Nezlomný

Na povrchu možná film ze staré školy (díky Deakinsově velkofilmové, lehce kýčovité kameře), vypravěčsky ale úmorně monotónní drama bez fantazie a vlastního výrazu. Ten chybí také O'Connelovi, který z tváře nesundává stoickou masku a nedovoluje nám docenit jeho vnitřní boj, pro dramaturgickou funkčnost filmu kruciální. Navenek totiž Zamperini vinou vnějších okolností moc bojovat nemůže. Podobně jako hrdina 12 let v řetězech. McQueenův nekompromisní opus ale přes srovnatelné zpasivnění hlavní postavy netrpěl takovou repetitivností (do té míry, že přestává záležet na tom, v jakém pořadí jsou scény řazeny) a nevybízel ke kacířské otázce, proč máme sledovat utrpení zrovna tohoto muže. Protagonista Nezlomného je v úvodu definován všehovšudy jen svými italskými kořeny a skvělou fyzičkou (v běžeckých záběrech nápadně připomínajících Forresta Gumpa). O člověku, s kterým mám strávit hodinu v záchranném člunu uprostřed oceánu a další více než hodinu v japonském zajetí, bych toho rád věděl víc. Do slepé uličky vede i zlomyslná snaha o čtení proti srsti - torture porno s PG-13 ratingem, a tedy bez jediné gore scény, neberu. Zamperini není o moc plastičtější postavou než jeho sok, sadistický japonský dozorce, jehož vykreslení by bylo obviněno ze stereotypizace již někdy před 50 lety, kdy měl premiéru mnohem komplexnější Most přes řeku Kwai. Na věrohodnosti filmu ubírá a jeho schopnost vtáhnout diváka oslabuje vedle (nezáměrného?) oddramatizování také panický strach z humoru, který by dle tvůrců snad mohl narušit otupující (pro hrdinu i diváka) řetězec bolesti a utrpení. Doufal jsem, že alespoň přiměřenou komediální nadsázkou film prozradí autorský otisk bratrů Coenů. Ten se nakonec omezuje na jobovský charakter Zamperiniho příběhu, pro jistotu vypíchnutý pro-křesťanskými závěrečnými titulky (film samotný přitom náboženskou rovinu nijak nerozvíjí - ostatně jako kterýkoli jiný motiv). Kromě toho, že autentický epilog prozrazuje, o kolik větší dramatický a psychologický potenciál dřímá v Zamperiniho poválečném osudu, je zdaleka nejpůsobivější částí filmu. Za nezlomného se může označit ten, kdo pro tyto cca dvě minuty vydrží v kině sedět celé úmorné dvě hodiny. Možná to byl záměr. 45% (17.01.2015)

|80%| Na tento film jsem se díky zajímavému traileru dost těšil. Trochu jsem se obával, že to bude celé pojato tak nějak přehnaně, že hlavní hrdina dokáže vše atd. Naštěstí tomu tak vůbec nebylo. Nějaké trošičku nelogické chyby tam byly, ale moc jich nebylo. Spíš šlo o vylepšování, mohlo to být ještě víc velkolepější, zabrousit víc do minulosti, resp. Do dětství hlavního herce a byla by to možná totální špička. Nicméně, zklamaný z filmu vůbec nejsem, dostal jsem hodně. Má to zajímavý úvod, do toho následuje pár flashbacků, které ještě víc upevní příběh snímku. Herecké obsazení je na tom výborně. Každý dokáže dobře sehrát svou roli, nejvíc samozřejmě herec hlavního hrdiny Jack O’Connell, který mě velmi zaujal. No, nedá se přesně určit, která pasáž filmu se mi líbila nejvíc. Jestli zajatecký tábor nebo třeba nekonečně dlouhé plavení na člunech. Doslova jsem hltal okamžiky na člunech, kdy O'Connell s 2 ostatními společníky bojovali s hladem a žízní - téměř jsem to prožíval. Třeba úplný konec filmu mi moc oslavný a skvělý nepřišel, ale nic proti tomu. PG-13 převedení – s tím jsem moc problém neměl. Ta brutalita, myslím tím spíš ty velké údery, co musel O’Connell v zajateckém táboře schytat, byly celkem tvrdé a šel z nich ten pravý efekt. R-ko by bylo samozřejmě lepší, ale s tímto se dalo vypořádat. Hudba od Desplatta byla dobrá, ne nějak oslnující a zapamatovatelná, ale dala se hezky poslouchat. Po skončení filmů mi dost v hlavě utkvělo. Na plný počet to není – jak už jsem zminoval níže, ale přesto jsem dostal solidní zážitek. Dlouhá stopáž uběhla jak voda. Angelina Jolie odvedla slušnou práci. I pár emocí nechybělo ve filmu, když jich mohlo být víc atd. No, pořád bych si něco našel a pitval bych dál, ale myslím, že vše podstatné jsem napsal už. (20.01.2015)

Prachsprostý oskarový kalkul jedné herecké a nyní i režisérské diletantky, která dostala chuť na zlaté kovové dildo, tak si vyhlídla nejsilnější příběh na trhu, který by sterilně vysrala na plátno, aby díky tomu příběhu, nikoliv své kvalitě, mohla být odměněna a pěkně si tou zlatou palicí vyprstila ego a Pittův svěrač. Chápu, že po těch všech velkofilmech (jeden brak), které už stihla natočit, získala pocit jistoty v režisérských kramflecích, ale vzít si za rukojmí námět, který by v rukou schopného režiséra i drtil koule, to je prostě na hovno, hlavně pro toho chlapa, o kterém to celé je. Nevím, co na té rozvleklé nudě popisující něco extrémně zajímavého mám vlastně hodnotit, protože jak sportovní část, část o ztroskotání, tak i o zajetí působí jako parodie na ty desítky filmů, které měly příběhově obsaženou jen jednu část a přesto dokázaly být zábavnější. Zrzavý a špatně hrající Angličan O'Connell představující Italo-Američana s čerstvě nabarvenou palicí na svítivě černou, působí pod taktovou Angelínky jako zmutovaný Mirek Dušín, kterého na jeho trnité cestě za Nezlomením a Neposráním provází ještě větší Mirkové Dušínové (Američané), aby se pak Polozlomen a Poloposrán zastavil u někoho, kdo má být drsně fanatický, degradovaný japonský důstojník a velitel tábora, frustrovaný z prohrávané války a jeho vlastní nejistoty, a přitom celou dobu navozoval dojem jen nebohého teenagera, pravděpodobně buzny, s neuspořádanou orientací. Ovšem, jestli to nebyl režijní záměr, stejně jako ta cca. hodina na moři plná nudy, která měla pravděpodobně dostat diváka do duše mužů v beznadějné situaci, kteří přitom od první minuty až po druhý měsíc neprojdou výraznější psychologickou proměnou, krom toho, že se jednou pomodlí. Nebavilo mě na tom nic, ale Američané si jistě pošmáknou, protože ačkoliv Angelínka nedokázala navodit žádnou psychologii, atmosféru a pocit, že sledujeme neskutečný životní příběh. Patosu, klišé, sentimentu a patriotismu tam nasrala jak jen to šlo, za což se dnes Oskary dávají, nebo ne? 40% (24.01.2015)

Zamperinimu bych za jeho nezdolnost dala plný počet, Angelině bych stěží udělila tři. Jako režisérka je totálně neinvenční, režíruje film jakoby ho točila v padesátých letech, ale ani zdaleka se nepřibližuje tehdejší emotivnosti. Spíš ten velkolepý příběh sráží do kolen a to i unylou hudbou. Nedokáže natočit dramatickou nebo dojemnou scénu. Úplně jí chybí smysl pro vykreslení postav - probohy, on se tam najednou objeví v koncentráku Phil na jednu jedinou scénu a pak o něm padne zmínka až v závěrečných titulcích. To ho tam Japončíci dovezli jen, aby Louise potrápili a pak na Phila všichni zapomněli? ____ A ten souboj nepoddajného Louise a jeho japonského věznitele podala ve skutečnosti jako sado-maso homosexuální romanci. Furt jsem čekala, že si ho jednou v noci vytáhne z lágru do své velitelské ložnice a něžně se s ním pomiluje. Vždyť i ten herec vypadá v obličeji jako holka! ______ Angelině nebylo trapné sáhnout ani po tak provařených metaforách, jako je vzpomínka na běh ve slunci, ve chvíli, kdy ubitý Louis málem vypouští duši. Téměř nechala japonského sadistu rozbrečet se před celým zajateckým táborem - tak to by se určitě v reálu stalo - a opět mu na tvář svítí oslňující slunce. Prostě v těch finálních scénách už zobrazila jednoznačný kýč. _____ SHRNUTÍ: Hanba ti, Angelino, že jsi takhle zprasila příběh neskutečně statečného muže. (30.09.2018)

Fragmentálně dobré (Deakinsova kamera, ale vlastně i jednotlivé scény by samostatně působily ok), jako celek uondaná tragédie bez ksichtu. Válečný film ze staré školy, u kterého se jakékoliv city k hlavnímu hrdinovy hledají těžko - definovaný tím, že je ital, nezajímá diváka celých 130 minut. Příchod flashbacků je vidět půl minuty předem, scény jsou buď příliš krátké nebo příliš dlouhé, jejich společným znakem však je, že nic nikam neposunou. Louis je během filmu provlečen různorodým utrpením, aniž by to zanechalo nějaký pocit, nebo alespoň nenudilo. Repetetivní lehce podprůměrná nuda, jejíž největší nedostatky vyplynou při srovnání s podobnými filmy (např. Boylovými několika hodinami a jedním kamenem). Vlastně se mi zdá, jako kdyby někdo bez talentu, touhy něco říct, schopnosti inovace a kombinace velmi schopně napodobil scény jiných filmů a pak je učebnicově poskládal. Svým způsobem je to mnohem horší než většina špatných filmů. Angelina to celé zvládla bez chyb a zároveň strašně špatně. (16.04.2016)