Nezlomný

Zdivočelá japonská země políbená medovými pysky Angeliny Jolie. Jeho (pyj) nedokázali zlomit. Americký Maděra Jack O´Connell končí svoji válečnou pouť v zajateckém lágru, kde z rukou sadistického šikmookého hermafrodita přijímá bolest a ponížení. Angelina v prvních fázích koketuje s ambiciozním cílem, pak se ale upne na vyboulené, nikoliv ploché, emoce a rybolov, načež ji oscarové sošky uplavaly, to ovšem neznamená, že by tenhle výtvarný pohled na americko-japonské vztahy nesklidil ovace u diváků. Film vládne mnoha kvalitními atributy: šikovná kamera Rogera Deakinse je na vodě i na souši výstavně kultivovaná, výpravně se jedná o věrně vyobrazené scenérie, na scénáři zaujme tandem Ethan a Joel Coen a Angelina utahuje sice brutalitě opratě, ovšem plně využívá svých občasných sadistických choutek, kterými jasně ukazuje, že coby žena nehodlá točit uhlazené bijáky. Vždy se vyskytne problém s hodnověrností skutečných událostí. Zpočátku jsem ani já moc nefandil Jacku O´Connellovi, že mě na dvě hodiny patřičně zabaví. Jeho obsazení nepůsobilo nikterak zajímavě, ovšem postupně ukázal, že přece jen něco z hereckého řemesla pochytil a postupně jeho kreace nabírala na kvalitě i působivosti. A dokonce se ukázalo, že i mužský vlas dokáže být odolný/nezlomný v extrémních podmínkách, a jak je vidno, účes bez laku a tužidla perfektně drží za každého počasí. Když se Angelině nebude zase ctít tolik vlézt před kameru, za kamerou má místo pevné a válečné okamžiky má náležitě osvojené. 10/10 (19.11.2019)

Spoilery! Tímto filmem Angelina ukázala, že nevyniká pouze ve vystavování svých umělých předností. Dokázala vyrobit snímek, kde mi dokonce nevadil Jai Courtney, kterého normálně nenávidím. Podařilo se jí to zřejmě proto, že ho hezky rychle poslala tam, kde umí hrát nejlépe - pod drn. Před zhlédnutím jsem očekával podstatně více sportu a podstatně méně války. Tyto dvě složky byly ve filmu zcela naopak. Celkem mě překvapilo, kolik přistěhovalců tehdy v Berlíně v roce 1936 vyhrálo pro USA medaile. Pokud si chce tuto událost někdo velmi detailně přiblížit z černé perspektivy, nechť tak učiní prostřednictvím tohoto snímku. Kromě této krátké atletické vsuvky snímek nabízí ještě dvě velmi kvalitní pasáže. Brutálně napínavou a kvalitní asi měsíční plavbu na člunu ve třech lidech a čekání na vysvobození. Toho se kluci nakonec dočkali, ale skončili v pařátech nelítostného seržanta Wasabiho (přezdívaného pták), který si komplex ze svého mikroskopického údu rád kompenzoval na zajatých válečných agresorech. Snad právě ten pobyt v kempu byl malinko roztahaný a místy značně stereotypní. Nakonec však přispěchala Angelina s velice kvalitním závěrem a nechyběla ani dojemná tečka. Já jsem z jejícho druhého počinu značně nadšen. Věčná škoda, že si o rok později pohřbila režijní kariéru dost nevydařenou sračkou. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel FFilipCZ. (23.03.2017)

Něco jako Válečný kůň v pyskatém provedení. Zajímavý příběh, jenž by se taky dal dobře natočit, ale snaha dostat do toho senzaci, šok a mraky amerického vlastenectví z toho udělaly v mých očích propadák. Kolega verbal má recht. Proč žraloci skákající lidem až pomalu na hlavu? Tak to přeci v moři není. Když x měsíců kaloricky strádající týpek dostane pěstí do obličeje, sesype se od nosu až k pelvisu. Chcete mi snad říct, že popisované strádání udělá z amerických letců ty správně zocelené muže? S podobnými zraněními obličeje by natáhl kramle po dvou peckách do kebule, o nemožnosti polykat tu vodovou nestravu ani nemluvě. A když přelítne poslední béčtyřicetdevítka, chlapi se radostí vyhazují do vzduchu a dávají si hobly. Bodeť ne, však catering v průběhu natáčení určitě stál za to. Víc v únorovém kultu na konci ledna. (16.01.2015)

Andželína by se měla výhradně věnovat jen kojení té adoptované půlky Afriky, co si natahala do baráku, a už nevycházet mezi lidi. Na plátně se na ní nedá dívat, pokud tedy brzy nevezme nějakou roli z ženského koncentráku, kde by jako Miss stažená lebka dozajista vynikla na obou pólech tábora, a jako režisérka stojí taky za vyliž starou Bellu. Ten Pampalíni byl nepochybně borec, určitě si užil v životě svoje a předpokládám, že skutečným důvodem jeho smrti těsně před premiérou nebyl zápal plic, nýbrž infarkt na zkušební projekci. Nevěřím, že by scénář slavných židích bratrů byl až tak chcíplý a bezkrevný, a tak si myslím, že ta nezdravě ambiciózní vychrtlina zase dostala vcelku solidní podklad, z něhož zvládla uplácat akorát tak další kýčovitý domek pro Barbíny. Hlavního hrdinu, jehož účes stále perfektně drží jak na atletické dráze, tak na moři a v uhelných dolech, máte od počátku naprosto v prdeli a tam, kde byste měli soucítit s jeho trápením, trápí vás paradoxně jen neumětelská paní Pittka sáhodlouhými sterilními pasážemi neinventivní bezradnosti. A tak přes půl filmu tři muži ve člunu naprosto otravně pospávají a žerou suši, aby se posléze po žalostných troskách mostu přes řeku Kwai dostali až ke králi chcíplé kryse, kde toho nagelovaného a špatně hrajícího pupuše „strašlivě“ týrá nějaký ťamanský tranďák, u něhož máte pocit, že se každou chvíli na našeho cukrouše vrhne a romanticky mu požvýká ucho. Fuj, fuj, hnusný film. (12.01.2015)

Velkofilmová kamera, moc fajn výprava, hudba nebo zvuk, několik sympatických tvůrčích nápadů, ale prostě je to dlouhé a tempo místy úmorně podřadí. Režírující Angelina Jolie rozhodně talent má, ale dosud se jí nepodařilo udeřit na ta správná místa. Tentokrát si vybrala nadějného atleta, jehož sen zkřížila válka i kruté zacházení v japonském zajateckém táboře. Už v dětství tropil jeden průšvih za druhým, rodiče byli zoufalí, ovšem pozdější olympijský atlet a dekorovaný hrdina Louis Zamperini měl (naštěstí) rád i dívčí sukně, a právě spolužačky ze střední školy ho přesvědčily, aby se přidal k běžeckému oddílu. V Berlíně sice zabodoval, ale jako spousta jiných mladých mužů musel narukovat. A pak už se to vezlo. Nějakou dobu si uprostřed oceánu pobyl v záchranném člunu, podstatně delší čas pak v zajateckém táboře. Angelině evidentně chyběl na place někdo, kdo by ji trochu kočíroval, řekl, tady uber, tady se toho naopak neboj. Postavy se mi pod kůži nedostaly. Za mě je to takový ten vyladěný projekt, který ovšem za srdce nechytne. (05.04.2022)