Neon Demon

”Beauty isn't everything. It's the only thing.” Audiovizuální gore západní (módní) kultury. Naprostá homogenizace žen - musí být bíle, perfektní a ochotné udělat vše. Retro wave hudba vás přivede do transu a skvěle koresponduje s tím "glamorous feeling", kterým se film snaží tak ohromit (a že se mu to daří sakra dobře). Nicméně jsem i tak čekal, že to bude taková Lynch-ovka, ale postavy tady jsou podstatně prázdnější;těžko říct, či špatný scénář, nebo záměr dosáhnout co největší autenticity ( ^^ ) (02.09.2016)

Když si krása a nevinnost k sobě pustí šelmu prázdnoty, povrchnosti a závisti, čeká na ně smrt. Může banalita obsahu a pozérství formy zrcadlit svět, v kterém se vše odehrává? Publikum polarizující Dán opět uchvacuje obrazovými kompozicemi v elektromagnetickém poli Martineze; nekrofilie, chutné bulvy, výtoky z genitálů a muži v pozicích křoví zase zajišťují bučení nepřipraveného obecenstva. Baví mě, jak místní elitní hoši házejí vyprázdněnými manýrami a pubertálními provokacemi, ale zase jsou u Refna mezi prvními na značkách. Čekali jste snad něco jiného? Chápu vás, mám to tak u Rolanda Emmericha. Beauty is Vicious. (12.09.2016)

Popravdě jsem z tohohle kousku poněkud rozpačitý. Všechno zůstalo tak nějak na půl cestě. Ano, skvělá kamera je doplněná výbornou hudbou. A co dál? Na módní klipy je radost pohledět, jenže další přesah jaksi chybí. Thriller ne, horror v žádném případě a mysteriozní je hlavně název. Osobně jsem čekal více fantazie, napětí a zřejmě jsem měl úplně jinou představu démona. Trocha krve, trocha nahoty a dlouhé procházky. Pro mě na jedné straně málo artové a na druhé nedostatečně bizarní a hororové. Jelikož se na ty naleštěné obrázky hezky dívalo, dám 3*, ovšem zatím je pro mne, od Refna, nejlepší Barbar... (04.09.2016)

Ok, zjevně šílený Winding Refn se mi občas, jako u minulého filmu, do vkusu trefí, ovšem nyní mi už přijde, že moc přehání. Ta stylizace do červených a veskrze nepříjemných neonových barev je pořád úchvatná, násilí se ovšem nyní opodstatnit nepodařilo. Ač jsem byl u Jen bůh odpouští spokojen mnohem více než většina lidí, tenhle kousek si asi zopakovat nepotřebuji...5,5/10 PS : Keanu Reeves is the World's Biggest Asshole! (20.09.2016)

Režisér Nicolas Winding Refn byl pro mne velkou neznámou a doteď jsem neměl tu „čest“ ani s jedním z jeho filmů. Nechal jsem se však zlákat žánrovým zasazením (psychologický, mysteriózní, horor, thriller) a především průměrnými čísly v hodnocení na internetu. Velmi záhy jsem však pochopil, že jsem zase skočil „na špek“ a nejhororovějším zážitkem z tohoto filmu byla jeho až nesnesitelná délka. Předem bych chtěl upozornit, že tohle opravdu nebyla a nikdy nebude podívaná pro mou maličkost. Ono bylo pěkné sledovat pohledné dívky (i když hlavní hrdinka mi teda vůbec sympatická nebyla), ale polonahá těla (občas i zcela nahá) byly jen slabou náplastí, pro jinak dost nezáživný čas, který jsem tomuto filmu věnoval. Po vizuální stránce bych snad ještě dokázal alespoň částečně najít slova chvály, protože některé efekty byli vážně povedené a ani kamera nebyla nejhorší, ale příběh potažmo zápletka – tak to už byla jiná káva. Kupící se přihlouplé dialogy a naprosto nudné pasáže, mě trýznily mnohem více, než když v práci odpočítávám poslední hodinu. Pln čirého zoufalství jsem neustále pokukoval po časomíře a těšil se, až tohle utrpení konečně skončí. Ke konci sice došlo k mírnému zlepšení, ale ani krví pokrytá nahá ženská těla už tomu moc kreditu nepřidala. Opravdu bych byl rád, kdyby mi někdo vysvětlil onen „hypnotický zážitek“, který z filmu mnoho diváků údajně mělo. Já se totiž po většinu času nudil jako prase. 40% (22.07.2017)