Zátiší

Zátišie mi v niečom pripomenulo Posledného kata, kde sa tiež mimochodom objavil Eddie Marsan. Lenže ten charakterizoval pojem depresia, zato Zátišie je filmom melancholickým. Až to snáď ani viac nejde. Mňa primel počas jeho sledovania nad týmto pojmom John May hlbšie premýšľať. Film plynie pokľudne, ako už názov naznačuje, keď tu zrazu v záverečných minútach príde niečo ako silná, veľmi silná katarzia. Jedná sa o jeden z najsilnejších záverečných momentov, aké som kedy v hranom filme videl a spätne je tak trochu škoda, že silnejší nedokázal byť aj celý film. Spomeňte si pri ňom na záber zo železničnej stanice a doklapne vám, o čom všetkom okrem iného Still life je.... (01.11.2016)

Neobvyklý námět a ani nevím, jestli jsem něco podobného vůbec viděla, každopádně jsem ráda, že jsem se k němu dostala. Hluboce lidský film, který je o osamělosti nejen mezi živými bytostmi, ale i mezi těmi, kteří zde již nejsou. John May jednu takovou osůbku ztělesňuje a Eddie jí dokonale předložil, ta role mu vysloveně sedla. I ten byt v kterém přežíval John, byl sterilní nebo způsob jeho chování a i když se pohyboval převážně mezi neživými tvory pomalu častěji, vyzařovala z něj lidská dobrota a láska k člověku způsobem, který mě dojímal tak, že jsem si i zaslzela. A závěrečná část, která by jindy ve mně zanechala protichůdné pocity, byla tak všeříkající, že jsem je potlačila. Ano Johne, máš velký důvod se usmívat ! (19.04.2015)

Každodenní rutina může jednoho děsně otravovat. Svou repetitivností jaksi dokáže gumovat všední úspěchy a ve výsledku z nás může dělat obyčejný roboty. Zároveň nám ale vždycky bude poskytovat vitální jistoty - přesně ty jistoty, kterých zde hlavní hrdina zničehonic pozbyl. Smutný, skromný, ideálně završený. --- Pokud jinde napříč snímkem takový záchytný body spíše mizí, Rachel Portman a Joanne Froggatt jimi zůstaly být až do konce. Obě Still Life přinesly právě to, co se od nich muselo očekávat; a mě tim přirozeně velmi potěšily. (01.08.2014)

Hlavná postava je fakt tragéd. Súcitila som s ním. Najmä keď viem, čo je samota, aj keď našťastie som sa s takouto jej ultimátnou formou nestretla. Ale nemám rada filmy, ktoré ma väčšinu trvania nebavia/nudia a potom príde brutal finále, dojáky a koniec. Sa predsa nenechám citovo vydierať. No dobre, trocha som sa nechala. Ale odtiaľ-potiaľ. (Art Film Fest - Kino Prameň - Teplice - 24.6.2014) (11.10.2014)

Návod, ako si vyslúžiť pekný posmrtný život... Rejža príbeh poníma minimalisticky, nestrháva ani neprekvapuje, miestami možno až nudí, aby v závere všetkému dal zmysel a za tónov konečne naplno rozoznelej krehkej hudby Rachel Portman chytil za srdce a dojal. Chvályhodný nápad takýto ľudský osud vôbec sfilmovať. (11.07.2014)