Gándhí

Skutečně gigantický snímek, který má však dva velké nedostatky. Ten první se vší smělostí považuji za relativně objektivní výtku. Film je velmi pomalý a bohužel dost často i nezajímavý až nudný. Na jeho gigantickou stopáž má dost málo děje a chvílemi to působí jako příliš málo másla na příliš velký krajíc. Druhý problém bude čistě subjektivní. Jde o to, že celý příběh je snad až příliš jednoduchý - určen co možná nejširšímu diváckému spektru. Postava Ghándího je až přespříliš jednoznačná a režisér/scénárista k ní přistupuje až s otravnou nekritičností. Rovněž politické motivy jdou jaksi stranou a téměř po celou dobu je nám vrážena do zad myšlenka dobré duše, lidskosti a faktu, že násilí plodí jen další násilí. Že to pro Mahátmu nebylo určitě zase až tak jednoduché (z hlediska politiky) je fakt, který zde tvůrci jaksi neberou v potaz. (16.10.2006)

"An eye for an eye only ends up making the whole world blind. I am a Muslim, Hindu, Christian and a Jew. And so are all of you." ____ Velice ambiciózní biografický snímek 'Gándhí' by šel fragmentovat přesně do dvou složek: 1) nekompromisní kritika dobyvačné expanze britského impéria a industriální exploatace; 2) religiózní cesta k duševní harmonii a prosperitě.... Přesto nejde o vyloženě politický, výhradně esoterický či teologický počin - jde o historický velkofilm se vším všudy a zároveň tříhodinové monumentální dílo, které primárně slouží jako omluva indickému národu za vykořisťování způsobené britskými kolonizátory, a prioritně stojí na precizní režii Richarda Attenborougha (přesně tak, toho optimistickýho dědečka z Jurskýho Parku), která v podstatě empiricky experimentuje hranice filmové pompéznosti s nebývalou pečlivostí - viz. neskutečně komplexní propozice scénografie a disponibilita mizanscény, v jejíž velkoformátových scenériích účinkují doslova tisícovky komparzistů, a odehrává se několik multilaterálních akcí a koincidencí souběžně. Hinduistický hudební doprovod pod taktovkou geniálního Raviho Shankara jako vždy famózní, a umocňuje celkovou emocionální intenzitu - přesto není zkomponovaný jen ze sitárů, ale i např. violoncella anebo píšťal, což kvituju, jen to přidalo na hudební pestrosti. Primární devizou je však samotný Ben Kingsley, dnes již herecká ikona s indickými kořeny, jehož suverénní metody exprese a artikulace jsou z hlediska hereckého umění absolutně bezchybné - tudíž výhra prestižního Zlatýho plešounka je zcela zasloužená. To vše se posléze pojí do nejvíce komplexní biografie a spirituální mantry v rámci filmového média, co jsem doposud viděl. Až tedy někdy někdo vysloví frázi 'velkofilm jaxviňa', krom legendární 4 a půl hodiny trvající válečné epopeje 'Lawrence z Arábie' (také z britské kinematografie, jaká to náhoda) se mi ihned vybaví i další z řady historických epitafů - čímž je samozřejmě Gándhí. Akorát mám pouze jednu výtku ke Gándího citátu: "Člověk sám nemůže změnit celý svět." - což je v podstatě irelevantní: chtěl bych totiž vědět, jak lze pak racionálně vysvětlit globální impakt neznámýho mongoloidního haluze, co sněd polívku z netopýra.... VERDIKT: 8,6 gudžarátů z 10 ____ "They may torture my body, break my bones, even kill me, then they will have my dead body. But not my obedience." (24.07.2020)

Životopisné filmy mají vždycky to úskalí, že buď budou komplexní (a potom trochu nudné) a nebo zhutněné, zjednodušené a akčnější (a potom obvykle totálně nepřesné). Gándhí je blíž té první poloze, ALE tím svým pozvolným stylem hodně sedí do toho, jaká Indie je a jaký Gándhí (asi) byl. Výborná hudba, výpravné davové scény, skvělý Ben Kingsley a taky historická věrnost, zvlášť u momentů, které formovaly indické dějiny, jako je masakr v Amritsaru 1919, kde Britové postříleli kolem tisícovky neozbrojených lidí na shromáždění... včetně takového detailu, jako je doslovně přesná pozdější výpověď plk. Dyera před komisí, kde vcelku bez okolků říká, že kdyby se nebývalo auto s kulometem zaseklo u vjezdu, dal by z něj střílet taky. (26.12.2018)

Očekávání u Gándhího jsem měl obrovské a snímek je nenaplnil. Gándhí není špatný film, ale nebýt famózního hereckého výkonu Bena Kingsleyho, který právem získal Oscara tak se asi unudím k smrti. Snímek si možná zasloužil krátší stopáž, protože v některých pasážích se téměř nic nedělo. Jak už jsem říkal, nebýt Bena Kingsleyho dám slabší tři hvězdičky, ale díky němu dám čtyři. (12.06.2011)

Nezáživný životopis ve strhujícím podání. U mě nevyhrávají ani tak myšlenky a poselství tohoto "osvíceného" politika a filosofa, ale skrz na skrz prošpikovaná přesná režie s citem pro velkolepost a rozmáchlost. S příběhem už to tak epické není, jen omílá stále dookola známá životopisná fakta, jakoby chodí mezi stránkami autobiografické knihy, kterou čtete jen kvůli tomu, aby jste uměli na zkoušku. Žádná inspirace, či snad snaha o protipólní pohledy, jen vznešený humanismus, který je zde prokazován už dávno známými okatými způsoby. Zdá se mi, že Attenborough umí mistrovsky zachycovat, ale o to hůře sdělovat. Jeho film je precizní, ale přesto prázdný a suchý jako podrobné školní výpisky. Ale co si mě naprosto získalo a přebilo i občasnou scénáristickou nudu, byl naprosto famózní výkön Bena Kingsleyho, jež se řadí mezi ty nejlepší, jež jsem měl šanci doposud shlédnout. Právě díky němu nakonec zaokrouhluji nahoru, i když se ve mě bijí dvě strany, jedna uchvácena režií a druhá podnícena scénaristickou suchostí. Přesto 7/10 (11.04.2010)