Válka o planetu opic

Matt Reeves má do kvalitního režiséra či scénáristy velmi daleko a snímkem War for the Planet of the Apes, který nesahá Boullemu znamenité předloze ani po kotníky, své neumětelství opět potvrdil. Těšil jsem se na brutální opičí řezničinu, jenže Reeves mi místo toho naservíroval značně okoralé veganské tofu, kde přísnější měřítko snese jedině peprnější prolog. Za pochvalu stojí práce na VFX, kdy zejména opice zaujmou svou neskutečnou realističností, ale co je to platné, když se příběh plazí vpřed doslova šnečím tempem. Vágní chararkterizace postav, přestřelená stopáž či všudypřítomná unylost bohužel vyústí ve skutečnost, že pár hodin po projekci už vám na War for the Planet of the Apes zůstane v hlavě pouze mlhavá vzpomínka. Škoda promarněného potenciálu, jelikož tato divácky vděčná látka by si určitě zasloužila důstojnější zpracování. Jedna hvězda. (12.07.2017)

Zaráží mě, kolik lidí si stěžuje, že se ve Válce o planetu opic "moc neválčí". Já jsem naopak rád, že ne. Válečné scény, které tam jsou, mi úplně stačí - jsou tak sugestivní a drsné, že jsem více rozhodně nepotřeboval. Moc mě totiž těší, že nepředstavitelně špičkové efekty slouží hlavně k tomu, aby vytvořily stoprocentně věrohodné postavy a my mohli sledovat jejich příběh - zejména tedy ten Caesarův, že. Příběh, který nám ukazuje jednu z nejhrdinštějších filmových postav všech dob (to myslím smrtelně vážně), bere si na paškál lidství a nelidství, zručně rozvíjí myšlenky filmu z roku 2011 (kdo by to tehdy čekal?) a čím dál více se přibližuje filmu z roku 1968. K režii a jejím atmosférickým scénám nemám jedinou výhradu, tolik dojetí od začátku do konce jsem doopravdy nečekal, herecky je to extratřída (plukovník a Nova jsou jediní zajímaví lidé a je to tak správně) a hlavně je to stále zajímavé a poutavé, epické, ačkoliv zároveň komorní. A ta hudba Michaela Giacchina! (15.07.2017)

Tak mám za sebou trojku a řekl bych, že je z celé trilogie asi nejslabší i když je to pořád nadstandardní záležitost. Kupodivu film nezačíná masakrem mezi posledními obyvateli San Francisca a tlupou Caesara jak se po dvojce dalo čekat. Lidi to nechali na armádě, která přeci jen z nahozené vysílačky zaslechla volání o pomoc. Tahle parta už nebyla vybavená jednou devítkou, broksnou a otlučeným defíkem. Les navštívila v početné síle a první střet skončil masakrem. Caesar ale válku odmítá a dává vzkaz velícímu plukovníkovi (Harrelson), že nechce střet lidí a opic. Plukovník to však vidí tak, že buďto lidi, nebo opice. Ví, že když zabijí mozek opic Caesara, celá tlupa bude ztracená. Pomocí zrady pronikne s komandem do opičího sídla a omylem místo něj mu zabije syna a ženu... To už je moc i na Caesara. Tlupu posílá do bezpečné oblasti a sám jen s několika druhy se vydává na dlouhou cestou za pomstou do bývalého karanténního tábora, kde mají mít vojáci základnu. Marně ho druhové zrazují, že pomsta nic nepřinese a že má v očích to, co měl Koba... Caesar však ani po prvních ztrátách nedbá rad a chce plukovníka zabít za každou cenu.... ----- Neříkám, že trojka nebavila, ale bylo tam na mně moc opičích slziček. Každopádně už jen jako zakončení trilogie to musíte vidět. 4 hrsti obilí. * * * * (20.02.2018)

K uzívnutí napínavé aneb jak nesmrtelná opice ze silného rodinného zázemí přežije jakýkoliv konflikt. Příště může narukovat i do třetí světové, deus ex machina je na jeho straně. Andy Serkis a celkově CGI je zdařilé, přesto by bylo zábavnější sledovat přírodopisný dokument nebo nějaký bojový. Tady se to nepotkalo ve správném souladu. Prvního je tam moc a toho druhého zatraceně málo a když, tak hodně mimózní. Škoda, (r)evoluci prvního dílu nesahá ani jedno pokračování ani po kolena. (19.07.2017)

Zklamání z minula bylo tak velké, že jsem se u trojky s pocitem jejich zbytečnosti vyhnul i trailerům. Jenže Reevese buď drželi pod sedativy, nebo mu nějaký odvážný producent opravdu uvěřil, a já se stěží bráním nadšení z pravděpodobně nejodvážnějších letního blockbusteru za několik posledních let. Ta úvodní akce je ještě hodně nucená, ale když pak celou další hodinu stopují v pomalém, ale filmařsky precizním a promyšleném tempu čtyři opičáci, jejichž CGI render je dokonalosti se neodbytně blížící realita, skrze zasněženou krajinu vojenskou jednotku, přičemž jsou hnáni tím nejlepším možným kinematografickým motorem, tedy touhou po pomstě, bylo mi jasné, že vše bude odpuštěno a jen jsem se modlil, ať to takhle šlape i nadále, protože Michael Giacchino diriguje minimalistické retro noty a kamera koketuje s přelomem šesté a sedmé dekády minulého století. A ono nejenom to. Woody Harrelson variuje tu nejlepší možnou kreaci khaki šílenství, které vyhřezlo ze srdce temnoty a po famózním dialogu s Cézarem film naskočí na temnou vlnu nevyzpytatelnosti chtěného dobra a vábení nejednoznačného zla, aby to dotáhlo až k epickému konci, který i v těch kýčovitých prolínačkách a patosu hrdinského sebeobětování pořád drží pochmurný ksicht, který se opírá o hrdiny, jenž už dávno nejsou zábavnými lidoopy, kteří umí vtipné posunky, nýbrž pevnými figurami, u kterých není o jejich nastupující evoluční nadvládě radno pochybovat. (13.07.2017)