Podfukáři 2

Partička robinúdovských čáryfucků se tentokráte snaží překouzlit Heryho Potrata, který si sice před natáčením oholil pytlík, obsah vany nalepil na xicht a vypadá teď mnohem bužněji, nicméně je to stejně debilní a zpola vykradený infantilní zmar, jako když se o to tenkrát pokoušel Voldemrd. Oproti zábavné a v intencích kaprfíldovského kokotismu i poměrně sofistikované jedničce dostává znechucený divák jen místy až otravně nudnou, idiotsky překombinovanou rádobykůl čárymádu, kterou jakýsi ambiciózní ťaman freneticky uplácal ze scénáristických hoven a kýčovitého kung-fu s kartami. Výborná kulisa k vypalování Bradavic a podobně bolestivé jako zasouvání nenalubrikované metly na famfrbál do citlivých děr v logice. (28.08.2016)

Všechny neduhy jedničky zopakované a ještě jich několik přibylo. Podfukáři 2 sice opět vypadají draze, stylově a nablýskaně jako lasvegaské casino, což jde ruku v ruce s megalomanskými vystoupeními čtyř hrdinů-iluzionistů, ale stále mají dost chabý a dementní příběh plný děr a nesmyslů. Hlavní hrdinové jsou s lehkostí schopni během deseti minut provádět loupežné akce, na něž by nestačili ani Dannyho parťáci po mnohahodinovém úsilí, a pochopitelně umějí kohokoli třeba i na několik hodin zhypnotizovat nebo uspat pouhým lusknutím prstu, tudíž se ve filmu může stát naprosto cokoli, a pak to bude vysvětleno tím, že řada postav jednala ve stavu hypnózy. To filmařům umožňuje donekonečna vytvářet překvapivé zvraty, totálně vycucané z prstu a ošetřené desítkami chabých scenáristických berliček. Děj se ubírá simultánně deseti různými směry, všichni v něm kují podrazy na všechny a titulní kvarteto má krom zjevně neomezených finančních prostředků na provádění svých nevěrohodně působících iluzí také neskutečně hloupé protivníky (jaký má smysl zbavovat se kouzelníka jeho shozením do jezera v zavřeném sejfu, o němž víte, že je rekvizitou používanou k únikovým vystoupením?). Dívat se na Podfukáře 2 je jako sledovat záznam kouzelnického čísla s vědomím toho, že ty iluze a kouzla jsou dělaná digitálně, a kouzelník pak ještě drze vysvětlí, jak ta kouzla dělal, avšak způsobem, kterým by udělat nešla. P.S. Fakt by mě zajímalo, jak moc je obsazení Daniela Radcliffa důsledkem toho, že tvůrcům přišlo vtipné mít ve filmu o kouzelnících Harryho Pottera. (21.02.2021)

Ale no ták, tohle nemůžete myslet vážně snad... Mám výraz telete, kterému se někdo snaží nakecat, že je úplně jedno, jestli bude olizovat vemeno nebo temeno. Dvojka Podfukářů zamordovala krásu kouzel, protože se stejně jako bulvár snažila šokovat furt a neustále, bohužel ale taky stejně dost nešikovně. Problém není v provedení triků, nýbrž v kadenci a jednotvárnosti. Za vším je levárna a nic co se řekne neplatí. A ono koho to má přes dvě hodiny bavit, pánové, průhledná je fajn krajková podprsenka, ale ne kouzelnický film. Jestli budete točit trojku, proštudujte si znova rozdíl mezi slovy kouzlo a zázrak a vraťte se zpátky k nám na zem. Vizuál a muzika opět jako od Copperfielda, ovšem překombinovanost nápadů, zvratů a překvápek by zamotala nohy i hadovi. (19.03.2017)

To že je to úplně, ale úplně fakt strašně dementní (na konci jsem byl skutečně na hraně ustřelení vlastní hlavy) by v zásadě nevadilo, kdyby film využil potenciálu námětu, který je enormní. Postavy sice předvádějí rozličnou škálu efektních triků, ale ani by nás nenapadlo hádat, zdali herci skutečně zvládnou byť jeden z nich, tak strašně je to digitální. Sekvence důmyslných týmových fíglů, jejichž načasovanost a prostorové rozprostření by mohla akcentovat promyšlená jedozáběrovka jsou destruovány bezpočtem střihů a zpomalovaček ve stylu "Ten druhý zleva, nebo ten třetí zprava. Zkrátka ten v tom baloňáku. A já vám ho radši ukážu." Navíc co se týče dávkování informací film moc neví jak k divákovi vlastně přistupovat a stydlivé si osahává, kam ho chce až pustit, jakkoli ten už dávno ztratil zájem se v překombinovaném smrt-v-rodině-zlé-korporace- naše-soukromí-pomsta-mafie-blablabla ději hrabat. Všechna má láska však míří za Lizzy Caplan, která krade pro sebe jakoukoli scénu ve které se objeví a já... já...já ji prostě miluju. (07.10.2016)

Jednička měla kouzlo, které mě ohromilo. Pokračování je trikem lehce nedotaženým a hlavně zbytečně překombinovaným, takže divákovi je chvilkama celkem jedno, jak se vše vyvrbí, protože má co dělat, aby si stíhal páté přes deváté urovnat v hlavě do nějakého smysluplného dění, přesto jsem se po čas sledování téhle hatmatilky na diváka nenudila. Finále bylo hodně slabé (musím říct, že na mě daleko větší dojem udělaly hrátky s kartou v uzavřeném trezoru někde v půli filmu) a tentokrát i docela předvídatelné, alespoň oproti předchozímu. Přesto mě bavilo nechat se šálit a hlavně jedno velké plus, Lizzy Caplan má čaro úplně někde jinde, než její předchůdkyně Isla Fisher. Přátelé mi říkali nejednou, že úsměvy a výstřihy lepých servírek jsou jen laciný trik na oko zákazníka, za cílem získat co nejvíc z obsahu peněženky, ale co, na mě to platí. (06.07.2016)