Zátiší

Zátiší není lehký film na shlédnutí. I tak věřím, že když ho zkusíte a vydržíte prvních 20 minut u té zvláštní, neobvyklé a tiché atmosféry, budete ve výsledku spokojeni. On totiž Joe není úplně normální chlap. Je sám, má divnou práci a pracuje s mrtvolami, což samo o sobě není úplně výhra. Každopádně i takový Joe má pocity a film Zátiší je nádherně dokáže představit. Včetně nádherného až snového závěru, který je sice smutný, ale zároveň veselý, protože podkresluje celý život člověka jako takového. Díky nádherným kulisám anglického venkova u moře, a příběhu jako takového, stojí za to tenhle film vidět. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (09.04.2015)

„Nechtěl byste, aby ho poznali Vaše děti, jeho vnuci? Nikdy není příliš pozdě. Vím, že je už mrtvý, ale ...“ Málo co mě dokáže potěšit tak moc jako objev nenápadného, malého filmu, který si mě dokáže emocionálně zcela získat. Zátiší je nádherně vyvážená tragikomedie. Humor, smutek, dojetí…vše v té správné míře. Film je morbidní, smutný, málomluvný (a přitom tolik říkající), úsměvný i příjemně ubíhající. A v případě Marsana skvěle zahraný. Ten si celý film hravě vystačí s minimalistickým a přitom tak přesným výkonem. Jeho samotářský podivín dělající „jen“ svou práci, z úcty k nebožtíkům vymýšlející smuteční řeči, lepící si fotky „klientů“ do alba, maximálně systematický a svázaný pravidly (vnitřními i vnějšími), jejichž porušení je nemyslitelné (ten úsměv „před“…tak moc jsem mu rozuměl). Emocionální dopad po závěrečné klapce byl pak v mém případě drtivý, proto rád nadhodnotím slabšími 5*. „Nikdy jsem je neslyšel mluvit, když spolu seděli na lavičce. To je to, co bychom chtěli všichni, že? Ženu, se kterou se dá mlčet.“ (10.03.2018)

Návod, ako si vyslúžiť pekný posmrtný život... Rejža príbeh poníma minimalisticky, nestrháva ani neprekvapuje, miestami možno až nudí, aby v závere všetkému dal zmysel a za tónov konečne naplno rozoznelej krehkej hudby Rachel Portman chytil za srdce a dojal. Chvályhodný nápad takýto ľudský osud vôbec sfilmovať. (11.07.2014)

Hlavná postava je fakt tragéd. Súcitila som s ním. Najmä keď viem, čo je samota, aj keď našťastie som sa s takouto jej ultimátnou formou nestretla. Ale nemám rada filmy, ktoré ma väčšinu trvania nebavia/nudia a potom príde brutal finále, dojáky a koniec. Sa predsa nenechám citovo vydierať. No dobre, trocha som sa nechala. Ale odtiaľ-potiaľ. (Art Film Fest - Kino Prameň - Teplice - 24.6.2014) (11.10.2014)

-4* tento citlivý komorní snímek je vzorovým příkladem současných artových filmů - minimalistický, lidský a pomalu vlekoucí. Komu tyhle přívlastky nejsou po chuti, tak ať to ani nezkouší. Hlavní hrdina je osamělý nenápadný puntičkář, jehož pracovní náplní je složit mozaiku života nedávno skonulých, aby našel jejich příbuzné. Smyslupnost jeho práce pominu, ale kousek humanisty je přece i ve mě (ale nedivím se jeho zaměstnavatelovi;-). Pro mě tenhle film patří k tomu lepšímu a nemůžu říct, že mě nedojal a nechytl za srdce a ani předvídatelný a poněkud přehnaný konec, tento fakt nezměnil. Skoro čisté 4 hvězdičky pro tuhle ne-komedii. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (16.12.2015)