Philomena

Ze začátku mě to hodně bavilo, říkala jsem si, že je to skvělý námět a Philomena, která po padesáti letech hledá své dítě byla moc sympatická paní, ale pak se to začalo sypat a najednou mi začal být víc sympatický ten poněkud arogantní novinář. Protože já si také myslím, že takové svinstvo by se odpustit nemělo. (31.03.2015)

Podľa popisu som síce očakával niečo inšie, ale ani toto nebolo vôbec na zahodenie. Páčilo sa mi najmä to, že príbeh mal svoj postupný spád (aj keď pomalší), a najmä to, že žiadne klišé sa v žiadnom prípade nekonalo (až som z toho prekvapený). Skutočný príbeh, ktorý sa vlastne po celý čas nesie v takej melancholickej atmosfére, hoci občas sa vyskytla snaha o odľahčenie jemným humorom, ktorý bol však v tomto prípade skôr na škodu ako úžitok (teda aspoň vo väčšine prípadov). Ale ako celok to bolo veľmi vydarené, aj keď tá retrospektíva v úvode mohla byť rozvinutá aj do väčšieho časového rozpätia - to považujem za najväčšie negatívum filmu. Judi Dench zahrala tú pokornú starenku Philomenu naozaj znamenito, aj keď jej postava ma mierne iritovala svojou odovzdanosťou a poddajnosťou voči irónii osudu. Zato postava Martina (Steve Coogan) bola presne to, čo tento film potreboval na rozvíjanie deju. P.S. Nechápem prečo sa Philomena rozhodla až po takmer 50 rokov začať seriózne pátrať po svojom stratenom synovi (to mi príde tak trochu absurdné, hoci sa to reálne stalo bohužiaľ presne takto). (03.03.2014)

Myslím si, že když bych na Brity, suchary, neměl náladu, tak tomuhle filmu dám stěží tři hvězdičky. Líbilo se mi ale prostředí Irska. Líbilo se mi, že film do prostředí zasahuje globálně, tedy odehrává se i v USA, a uvítal jsem si i Judi Dench, které jsem na jednu stranu rozuměl a na druhou stranu vůbec ne. Pořád jsem ji ale ve všem, co se ve filmu dělo, byl schopný respektovat. A tím pádem byl závěr filmu dost snadněji stravitelný. Dost tomu ale pomohla kouzelná atmosféra, které přispěla i samotná hudba. Bez ní by byl tenhle film poloviční. (28.02.2014)

Hledání ztraceného syna a hlubokého lidského příběhu ve filmu, který se sám moc nesnaží být něčím víc než hlubokým lidským příběhem. Pokud ale má být nějaké drama milé a dojemné, pak nechť je milé a dojemné stejně nepodbízivě jako Philomena. Dvojice scenáristů nepodlehla pokušení zredukovat nejednoznačný příběh na emocionální porno v duchu Pošty pro tebe. Navzdory upřednostnění citů před širšími sociokulturními kontexty nabízejí víc než jen hrst jasně čitelných pravd, měnících Philomenu v pasivní oběť a církev v ďábelskou instituci. Filmu vedle nečernobílé fikcionalizace reálných osob hodně prospívá smysl pro humor. Dialogy přesně odměřeným dávkováním humoru chrání vyprávění před akademickou suchopárností a významně odlehčují smrtící artovou trojkombinaci nábožentví-politika-homosexualita. Zásluhou herců můžeme zároveň - podobně jako nedávno v Rivalech - soucítit najednou s dvojicí postav, jejichž povahy a světonázory jsou zcela odlišné. Zatímco hladké přechody mezi dramatem investigativním a intimním obstarává Frears, přepínání mezi sentimentálním (Philomena) a cynickým (Sixsmith) rámováním příběhu je v naši režii (třebaže hlediska obou samozvaných detektivů jsou ve finále dle očekávání sladěna). Philomena si otevřeně říká o přízeň diváků, ale v rámci hřejivých filmů pro všechny věkové kategorie si přes svůj populismus zachovává důstojnost, jaká je k vidění čím dál vzácněji. 75% (06.03.2014)

Herecký koncert pro Judi Dench, který sice není film, jenž by mě zasáhl nějak hluboko, ale pořád jsem se necítil na to, abych tomuhle dal průměrné hodnocení. Philomena je úsměvná, stejně jako celý tenhle film a možná, že se pouze snaží hrát na divákovi emoce, ale daří se mu to a rozhodně to není něco, co bych Philomeně vyčítal. (04.11.2015)