Andělé všedního dne

Skoro to vypadá, jako kdyby se film Alice Nellis inspiroval snímkem "Nebe nad Berlínem", ale pokusil se o to, aby byl divácky přístupnější jako třeba "Město andělů" (remake prvně jmenovaného). Nakonec z toho ale vyšel snímek, který má sem tam dobře zahranou postavu, ale celkově trpí problémem nudy, kdy v závěru zjistíte, že je to vlastně o ničem. (25.05.2016)

Alice Nellis dodala zručně natočenou absurdní vieweghovskou látku s neméně absurdním obsazením. Na první pohled to funguje jako velmi vyzrálý počin, Pražáci se kochají méně typickými pohledy na svou domovinu, herecký kolektiv působí paradoxně kompaktně (dokonce ani ta Klára Melíšková není tak strašná jako obvykle). Leč námět je skutečně lichý. #čsfdprojekce (08.10.2014)

Mně se to navzdory všem mouchám, které bych mohl hledat (a najít), líbilo. Kvalitní herecké výkony snad všech zúčastněných (hlavně tedy Bolka Polívky a Kláry Melíškové), věrohodné emoce a sentiment na hraně, zručná režie a vynikající hudba Michala Novinskiho, bezesporu nejtalentovanějšího současného (česko)slovenského skladatele filmové hudby. Poselství filmu je: Žijte, žijte, žijte a nemarněte čas pitomostmi, když nevíte, jak dlouho vám to vydrží. Souhlasím. (17.04.2017)

Na začátku velká spousta postav, ve kterých má člověk trochu zmatek. V průběhu nekonzistentní překlenování mezi dramatem a trpčí komedií. Místy nekvalitní herecké výkony (Labuda, Javorský, Polívka, Bydžovská a Melíšková OK). Závěrečná "hluboká" pointa ve smyslu 'všechno zlé je k něčemu dobré'. Takoví jsou Andělé všedního dne (dodal bych 's iPadem') - film, který se snaží pohladit na duši - nebo tak něco. Na Alici Nellis trochu plytké... řekl bych. Snímek vhodný pro zpříjemnění víkendového večera, ničím neurazí, ale rozhodně diváka nedonutí nijak zvlášť hloubat. (08.10.2014)

Andělé všedního dne ( dále A.vd)…ano nepopírám stejný pocit v úvodu filmu, spoustu postav a vyznej se v tom čert. Snad si po chvilce jeden A.vd sedl vedle mne na prázdnou sedačku, vzal mě za ruku a vnukl mi…“usaď se, uvolni se a nech to být…však on se ti smysl ukáže“. A taky, že jo. Před mýma očima se mi rozkrývali příběhy jednotlivých postav, které se postupně pěkně propojily, jejich světy, jejich emoce…Dokonce jsem pochopila nepochopitelné u většiny ostatních, jakou úlohu hráli A.vd. Oni nepřišli nic měnit, ale rozhodně nebyli zbyteční. Jejich úloha je mnohem vznešenější…přišli provést posledními hodinami života a splnit poslední přání a podle mne ho splnili…měli to tedy jen tak tak, ale zase díky tomu ta smrt byla vlastně velmi šťastná…od teď si budu dávat pozor na nejsilnější přání, protože nevím dne, kdy… „ Sedněte si, zahoďte předsudky o předloze, nesrovnávejte s již natočenými „andělskými filmy“. Netlačte na pilu, dýchejte zhluboka a otevřete se…“ vaši Andělé všedního dne. (29.10.2014)