Denník Dity P.
Obsahy(1)
Kulinářská expertka, kuchařka, šéfredaktorka a autorka populární kuchařky "Deník Dity P." se představuje ve své nové kuchařské show. Spolu s režisérem Davidem Ondříčkem převedli na televizní obrazovku recepty z Ditiny oblíbené kuchařky, která se již dočkala dalšího dotisku. V každém dílu Dita P. uvaří tři recepty a zasadí je do svého skutečného příběhu. Každý díl má příběh, celá série tvoří také příběh. Nezvyklý formát překračuje klasickou cooking show, když používá jazyk dokumentárního filmu... Dita jako průvodce pořadem Deník Dity P. prozrazuje své oblíbené recepty, kulinářské finty i filigránské fígle, zděděné po babičce. Dita totiž zbožňuje vaření a je zamilovaná do jídla. Tak jako si někdo píše deník, Dita si zapisuje recepty. A do jídla, kromě soli a koření, přidává lásku. Věříme, že stejně jako ji našli čtenáři její kuchařky, objeví ji i televizní diváci. Protože jídlo je láska. A jak říká Dita: „Mám se ráda – tak se najím. Mám vás ráda – tak vám uvařím!" Ditino motto „vařím s láskou" není formalita. Dobře ví, jak i obyčejné jídlo dokáže mluvit za ni, jak přivede rodinu, přátele, lásky k jednomu stolu a může se u toho klidně i mlčet. Její lásku ochutnají totiž přímo z talíře... Názvy jednotlivých dílů – Po babičce, Zavařování, Moje dorty, Vyprošťováky, Piknik, Sourozenecká party – prozrazují, že Dita vaří pro svoji rodinu, pro své nejbližší. Natáčelo se ve skutečných kuchyních Dity P., minimalistické městské a útulně venkovské, na chalupě. Nekašírované, vkusné a reálné prostředí dodává receptům neopakovatelnou atmosféru.
Deník Dity P. se „vařečkovým pořadům" vymyká především náladou, estetikou a filmovostí. Nespokojuje se s kultivovaně natočenými recepty a makrodetaily krájené cibule, diváka oslovuje vizualitou a útočí na všechny jeho smysly. A přitom zbývá místo i pro nezlomyslnou nadsázku a vtip. Deník Dity P. umožní zažít televizním divákům stejné štěstí a radost z vaření a stolování, jaké zažívá Dita. Vkus a jednoduchost umocňuje Ditin neopakovatelný způsob moderace... Pro dosažení kultivovaného filmového obrazu je Deník Dity P. natočen ve formátu HD na kameru osazenou filmovými skly, za použití steadicamu, kamerového jeřábu a filmových světel. Tvůrčí štáb režiséra Davida Ondříčka, s kameramanem Janem Šusterem, scenáristkou Marcelou Pecháčkovou a průvodkyní pořadem Ditou Pecháčkovou dokazuje, že moderní pořad o vaření může spojovat vizuální atraktivitu s originalitou a láskou. Vařilo se, peklo a natáčelo při východu i západu slunce, v jarním dešti, pod hvězdnou oblohou. Výsledný formát, vymykající se v České republice dosud uváděným pořadům o vaření, zachycuje intimní a osobní atmosféru přípravy jídel.
(Česká televize)
Recenze (121)
Jedna hvězda za režiséra a kameru (i když víme, že z bláta zlatou cihlu neuplácáš), snaží se maximálně, ale zbytek (zmiňované food-porno, žádný scénář, "lidová" mluva) to holt prohrává na celé čáře. Ondříček může být mistr největší, ale víc jak jednu hvězdu z toho nevykřeše. (Proč do toho vlastně šel?) Spojme oblíbený formát pořadu (jakékoli vaření), s rádobynostalgickým vzpomínáním na babičku z pohledu dnešní uspěchané a nezdravé doby, odleskem slávy Bridget Jones (oplácaná, sama a bezdětná) se sebechválou (tenhle recept je nejlepší - pořád dokola), a máme pořad s jistou sledovaností a nejistou kvalitou. No comment: "Jedna z kapitol Deníku Dity P. má název Jídlo po sexu. Snažila se přijít na to jaké jídlo je typické jídlo po sexu pro Čechy. Na žádné konkrétní však nepřišla a tak alespoň vybrala recepty na jídla, která jsou sexy sama o sobě." A tak nějak mi přijde postavený celý seriál. ()
Ach jo, Ditu jsem si oblíbil v době jejího šéfredaktorování Apetitu, ale obávám se, že jsem si ji příliš zidealizoval :-) Což o to, recepty jsou dobré, ale samotný koncept a provedení pořadu jsou strašlivé. Neustálé opakování znělky, nespisovná čeština, přehrávání protagonistů.... České televize se svými pořadí stále snaží napodobit západní vzory, ale k pořadům typu Jamie vaří doma jim ještě chybí dloooooouhá cesta. To je nejen jiné hřiště, to je úplně jiná hra. ()
Tak já tedy nevím. Jak zde někdo píše, že Dita P. je originální, tak potom nechápu, proč je to celé stylizované včetně názvu do Bridget Jones? I ty podobné scény, kostýmy a situace. Nic originálního, prostě levný český, a žel veřejnoprávní, šunt. Jako když si v Holešovické tržnici koupíte skutečně originální Adipas nebo Abidas. Recepty samotné mi přijdou takové nějaké nóbl. Tohle by si někdo dobrovolně dělal doma? A jako že tohle jsou rychlé recepty? Gordon Ramsay umí nabídnout a do pár minut udělat rychlé recepty. Ale tohle je - prostě divné. ()
Deník Dity Pé: další čétéčkovská trefa vedle. Na první pohled by se s tímhle televizním vařením mohlo zdát všechno v pořádku. Když tedy akademicky pomineme název pořadu, který působí lehce matoucím, pornografickým dojmem, první, co diváka udeří do bulvy, je jistojistě kvalitní vysokorozpočtovej vizuál. Jenže při bližším zkoumání zjišťujeme, že vizuál je asi to jediný, co má v tomhle pořadu nějakou kvalitu. Zábavná šou totiž skončí v momentě, kdy hlavní představitelka otevře pusu a projeví svůj dechberoucí šarm jeřábnice z ČKD. Dita P totiž působí dojmem, jakoby si zrovna utřela nudli do rukávu od montérek, než jí shodou okolností nějací škodolibí lidé popadli, převlíkli do vílích šatů a vystrčili před kameru. To, že Dita postrádá školený projev, by se dalo divácky skousnout. Jenže v momentě, kdy začne "šířit moudro", nastává teprve ten pravej průšvih. Po větě:"Tenhle dort je pro mě strašně emotivní, ... protože má v sobě spoustu emocí. Našla jsem ho náhodou v knize španělských receptů a když jsem ho ochutnala, zapůsobil na mě úplně emotivně." nezbývá než jíti do kolen, zcela emotivně přepnout na teletubbies a začít se bavit na úrovni. Poznámky závěrem: 1) V pořadu, který se tváří kultivovaně, chci moderátorku s kultivovaným projevem. 2) Spousta žen má krásné ruce, já mám třeba rád takový ty suchý pevný dlaně s dlouhejma prstama. Ale na tom vůbec nezáleží, šklála pěknejch rukou u žen je široká. V takovém případě by byly všechny ty detaily na ruce na místě. 3) "Rise and shine" je fajn písnička, ale nemusím ji v šestadvaceti minutách slyšet osmdesátkrát. ()
Ještě nikdy mi nebyl pořad o vaření odpornější. Zlatej Babica, hele. Jediný, co snad stojí za zmínku je způsob, jakým to pojal kameraman, to je docela dobrý. Zbytek? Co dodat? Nevím, asi nic. Můžeme jen hádat a dosazovat za to P. Něco mě napadá, ale to tady nemůžu říct, aby mě neobvinili z nactiutrhání. A proč to mám v topce? Ano, jsem maso chystá... ()
Galerie (5)
Photo © Česká televize
Reklama