Marie, královna skotská

Není mi úplně jasné, komu mělo být nejnovější historické setkání s královnami určené. Životy Marie Stuartovny a Alžběty I. inspirovaly už za jejich života nejrůznější dramatizace, fikce a jejich role v historii ostrovních království samozřejmě vzrušuje dodnes. S nástupem filmu se přidala další možnost, jak se znovu zabývat jednotlivými událostmi z jejich osudů. V našich končinách je dodnes velmi vlivné zpracování Schillera, Donizettiho nebo Zweiga. Před válkou Stuartovnu hrála Magda Sonja, Katherine Hepburn, za války Zarah Leander a po válce se dlouhý seznam ještě více rozšířil. Petr Weigl například jako Stuartovnu obsadil Magdu Vášáryovou a jako Alžbětu I. Kamilu Magálovou. Nicméně volba konkrétní předlohy nového filmu Josie Rourke je minimálně zvláštní, protože když se podíváme na Johna Guye a jeho Marii Stuartovnu: Vášnivé srdce hrdé královny, v originále My Heart Is My Own (2004), zjistíme, že jde ambiciózní historický román. A přesto na jeho základu vznikl ambiciózní film přinášející klasické drama současnému publiku. Natolik současné, že žádná menšina žijící v moderním západním světě není ignorována a i na ploše pouhých dvou hodin je prostor pro rehabilitaci různých ras a celé LGBT+ spektrum. Nakolik je to na úkor historické látky, to se snažíme pojmenovat už dnes, ale skutečné zhodnocení provede až další generace. Osobně považuju tyto změny za velmi rušivé, protože mnoho kapitol z reálných životopisů muselo být seškrtáno, aby mohla být prezentována ženská otázka, tolerance Stuartovny k homosexuálnímu úletu druhého manžela atd. V seriálu by na něco takového snad místo bylo, tady se pořád pohybuje jen ploše jediného filmu. Já sama si mnohem lépe vystačím s citovanými staršími filmy, které jsou realizovány maximálně v duchu klasických svárů mezi národy. I ta zpívající Stuartovna v podání Zarah Leander podává mnohem realističtější obraz bojů o korunu. (08.05.2021)

Průměrné historické drama s výbornými hlavními představitelkami, který však trpí několika bolestmi, jež mu podráží nohy. Předně - kdy už někdo pochopí, že film o silných ženách nemusí nutně natočit žena (a nikdo jiný to nedokáže). Bohužel ženské režii nejednou unikne, že si netočí pár záběrů pro holky z čajového klubu na neděli odpoledne, ale že snad mají ambici, aby jejich film byl pro všechny. Tenhle moc nebyl. A je to škoda. A zadruhé - kdy už někdo pochopí, že současné náboženství politické korektnosti je nesmysl a v posledku se obrací proti ideji rovnoprávnosti. Násilné angažování černochů (a dalších etnik) do vysokých pozic na anglickém a skotském královském dvoře 16. století je něco tak absurdního, až to zesměšní celý film i s tím málo dobrým, co nabídl. (05.12.2020)

Nechápu, proč historický film z dějin UK, někdo používá na umělé plnění kvót natočených filmů, které se dostatečně věnují tématům inclusion a diversity. Totálně mě kvůli tomu ten film vůbec nebaví - černošská nobilita v 16. století, zženštilost a převlékání mužů do dámských šatů, královna, která klevetí se svými služkami, jako by to byly náctileté teenagerky ze stejné vrstvy, homosexualita... když už pominu, jestli jsou nebo nejsou historicky přesné, tak to, že film těmto věcem věnuje tolik vysílacího času, mě vyloženě ruší, protože jsou to pro děj naprosto nepodstatné informace, nijak se s nimi dál nepracuje, jsou tam vyloženě našroubované jen proto, aby tam byly. Ani jsem to nedokoukala, je to fakt naprostý blábol. (09.03.2019)

Film o dvou ženách, které byly i přes svá vysoká postavení pouhými loutkami v rukách mocichtivých mužů a předpotopní církve. Jelikož člověk z hodin dějepisu ví, jak tento spor o trůn a následnictví dopadl, tak se tvůrci v tomto případě museli soustředit především na dobovou autentičnost, silné momenty a přesvědčivé herecké výkony. Co se výpravy, kostýmů a masek týká, jde o vizuálně libivý a realisticky vypadající film. Co už však působí poněkud divoce, je v dnešní době velmi populární rasová a sexuální korektnost, a různé fabulování v rámci děje za účelem větší působivosti, na nichž tento film okatě staví. Nevadí mi tolerantní úmysly skrývající se za tímto rozhodnutím, spíše mi vadí přehnaná snaha vyhovět všem divákům, aby se někdo necítil ukřivděn. To jsem se však dostal už trochu mimo. Herecké výkony obou hlavních hereček byly samozřejmě vynikající a přesvědčivé - určitě by bylo zajímavé vidět Saoirsu Ronan a Margot Robbie i v dalším filmu. Co se silných momentů týká, tak na mě nejvíce zapůsobily chladnokrevné vraždy mužů okolo Marie a smyšlené setkání obou žen. (17.04.2020)

Marie, královna skotská, nabízí jak pro filmaře, tak pro diváky, velice zajímavou a výraznou historickou látku, bohužel ale toto její zpracování představuje jen zoufale mizerný výsledek, který naprosto přesně definuje prakticky jediný výraz, a to Nezáživný. Ale jako že nezáživný tak moc, až se mi tomu během těch dvou hodin nechtělo pořád ani věřit, že to bude vážně po celou dobu tak velmi nudné a prázdné, a v podstatě až do konce jsem tudíž naivně očekával, že přeci jen dojde k něčemu, co by to byť jen minimálně oživilo, nebo mě alespoň probralo z letargie, ovšem k ničemu takovému nicméně skutečně nedošlo, a tak tato podívaná nabízí opravdu je dvouhodinové mdlé tlachání a nevídaně otravné konspirování, bez okamžiku napětí, emocí, či jakéhokoliv zaujetí. Veškeré postavy mi navíc připadali naprosto nepřesvědčivě charakterově vykreslené, jinými slovy, podané jen zcela povrchově, takže nikdo z přítomných mě vůbec nezaujal, k čemuž přispěli ale i výkony jejich hereckých představitelů, na něž jsem se konkrétně vyloženě těšil, ale i v tomto ohledu jsem nakonec vyloženě zklamán. Zápletka pak krom nudnosti nabídla už jen unylé tempo, bez špetky dramatizace, či závěrečného vygradování, prostě musím jen zopakovat, tuna nezáživných a nezajímavých dialogů, no fakt celkově bída. A jelikož jediným kladem tohoto snímku je pouze kostýmní a vizuální výprava, vyvolávající alespoň důstojnou atmosféru, musím zklamaně hodnotit podprůměrně, jelikož víc si tenhle film zkrátka nezaslouží. (24.04.2021)