Nepijte vodu

Původní verzi jsem neviděl, ale brzy porovnám. Proč ovšem Woody, jsa nespokojen, nenatočil svou 100 % autorskou verzi dokonaleji? Tento film v mnohém připomíná nejnovější mistrův počin, To Rome with love, tedy alespoň tu část, ve které se vyskytuje Woody. Také tady tento věčný nespokojenec a brbla přilétá s manželkou do cizí země, a jako něčí host všechno a všechny se satirou a hypochondrií sobě vlastní nemilosrdně stírá. Právě jeho repliky jsou nejzábavnějším prvkem nového filmu, a jsou, po pravdě řečeno, tím jediným zábavným v Don't Drink the Water. Kavner, Fox i Bialik mu jen přihrávají a Woody řádí. Zábavné, místy velmi, ale dojem kromě mírné chaotičnosti dokonale kazí roztřesená (snaha o dokumentární nádech?) kamera klouzající z jedné postavy a jedné strany místnosti na druhou. (21.10.2012)

„A já jsem jeho skvělá manželka Carmen. Jsem také bývalá Miss Wisconsinu 1941.“ - „Pokud tomu uvěří, tak máme válku vyhranou. Někdo se podívá na ty křečové žíly a bude si myslet, že pašujeme mapy.“ Místy maximálně bláznivá komedie (obsahující i prvky satiry) s několika situacemi, které mě dohnaly až k slzám, spoustou kvalitních hlášek a odzbrojujícího humoru. Zároveň se film může opřít o komediální potenciál hned několika rázovitých postaviček jako jsou: ukecaní, uječení a věčně nespokojení manželé Hollanderovi s dcerou, zoufalý, nešikovný a zamilovaný Axel Magee a ten nejhorší kouzelnický samouk pod sluncem-kněz Drobney se svými úžasnými triky a zcela nenápadnými šiframi (zdrcený Fox a kouzlo s botou mě upřímně odrovnalo). Pro českého diváka je navíc k popukání i nechtěně směšné představení Československa roku 1961. Netvrdím, že místy filmu lehce nedochází dech, avšak tyto momenty jsou pak následně převálcovány velmi vtipnými pasážemi, které dávají na ty slabší zapomenout, proto možná budu nadhodnocovat, ale dávám plný počet, tohle je Woodyho film dle mého gusta. „Tati, pane, uvědomuji si, že mé záznamy z různých ambasád nebyly dokonalé, ale co můžu zkazit během dvou týdnů?“ – „Byl jsi v Brazílii dva týdny a začal jsi jim dovážet kávu. Můj vlastní syn, jehož jsem vychoval jako diplomata, byl požádán, aby opustil Afriku!“ – „Nerozčiluj se, tati. Někteří z nejlepších mužů v zahraničních službách jsou čas od času požádáni, aby zemi opustili.“ - „Afrika je kontinent. Byl jsi odvolán z celého kontinentu!“ – „Nejsem v tom tak přirozený jako ty.“ – „Na podobizně v Panamě tě oběsili! To jsem nevěděl ani já.“ – „Řekl jsem ti to.“ – „Ale vynechal jsi, že to byla naše vlastní ambasáda!“ (05.09.2014)

Televizní Allen bez New Yorku, v nedobrovolném držení na ambasádě v nepřátelské zemi a v panice, snad až příliš zmatený, což však vyvažují situace nezvyklého Woodyho rozněžnění v případě obdržení zbraně, emocionálně vyhrocený zaoceánský telefonát s obchodním partnerem a řada dalších, hladinu zábavnosti udržujících Woodyho výstupů, kde v jeho blízkosti klesá zajímavost všech ostatních postav, které v podstatě jen vykrývají přihrávky a doplňují interiér, někteří dokonce splývají s tapetami, jak trefně vyjádřil Oskar :-) (08.09.2013)

Rodinka amerických buranů je v totalitní zemi považována za špiony a než diplomacie vyžehlí všechny faldy, čeká v nedobrovolném azylu americké ambasády. Tu dočasně vede nekompetentní protekční synek velvyslance. Mám malinký problém s tím, že takto nastolená zápletka by se dala využít i jinými způsoby a některé vedlejší postavy mají větší potenciál, než jim film dovoluje ukázat. Středobodem filmu jsou zejména Woody Allen a Julia Kavner jako rozhádaní manželé Hollanderovi - jsou většinou k popukání legrační, ale stejně jako jejich nešťastný hostitel jsem si občas přál, aby na chvíli někam zmizeli. Právě postava ambasadorova syna, který by raději dělal něco jiného, ale má ctižádost dokázat otci svou užitečnost a vlastními silami vyřešit tuto zapeklitou situaci, by teoreticky mohla být lídrem příběhu. Michael J. Fox se ale nedokáže prosadit a kdykoli je v jedné scéně pohromadě s Woodym nebo Domem DeLuisem, začne být strašně pasivní a splyne s tapetami. Jinak jde ale o výbornou situační komedii. Z Woodyho tvorby má asi nejblíž k Darebáčkům. 80% (27.02.2011)

„Dear Seth. Don't forget to wash behind your neck and ears. Here all goes okay. Last night for the first time in my life i ate sweetbreads. Also for the first time in my life I threw up on a antique carpet. We all miss you.“ Woodyho nespokojenost s verzí z roku 1969 vyústila teprve po šestadvaceti letech tichého mrmlání v plně kontrolovanou konverzačku. Divadelní řetězy drží hru z formálního hlediska dost u země, ale tady skutečně nejde o to, jak, nýbrž co a kdo. Hereckému obsazení jasně dominuje dalšího z Woodyho těžkých neurotiků. Ale jak nemít zmuchlané nervy, když jste se víceméně proti své vůli octli ve studenoválečné karikatuře Ruska, kde mohou výstřely z ulice značit lidové povstání, ale stejně tak dalšího popraveného básníka. Film navíc na rozdíl od mnoha jiných, do stejného období zasazených, nestárne, nanejvýš prodělal proměnu z útočné satiry v odpočinkovou komedii. 75% (07.03.2009)