Creed

Jakožto aktivní členka skupiny "Žere nás všechno, ale nejvíc rakovina" jsem chápala Sláje, že se chtěl na nějaký chemo demo ozařování vyprcat a než ztratit vlasy a pak i hrdost prostě exnout tak nějak s nadhledem ALE kdo by se pak postaral o sirotka slyšícího na jméno Adonis, kterej mu na starý kolena vlejval palivo do žil a zas ho přivedl zpátky k lásce k boxu? No nikdo, takže Sláj s Adonisovou pomocí nakope raka do prdele a Adonis naopak se Slájovou pomocí zkusí nakopat do prdele šampiona lehko-těžký váhy. Což je vlastně totální píčovina protože v boxu se nekope a už vůbec se nesmí údery pod pás, takže jsem napsala kolosální sračku a napravím to klasickým "Zkusí mu rozbít hubu". To sice nezní tak úderně jako nakopání prdele, ale je to mnohem reálnější. Adonis se učí old school, takže chytá kuřata, co už nefofrujou tak jako kdysi, běhá po ulici s motorkářema za prdelí a cvičně někomu občas rozbije hubu ať už v ringu nebo i mimo něj. Za jedno sklidí ovace, za druhý den v base, ale to už k životu patří a udá mu to směr, kde má komu tu hubu rozbíjet. Jako bonus získá nahluchlou princeznu a na konci se Slájem vyběhnou...no dobře vyjdou, schody do nebe. (21.03.2019)

Rocky se nám s příchodem Creeda rozloučil poměrně s úctou. Nepřišel totiž vůbec s ničím novým a tak jediné, co tu opravdu zbývá, je nekonečné moralizování Sylvestra, které mě jakžtakž baví a nebo hraní Michaela B. Jordana, na které si musíte zvyknout. On, jakožto dítě ulice, totiž ze začátku ve mně příliš emocí nevyvolal. To až samotná výchova Stalloneho z něj vytvořila relativního sympaťáka. Nicméně už to, jak to tady píšu, je mi z toho patosu vysloveně na blití. Klasičtější příběh by snad ani nemohl být. Velcí fanoušci se Creedem pravděpodobně uspokojí a nostalgicky zamáčknou slzu. Mně osobně postačí film Rocky Balboa, který dokázal z nostalgie udělat originální film, o kterém nemusím říct to samé, co o tomto. A to, že tenhle je, na rozdíl od předchozího filmu, absolutní rutina. (03.01.2016)

Minulý týden jsem zhlédnul Southpaw a přestože se snažil být v rámci žánru inovativní a z hlavního hrdiny dělal vypatlaného rebela bez příčiny, nikoliv tradičního intelektuálního Mirka Dušína s příčinou, nevytáhl to přes tři hvězdy, protože snad neexistuje větší normovaná nuda v žánru "sportovní drama" než boxerské filmy, které mají nalinkovaný děj od prvního upoceného skoku přes švihadlo až po závěrečný pravý hák zaručující "nečekané" a "dojemné" vítězství formou KO nad démonizovaným protivníkem, který zpomaleně slítne na zem s mohutným výflusem zředěného kečupu. O týden později nebylo na co čumět, porno se jevilo jako jasná volba, ale nebyla nálada, tak jsem si bez sebemenších informací o projektu pustil toho "skvělého" a "dojemného" Krýda, abych po dvaceti minutách totální nudy v úžasu zjistil, že jde o vykopání té nejnudnější boxerské mrtvoly z hrobu v podobě Rokyho, který ty roky zastavit skutečně nedokázal, takže by mohl alespoň jako senilní důchodce přestat předstírat, že je uznávaná boxerská kapacita a uvědomit si, že ho do té síně slávy světového boxu uvedli jen jako špatný vtip, ne za sportovní výkony v zinscenovaných zápasech. Celou hodinu jsem tedy přetrpěl ta ohavná klišé v podobě přesvědčování polodementního trenéra, aby ho trénoval, ty milionkrát viděné pokusy o sbalení nějaké nedostupné frndy, která mi byla u prdele stejně jako to, jestli si hlavní postava romanticky zašuká s postiženou holkou za zvuku piána, abych si sentimentálně pobrečel u té dojímavé ejakulace, všechny ty ubohé vzpomínky postav odkazující na kreténské boxerské braky ze 70. a 80. let, na které může v 21. století nostalgicky vzpomínat jen naprostý degen nebo Stallone. Zkrátka a dobře, po hodině jsem to vypnul naprosto znuděn a odmítal sledovat další hodinu a půl "trnité" cesty Krýda za finálním vítězstvím v děsně vyrovnaném zápase, za zvuku trumpet vidět jak mu zvedají pinďour nad hlavu, to vše za dozoru a (de)mentorství nesmírně pyšného Italského osla. Pokud snad Krýd prohrál drtivým způsobem a skončil na vozejku, holka s nim odmítla chodit a roztáhla jeho protivníkovi za perfektní výkon a prémie za vítězství, Italský osel z toho všeho dostal infarkt a těsně před koncem někdo v aréně odpálil bombu a všechny zabil, takže žádné podělané pokračování nehrozí, nechť mě kdokoliv kontaktuje do pošty, pak ten film možná dokoukám. (26.01.2016)

CREED bitvu s ROCKYHO odkazem neprohrál, protože není pouhým těšitelem fanoušků původní série, který by nepřinášel do sportovního (boxerského) subžánru nic nového. Dané zhodnocení jsem rozvedl a vyargumentoval v kritice filmu a jeho BD vydání. (26.06.2016)

Tyhle filmy mám rád a málokdy mne zklamou. Příběhově klasická pohádka ovšem bohužel bez emocí, tedy Southpaw v tomhle ohledu zvítězil. Jordan sympaťák, Stallone kamarádský a souboje na jeden záběr téměř bez střihu dech beroucí, škoda, že byly pouze dva, ale za to slušně dlouhé i adrenalinové. Nenudil jsem se. 75% (28.12.2015)