Denník Dity P.
Obsahy(1)
Kulinářská expertka, kuchařka, šéfredaktorka a autorka populární kuchařky "Deník Dity P." se představuje ve své nové kuchařské show. Spolu s režisérem Davidem Ondříčkem převedli na televizní obrazovku recepty z Ditiny oblíbené kuchařky, která se již dočkala dalšího dotisku. V každém dílu Dita P. uvaří tři recepty a zasadí je do svého skutečného příběhu. Každý díl má příběh, celá série tvoří také příběh. Nezvyklý formát překračuje klasickou cooking show, když používá jazyk dokumentárního filmu... Dita jako průvodce pořadem Deník Dity P. prozrazuje své oblíbené recepty, kulinářské finty i filigránské fígle, zděděné po babičce. Dita totiž zbožňuje vaření a je zamilovaná do jídla. Tak jako si někdo píše deník, Dita si zapisuje recepty. A do jídla, kromě soli a koření, přidává lásku. Věříme, že stejně jako ji našli čtenáři její kuchařky, objeví ji i televizní diváci. Protože jídlo je láska. A jak říká Dita: „Mám se ráda – tak se najím. Mám vás ráda – tak vám uvařím!" Ditino motto „vařím s láskou" není formalita. Dobře ví, jak i obyčejné jídlo dokáže mluvit za ni, jak přivede rodinu, přátele, lásky k jednomu stolu a může se u toho klidně i mlčet. Její lásku ochutnají totiž přímo z talíře... Názvy jednotlivých dílů – Po babičce, Zavařování, Moje dorty, Vyprošťováky, Piknik, Sourozenecká party – prozrazují, že Dita vaří pro svoji rodinu, pro své nejbližší. Natáčelo se ve skutečných kuchyních Dity P., minimalistické městské a útulně venkovské, na chalupě. Nekašírované, vkusné a reálné prostředí dodává receptům neopakovatelnou atmosféru.
Deník Dity P. se „vařečkovým pořadům" vymyká především náladou, estetikou a filmovostí. Nespokojuje se s kultivovaně natočenými recepty a makrodetaily krájené cibule, diváka oslovuje vizualitou a útočí na všechny jeho smysly. A přitom zbývá místo i pro nezlomyslnou nadsázku a vtip. Deník Dity P. umožní zažít televizním divákům stejné štěstí a radost z vaření a stolování, jaké zažívá Dita. Vkus a jednoduchost umocňuje Ditin neopakovatelný způsob moderace... Pro dosažení kultivovaného filmového obrazu je Deník Dity P. natočen ve formátu HD na kameru osazenou filmovými skly, za použití steadicamu, kamerového jeřábu a filmových světel. Tvůrčí štáb režiséra Davida Ondříčka, s kameramanem Janem Šusterem, scenáristkou Marcelou Pecháčkovou a průvodkyní pořadem Ditou Pecháčkovou dokazuje, že moderní pořad o vaření může spojovat vizuální atraktivitu s originalitou a láskou. Vařilo se, peklo a natáčelo při východu i západu slunce, v jarním dešti, pod hvězdnou oblohou. Výsledný formát, vymykající se v České republice dosud uváděným pořadům o vaření, zachycuje intimní a osobní atmosféru přípravy jídel.
(Česká televize)
Recenze (121)
Pro mne naprosto nekoukatelné.... Snaha o napodobení Nigelly Lawson? Bohužel Dita nemá ani tu elementární přitažlivost a její hlas, dikce, projev je jako koukat se na novoroční projevy prezidenta - ekluje se mi to, vstávají mi z toho chlupy hrůzou a odporem. Ta jediná * je pouze za estetickou stránku a krásný porcelán a la babička. ()
Po shlédnutí prvního dílu mě napadla spousta věcí, které tu lidé píší - zvláštní hlas, vystupování, nespisovná čeština, (proboha!) ten vše zaobalující "děj", (který je hrán velmi nepřirozeně a uvádí některé lidi - rozuměj mě - do rozpaků) a neustále se opakující znělka. Ditu P. jsem do té doby znala jen z časopisu Albert (a taky jsem zaregistrovala její kuchařku), kde mě rozhodně zaujala a byla mi sympatická (tak jak může tvář z časopisu být). Možná proto, že jsem si ji představovala spíše jako křehkou květinku, byla pro mě její prezentace v televizi trochu šokem. Ale s postupujícími díly si zvykám na to, jaká je a docela se mi líbí. I to napodobování západních vzorů (jak tu někdo napsal). Doufám, že se i v televizi Dita více prosadí. ()
„Když jsem byla malá, chtěla jsem být selkou.“ Dita by mohla nosit tričko s nápisem v duchu PORAZILA JSEM FEMINISMUS/FEMINISMUS JE MRTVÝ. Její přímočará sexualizace kuchyňského prostoru, zvýznamňována volbou slov („nadpohlavní rozkoš“, „dlouhý, něžný pohlazení“) a podtrhována pornografickým vizuálem („tělesné“ detaily zpracovávaného masa), mění přípravu jídla z aktivity zajišťující lidské přežití v náhražku sexuálního aktu. (Smělejší nechť si v Ditiných přiznáních, že po sexu nechce nic velkýho a nechce ani nic kousat, hledají další neumně skryté významy.) Vaření a pečení, minimálně praktikované ženou, by dle neukotvené „filozofie“ pořadu mělo dobře vypadat, a v prvé je potřeba umět si jej užívat. Do harmonického prostoru okolo trouby a sporáku mají povolený vstup výhradně pozitivní skutečnosti. Cokoli ošklivého, pracného nebo bolestivého je z diskursu pořadu vyloučeno, a pakliže proběhne zabijačka, zdá se přirozené, že ji Dita glosuje nezapomenutelným šlehem „venku před chvíli zemřelo prase.“ Zvíře nekvičelo, nebylo zabito a nikdo se při jeho porcování neumazal od krve. Prostřednictvím vaření se Dita snaží oživovat idylu dětství, k němuž odkazuje stejně jako k jiným symbolům něčeho tradičně českého a poctivého (citování Seiferta u táboráku). Copak ale lze nostalgické kříšení minulosti věřit ženě, která nestydatě przní češtinu („volej“, „superkrásný“, „prudce sníst“), exploatuje své tělo a sebe samou označuje za „rozmazlenou paničku“, které nedělá problém odletět si užít víkend do Paříže? Z rozporuplné sebeprezentace Dity, kterou bychom zřejmě měli vnímat jako bezvadnou tetu, partnerku i hospodyňku (čili samé stereotypní „ženské“ role), je cítit tlak tvůrců, kteří zřejmě sami nevěděli, jak by se aktérka pořadu měla stylizovat. Výsledkem přílišné snahy změnit jednu skutečnou ženu v trendový mediální konstrukt je tak sice vděčný studijní materiál pro sémantickou analýzu nebo gender studies, ale to podstatné, totiž samotná příprava lahodně nezdravých pokrmů, se pod všemi těmi krycími vrstvami ztrácí (Dita sama ostatně kvůli kombinaci svícení a líčení připomíná v lepším případě porcelánovou panenku, v horším voskovou figurínu). Zajímavé komentáře: UncleG, Jamón ()
Strašné. Polotučná, přibarvená (možná i aromatizovaná) Dita P. s naprosto nepříjemným hlasem ukazuje v několika dílech jak vaří a přitom diváka mučí svými názory, vzpomínkami na dětství u babičky a tak podobně... Jako znělku si tvůrci zvolili Rise and Shine od Cardigans, kteří by tímto měli tvůrce zažalovat za poškození dobrého jména skupiny. Tu hvězdu dávám jen proto, že na pár jídel jsem dostal chuť. Jeden knedlík. * ()
Jedna hvězda za režiséra a kameru (i když víme, že z bláta zlatou cihlu neuplácáš), snaží se maximálně, ale zbytek (zmiňované food-porno, žádný scénář, "lidová" mluva) to holt prohrává na celé čáře. Ondříček může být mistr největší, ale víc jak jednu hvězdu z toho nevykřeše. (Proč do toho vlastně šel?) Spojme oblíbený formát pořadu (jakékoli vaření), s rádobynostalgickým vzpomínáním na babičku z pohledu dnešní uspěchané a nezdravé doby, odleskem slávy Bridget Jones (oplácaná, sama a bezdětná) se sebechválou (tenhle recept je nejlepší - pořád dokola), a máme pořad s jistou sledovaností a nejistou kvalitou. No comment: "Jedna z kapitol Deníku Dity P. má název Jídlo po sexu. Snažila se přijít na to jaké jídlo je typické jídlo po sexu pro Čechy. Na žádné konkrétní však nepřišla a tak alespoň vybrala recepty na jídla, která jsou sexy sama o sobě." A tak nějak mi přijde postavený celý seriál. ()
Galerie (5)
Photo © Česká televize
Reklama