Attila Marcel

Za svůj filmový život jsem již bohužel viděl ledacos, aby mě smířlivá lidská komedie o střetu zakonzervované zkostnatělosti s nezávislou živorodostí na ploše jednoho domu a parku nějak výrazně stimulovala. Navíc v takto smířlivé formě s nesmělými pokusy o humor, které působí dojmem, že je někdo dopsal až během natáčení a hercům se do nich moc nechtělo. Potenciál komedie se u mě vyčerpal u nápisu "fuck the menuet", potenciál dojemného dramatu již před několika lety. Leč úvodní záběr je super. (08.07.2014)

Překrásná a poctivá Francie dneška a la Amélie z Montmartru. Nicméně v tomto případě má hlavní roli Paul a Attila Marcel. On a krásné kamerové záběry reality a snového světa, které režisér míchá tak překrásně, že si herce, který hraje Paula, totálně zamilujete. Guillaume Gouix je fakt skvělý a věřte mi, že jakmile se ve filmu alespoň trošku rozkoukáte, budete se na závěr neskutečně těšit. Vlastně nejen těšit, dokonce i v napětí očekávat rozuzlení. Počítejte ale s tím, že Vás to v žádném ohledu nezklame. Já si tenhle smutně krásný příběh prostě nenechal ujít. (21.11.2014)

Na tenhle film jsem byla netrpělivá divačka, hlavně na začátku, pořád jsem si říkala vydrž - ono se to vyvrbí. S přibývajícími minutami se vše rozvíjelo jako poupátko až do konečné podoby růže. Milý, pozitivní snímek s poselstvím, aby KAŽDÝ ŽIL SVŮJ ŽIVOT. Protože nejhorší ze všeho, je vkládat své promarněné a vysněné ambice do svých potomků či svěřenců a nenechat je jít jejich vlastní cestou. (01.03.2015)

Attila Marcel - praštěné postavy, chytlavé písničky a milá atmosféra, tyhle tři věci mi utkví v paměti. A samozřejmě krásné (smutné) oči Gouixe, ty totiž opravdu stály za to. A Madam Proustová i s tou zahradou v bytě, na návštěvu bych k ní sice nešla, ale musím uznat, že to bylo stylové. Ono tam bylo stylových věcí a postav víc - smrt Paulových rodičů, podivné tetičky i doktor vycpávač zvířat. Jo jo, vzpomínky jsou mrchy, a přes poselství filmu si stejně myslím, že občas je stejně lepší zapomenout. (16.09.2014)

Attila Marcel má nenapodobitelnou atmosféru. Vizuál jako z kresleného filmu a netradiční postavy. Co postava, to originál, až si říkáte, jestli to režisér myslí vážně. Zakřiknuté třicátníka Paula si vychovávají jeho tety k obrazu svému. Je tudíž pianistou, který na svou slávu teprve čeká, ale zatím je tetám vždy po ruce a ony mu za odměnu zajišťují vždy zásobu jeho oblíbených sušenek a svou dusící péči. Dokud Paul nenarazí na sousedku, která si ho pomoci svých netradičních metody nevezme do parády a nepomůže mu zjistit, jací byli jeho dávno mrtví rodiče a tím pádem i kdo je on. Ve filmu se toho moc neděje, nebo se to děje stále dokola. Občas se stane něco bizarního, občas si všímáme detailů. Je to stejné jako Paulův život, dokud nepřepne na jinou kolej. Atilla Marcel je francouzský film libující si sám v sobě a ve své divnosti. Ale tady to není na škodu. (07.06.2014)