Marie, královna skotská

Okay, je to hodně zromantizované, některé části dost "dnešní" (sestra trubadúr), ale ryze sympatických králů je ve filmech dost, tak máme taky nárok na nějaké ty královny. Klidně rovnou dvě. Vizuálně je to potěšující- zrzavá Mary vytrvale v lichotivé modré, nádherní (především) černí koně, překrásná anglicko-skotská krajina. K tomu rámcové vyprávění a "cool" scéna s mučednickými rudými šaty. Ano, něco tomu chybělo, ale já i přes znalost dějin hlavní protagonistce fandila, takže za shlédnutí to stojí. (09.11.2019)

Na tenhle film jsem se velmi těšila, ale zároveň jsem ho pořád odkládala, protože nemám ráda Margot Robbie a hrozně jsem si přála, aby Alžbětu hrál kdokoliv jiný. Inu, v tomhle ohledu jsem byla maximálně překvapena a teď je to pro mě její nejoblíbenější herecký výkon. Film samotný si mě ze začátku těžko získával. Otevřít ho popravou a ke konci ji ukázat znovu mi přišlo mírně klišovité, i když to je spíš proto, kolik už jsem různých výtvorů na toto téma viděla, a nikoliv asi striktně vina filmu. V příběhových i emocionálních aspektech byl film ovšem částečně zmatečný, částečně tak odtažitý, že si dovedu představit, že to nejednoho diváka úplně odradilo. Já jsem si nakonec k postavám cestu našla a v co nejpozitivnějším slova smyslu chci říct, že za filmem bylo cítit ženskou ruku. Vizuálně to byla překrásná podívaná. (31.01.2023)

Není mi úplně jasné, komu mělo být nejnovější historické setkání s královnami určené. Životy Marie Stuartovny a Alžběty I. inspirovaly už za jejich života nejrůznější dramatizace, fikce a jejich role v historii ostrovních království samozřejmě vzrušuje dodnes. S nástupem filmu se přidala další možnost, jak se znovu zabývat jednotlivými událostmi z jejich osudů. V našich končinách je dodnes velmi vlivné zpracování Schillera, Donizettiho nebo Zweiga. Před válkou Stuartovnu hrála Magda Sonja, Katherine Hepburn, za války Zarah Leander a po válce se dlouhý seznam ještě více rozšířil. Petr Weigl například jako Stuartovnu obsadil Magdu Vášáryovou a jako Alžbětu I. Kamilu Magálovou. Nicméně volba konkrétní předlohy nového filmu Josie Rourke je minimálně zvláštní, protože když se podíváme na Johna Guye a jeho Marii Stuartovnu: Vášnivé srdce hrdé královny, v originále My Heart Is My Own (2004), zjistíme, že jde ambiciózní historický román. A přesto na jeho základu vznikl ambiciózní film přinášející klasické drama současnému publiku. Natolik současné, že žádná menšina žijící v moderním západním světě není ignorována a i na ploše pouhých dvou hodin je prostor pro rehabilitaci různých ras a celé LGBT+ spektrum. Nakolik je to na úkor historické látky, to se snažíme pojmenovat už dnes, ale skutečné zhodnocení provede až další generace. Osobně považuju tyto změny za velmi rušivé, protože mnoho kapitol z reálných životopisů muselo být seškrtáno, aby mohla být prezentována ženská otázka, tolerance Stuartovny k homosexuálnímu úletu druhého manžela atd. V seriálu by na něco takového snad místo bylo, tady se pořád pohybuje jen ploše jediného filmu. Já sama si mnohem lépe vystačím s citovanými staršími filmy, které jsou realizovány maximálně v duchu klasických svárů mezi národy. I ta zpívající Stuartovna v podání Zarah Leander podává mnohem realističtější obraz bojů o korunu. (08.05.2021)

Marie, královna skotská, nabízí jak pro filmaře, tak pro diváky, velice zajímavou a výraznou historickou látku, bohužel ale toto její zpracování představuje jen zoufale mizerný výsledek, který naprosto přesně definuje prakticky jediný výraz, a to Nezáživný. Ale jako že nezáživný tak moc, až se mi tomu během těch dvou hodin nechtělo pořád ani věřit, že to bude vážně po celou dobu tak velmi nudné a prázdné, a v podstatě až do konce jsem tudíž naivně očekával, že přeci jen dojde k něčemu, co by to byť jen minimálně oživilo, nebo mě alespoň probralo z letargie, ovšem k ničemu takovému nicméně skutečně nedošlo, a tak tato podívaná nabízí opravdu je dvouhodinové mdlé tlachání a nevídaně otravné konspirování, bez okamžiku napětí, emocí, či jakéhokoliv zaujetí. Veškeré postavy mi navíc připadali naprosto nepřesvědčivě charakterově vykreslené, jinými slovy, podané jen zcela povrchově, takže nikdo z přítomných mě vůbec nezaujal, k čemuž přispěli ale i výkony jejich hereckých představitelů, na něž jsem se konkrétně vyloženě těšil, ale i v tomto ohledu jsem nakonec vyloženě zklamán. Zápletka pak krom nudnosti nabídla už jen unylé tempo, bez špetky dramatizace, či závěrečného vygradování, prostě musím jen zopakovat, tuna nezáživných a nezajímavých dialogů, no fakt celkově bída. A jelikož jediným kladem tohoto snímku je pouze kostýmní a vizuální výprava, vyvolávající alespoň důstojnou atmosféru, musím zklamaně hodnotit podprůměrně, jelikož víc si tenhle film zkrátka nezaslouží. (24.04.2021)

Když je Británie vaše srdeční záležitost, odpustíte filmu pojednávajícímu o této zásadní historii britských dějin i to, že je jako celek... nevím, těžko uchopitelný. Ronan zcela zásadně zastiňující Robbie, přestože měla Margotka mnohem výraznější roli (tak, jak to královna Alžběta uměla). Závěrečná scéna to pořádné mrazení v zádech navodit dokázala, především pak díky vynikající hudbě. A oblíbenec Tennant se proflákl jen podle hlasu, jinak k nepoznání. Ale jo, v kině nacházejícím se v díře, co se zove Chotěboř, to mělo svoje genius loci, proto to nadprůměrné hodnocení. (24.02.2019)