnul za matroš! Jen by mě docela zajímalo, jestli si na tento nesporný absolutní horor Windigo samo rozbilo prasátko, nebo se fuckt našel nějaký pičus, který to veledílo naprosto nevratně cvaknul jen proto, aby si těch pár bledých psychotických umaštěnců mohlo vyhonit. (16.09.2016)

Je to tak strašně prázdný, rezignovaný a vyčerpaný, jak se dalo už dle zadání úlohy čekat. Opět je to fotoromán, znovu tam vše pouze slouží účelu sestavení scény, akorát na rozdíl od předchozího odpouštějícího boha je tohle ještě strašlivě nepůvodní. Tisíckrát olízané aluze na neživost vrcholového modelingu akorát generují hezké záběry bez kontextu a tak zoufale vydřenou snahu o kontroverzi, že jsem poklimbával i když si to Jena Malone rozdávala s mrtvolou. Považte! A mě to mrzí, protože se chci dívat na to, jak přelíčená androidka zvrací oční bulvu. Refn by se měl totiž po vzoru Drive věnovat zasazování svého stylu do nějakého žánrového světa, kde obojí může kvést a vzájemně se obohacovat. Takhle se dočká jenom posměšného chichotání v sále při vypatlaných dialogových scénách a nepodařeném, přetaženém spiritismu. Jak trefně se film popsal scénou, ve které umělá, tisíci plastikami předělaná modelka se pyšně pochlubí, že ji její plastický chirurg říká 'bionická žena', načež se dočká znechucené reakce "A to má být kompliment?" (23.09.2016)

Tvorbu pana režiséra asi nikdy neocením. Bronson, Barbar, Drive jsou pro mě zvláštní snímky, které nedokáži pochopit a vše zachraňují vždy jen herci. Filmem Neon Demon mi to pan režisér jenom potvrdil a jeho tvorbě se už raději obloukem vyhnu. Chápu, že mnohé lidi tento vizuální a hudební koncert o zákulisí modelingu pohltí. U mě se to bohužel nestalo. První polovina filmu byla zajímavá, i když mě pomaličku začínala nudit. To, co následovalo poté, nemám slov. Od první přehlídky do konce, mi povadla čelist. Chvílemi jsem si myslela, že jsem si asi dala něco do kávy, protože přeci tohle nemohl někdo normální napsat, nebo dokonce zahrát? Asi už stárnu, ale věřím, že šokovat se dá i lépe a že se určitě dá všechny démony vyobrazit jinak. Ale Refn nechce být jako ostatní, chce být jiný, a buď na jeho hru přistoupíš, nebo ne. Většinou jsem tolerantní divák, ale na tomhle filmu nedokáži ocenit mnoho, ač jsou momenty, které si zaslouží vyzdvihnout. Hudba je sice fajn, ze začátku. Stále se opakující motiv mě začínal rychle štvát (a přitom je skvělý). Některé scény (focení slunce, motel, přehlídka atd.) vizuálně dokonalé, ale strašně dlouhé až otravné. Elle Fanning si u mě změnila status z „nemastné neslané“ na „začínající slibnou herečku“. Ale i přes všechno toto je Neon Demon film, který je chladný, nevyvolává ve mně absolutně žádné emoce, kupodivu ani znechucení. Spojení vizuálu, hudby a šoku se u mě nepodařilo, protože přeci jen od filmu čekám trochu více, třeba alespoň úvod, tak abych alespoň trochu soucítila s hlavní hrdinkou, nebo nějaký děj, o který se na začátku režisér snažil, ale přerostlo to jen do několika slepených videoklipů. Uznávám, že svět modelingu jde mimo mě, ale nějak se nedokáži stotožnit s faktem, že je takhle chladný. Proto jsem ráda, že jsem stará, hnusná a tlustá! Sbohem Nicolasi Winding Refne. (12.05.2018)