Klub výtržníků

Partička bohatých studentíků s prachama rodičů v kapse a velkou budoucností. Vize o předurčenosti k vedení země a vládě věcem a lidem všem. Kriplové prvotřídního ražení, kteří si za peníze můžou koupit všecko. Hořká britská (a nejen britská) pilulka na stříbrném podnose naservírovaná docela nekompromisně, i když možná až trochu moc černobíle. Přesto působivé a velice deprimující. 80% (12.10.2019)

Klasika se studentským spolkem, do kterého vstupuje kluk, který sem zdánlivě nepatří a po počátečním nadšení přichází rozčarování. Oproti podobně laděným snímkům se ale Riot Club přece jen odlišuje civilnějším podáním, takže tu nenarazíte na žádné ultratajné schůzky podle zednářských regulí či na temné zasvěcovací rituály. Spíš je to o partě dětí, co si myslí, že jsou něco víc a jednoho večera se jim to vymkne z rukou, o čemž je především druhá polovina. Ta první na ní diváka připravuje, ale ta příprava je příliš dlouhá a to je asi největší kámen úrazu celého filmu. Herecky potěšily anglické mladé pušky a je fajn vidět, že na Ostrovech mají v budoucnu kde brát. Celkově to sice mohlo být krapet lepší, ale i tak jsem se celkem bavil. 65% (03.01.2018)

Jakmile v tom hraje spousta mladých a -co si budeme povídat- pěkných britů, je to moje. Nejde o nějaký bůhvíjak úžasný film s hlubokou myšlenkou nebo tak něco. Ale svým způsobem je to fakt super. Jo, možná se to někomu bude zdát nudný, jak rozmazlení caparti chlastaj a ničí podnik, ale mně se natolik líbily herecké výkony a atmosféra, že mě tenhle prostinký děj dostal. (15.07.2016)

Katarze je velice silná a vyvrcholení má grády. Škoda jen, že si předtím musíme protrpět zhruba hodinu a půl, než se začne něco dít. Nejspíš se projevuje, že příběh je původně psán jako divadelní hra, neboť mi něco říká, že na "prknech, která znamenají svět" by tahle šílená story partičky rozmazlených hejsků nemusela působit až tak rozvláčně a mohla by tak vyvolat mnohem lepší zážitek. Příběh není špatný, jen se pro film moc nehodí. (14.03.2018)

„V pokoji mám láhev tequilly, kdyby ses třeba chtěla zastavit.“ – „Nechci strávit další tři roky tím, že se budu vyhýbat klukovi, se kterým jsem šukala týden před prvákem.“ Počáteční zdánlivá pohoda by diváka skoro nechala v domnění, že se nebude dít nic vážného. Avšak od okamžiku zabydlení se v restaurační místnosti začne atmosféra nenápadně, pomalu ale jistě houstnout, a jeden z hlavních hrdinů brzy nenechá nikoho na pochybách, že se tenhle bujarý večer pořádně zvrtne. A jakože tahle párty byla s každou minutou čím dál větší síla, a já byl napjatý, do jakého stavu to všechno dospěje. Tvůrci se však drželi ještě docela při zemi, což je ve výsledku možná i škoda, protože z publika mohli dostat podstatně víc emocí (ne že by jich ve mně osobně i tak nevyvolali vcelku dost). I konec mohl být drsnější a drtivější, přesto závěrečné kroky jedné z postav a její výraz člověka také nenechají úplně v klidu. Při sledování filmu divák dostane snobství, aroganci, pocit nadřazenosti/výjimečnosti, touhu po obdivu, kolektivní šílenství a vinu, to vše vyvolávající znepokojení. A za mě to budou slušné 4*, přestože potenciál snímku byl vyšší. (02.02.2015)