Gándhí

Jenom jednou jsem zažil v kině bouřlivý aplaus po skončení filmu. Právě Gándhí je oním filmem. Místy zdlouhavý, místy dramatický a emočně vypjatý, ale hlavně - Ben Kingsley jako Gándhí podává jeden z nejúžasnějších hereckých výkonů v dějinách kinematografie. Oscar za hlavní herecký výkon pro Kingsleyho nebyl nikdy jindy zaslouženější. (01.06.2002)

Kinematografie rozeznává tři časy: (i) Objektivní čas, po který divák sleduje dílo, měřený hodinkami. (ii) Filmový, nebo-li dramatický čas. (iii) Čas subjektivní, u kvalitní podívaný daný tím, že se vcítíme přes děj do postavy a prožíváme s ní všechny časové deformace. A teď klíčová otázka: Jak se přenést z času objektivního do subjektivního? Pochopitelně, přes čas dramatický (schopnost filmu vyprávět příběhy), ovšem ten v případě Gándího neexistuje, tudíž se přesouváme nazpět k času objektivnímu. (27.10.2008)

Skutečně gigantický snímek, který má však dva velké nedostatky. Ten první se vší smělostí považuji za relativně objektivní výtku. Film je velmi pomalý a bohužel dost často i nezajímavý až nudný. Na jeho gigantickou stopáž má dost málo děje a chvílemi to působí jako příliš málo másla na příliš velký krajíc. Druhý problém bude čistě subjektivní. Jde o to, že celý příběh je snad až příliš jednoduchý - určen co možná nejširšímu diváckému spektru. Postava Ghándího je až přespříliš jednoznačná a režisér/scénárista k ní přistupuje až s otravnou nekritičností. Rovněž politické motivy jdou jaksi stranou a téměř po celou dobu je nám vrážena do zad myšlenka dobré duše, lidskosti a faktu, že násilí plodí jen další násilí. Že to pro Mahátmu nebylo určitě zase až tak jednoduché (z hlediska politiky) je fakt, který zde tvůrci jaksi neberou v potaz. (16.10.2006)

"Mahátmá" Gándhí, malý velký muž. Malý vzrůstem, velký svými činy a myšlenkami. Kdyby se jeho názory a filozofií řídili všichni lidé, bylo by na světě lepší prostředí k životu. Altenboroughův snímek je unikátním pohledem na život tohoto výjimečného člověka. Jediné, co mi na zpracování filmu vadilo, byla absence udávání roků, v nichž se děj odehrává... (15.01.2011)

Monumentální pomník. Gándhí jako osoba vytržená z prostředí a postavená na peidestal. Jakožto proponent idey nenásilí inspirující, ale jako osoba usilující o ta nejlepší řešení již méně. Řadu problematických aspektů filmu a osoby samotného Mahátmá napsal ve svém komentáři uživatel Maq. Byť si myslím, že je přehnaně přísný k filmu i jeho tématické postavě, doporučuji jej k přečtení. Sám doplním jen pár drobností... Gándhí usiluje o nezávilost Indie na Británii, ale zároveň by chtěl, aby se muslimové zřekli nezávislosti na Indii. Pokud mají být muslimové a hinduisté schopni žít v jednom státě, proč by v takovém státě nemohli žít britové? Není vítězství nenásilí možná dáno tím, proti komu ho bylo použito? Gándhí hovoří o boji s Hitlerem a důvěře, že i proti němu by to zabralo, byť za cenu velké bolesti. Židé Hitlerovi moc nevzdorovali, ale nepomohlo jim to vůbec... +++++ Ani se tu příliš neventiluje možnost, že Británie se vzdala svého panství prostě proto, že si její politici uvědomili, že je nadále absolutně neudržitelné. Osoba Gándhího jim nakonec mohla přijít vhod, neboť na ně mohl vrhnout alespoň stín svého humanismu. Portugalci se Goy, Damanu a Diú vzdát nechtěli a tak jim byly v roce 1961 prostě a jednoduše odebrány. +++++ Attenboroughův film se nesnaží nám Gándhího představit a dát nám jej pochopit, prostě jen vytahuje některé linky a přimalovává mu svatozář. V rámci tohoto cíle si vede dobře... ale já jsem slepou oslavu vidět nechtěl. (15.09.2014)