Ida

3-4 / Možná spíš 3. Fim se mě nedotkl tolik, jak jsem čekala. Možná jsem jen přesycená filmy, které u mě naplno "zazněly" (Frank, Chlapectví). Nádherné černobílé fotografie, statičnost, to mě baví. Vnitřní svět hrdinek je ale dost neproniknutelný. Jejich reakce občas dost možná nepochopitelné. Závěrečných cca 20 minut ale hodně vydařených. Trailer je vynikající. (15.07.2014)

Lví podíl na kvalitě filmu má casting, který vybral dívku s uhrančivýma očima pro roli Idy. Tak trochu Petr Čepek polského filmu, je mi jedno, co dělá, je mi jedno, co říká, dívám se do těch očí a vím vše. Tahle mimořádná magie byla umocněna černobílým provedením snímku. Vše skvěle klape až do rozchodu s tetou, pak se celá atmosféra zbortí a film přestává fungovat, naštěstí je závěrečná část krátká. (05.08.2018)

Můj názor je takový, že mě proti tomuto filmu vyloženě popouzí právě to, co je na něm nejvíce oceňováno a co je jeho hlavní poznávací značkou. Jako nezlobte se na mě, ale točit v roce 2013 na černobílý film ve formátu 4:3 (plus všechny ty další "retro ingredience"), to mi přijde jako něco mezi filmařským epigonstvím a čistou manýrou. Kdyby byl takový film natočen v 60. letech, necekl bych ani ň, a uznale docenil jeho kvality. Byl-li ale přiveden na svět o 5 dekád později a přitom "stále" působí dojmem, řekněme, vzorové ukázky československé nové vlny, nutí mě to klást si mnoho otázek. Je za tím snaha tvůrců vznést poctu dávno zaniklému slavnému období v dějinách filmu? Únava ze současné bezduché a povrchní produkce? Touha natočit si natruc film jak z jiné doby, který jde cíleně proti současným trendům a který se bude v kontextu současných filmů tím pádem vymykat? Možná vše a možná nic z toho, ale mé pochybnosti stále trvají - nic z toho pro mě není legitivní důvod pro takovýto film. Sledovat tento film je jako procházet se v prostorách neofunkcionalistcké vily - všechno zde působí nápadně povědomě, zdařile a esteticky vytříběně, ale kdesi hluboko pod tím není vůbec nic - z jednoho prostého důvodu: takové domy (filmy) patřily k určité historické etapě, a pokoušet se je dnes (více či méně) násilně resuscitovat mi osobně přijde jako zvrácenost a nedostatek soudnosti (potažmo též jako doklad absence soudobých vhodných alternativ, což je však diskutabilní). Za sebe nemám problém napsat, že od filmu natočeného v roce 2013 chci, aby vypadal, jako by byl natočený v roce 2013, nikoli o 50 let dříve. Celý film jsem sledoval víceméně zhrozen, že přesně takto by ho asi tenkrát mohl natočit Marlen Chucijev či Andrzej Wajda, ale pořád nechápu jediný důvod, proč byl takto natočen v roce 2013. Proč jenom, proč? (13.09.2015)

"Krvavá Wanda, to som ja..." Poliaci pravidelne produkujú veľmi kvalitné filmy a Ida to dotiahla až na Oscara za najlepší zahraničný film. Môžte a nemusíte s tým súhlasiť, ale v tomto prípade čiernobiela farba a komornejšie podanie snímku nebola len hra na umenie, ale tá kvalitu tam skutočne je. Vzhľadom na oscarové ocenenie by si film zaslúžil lepšie hodnotenie na csfd, ale je možné, že pre mnohých divákov je až príliš umelecký, komorný a mám pocit, že dnes nikoho nezaujíma život nejakej mníšky. Mňa to však zaujalo, hlavne postava "krvavej Wandy" i ten letmý pohľad do tvrdého socialistického a povojnového Poľska. 80%. (13.05.2016)

Pokud jde o formu, Ida představuje těžkotonážní art, který od počátku nenechává nikoho na pochybách, že vznikl s úmyslem získat cenu na nějakém prestižním festivalu. K takovým projektům přistupuji s předběžnou opatrností, podobné snímky příliš často sráží manýra a tvůrčí sebestřednost. Nechápu například, proč bylo nutné obsadit do hlavní role neherečku. Skutečně nebylo možné najít na četných polských uměleckých školách a oblastních divadlech neokoukanou elévku s výraznýma hlubokýma očima, která by ale zároveň byla herecky tvárná? Vlastně ono to smysl dává. U tohoto druhu snímku je neodpustitelným hříchem hrát. Můžete pouze "být" a "vrhat dlouhé pohledy". Obraz je statický, scénář jednoduchý, příběh povětšině předvídatelný. Podstatou zážitku je ale sugestivní černobílá kamera, která zaznamenává nehostinné prostředí Polska 50. let, zmrzačené lidské osudy a tragické postavy procházející hlubokou vnitřní krizí. Finální rozhodnutí Idy není projevem její hluboké náboženské víry, jako spíš známkou nízké sebedůvěry, zda by obstála v nevlídném světě, kde nenalézá potřebnou citovou a hmotnou oporu. Zůstat v cizím prostředí sám se sebou je prostě k neunesení. Daleko zajímavější postavou je vyžilá teta Wanda, v níž se koncentrují démoni nedávné historie, ideologický fanatismus a následná deziluze, stejně jako vzpomínky na krutost při upevňování nového režimu. Bohužel Pawlikowski témata jen přináší, nerozvíjí je a divák si musí vystačit se svou představivostí. Ida má vzhledem ke svému obsahu ideální stopáž, pokud by byla o 20 minut delší, zůstal bych na 3 hvězdičkách, a pokud by se Pawlikowski nechal strhnout tvůrčím zápalem (což se těmto pánům často stává) a natáhl by stopáž na 120 minut, šel bych nemilosrdně ještě níž. V této podobě si ale dokonce myslím, že Ida je ideální kandidát ke zkoumání nového filmového teritoria. Pokud chcete vyzkoušet nový žánr, v tomto případě minimalistické psychologické drama, Ida je dobrý zkušební terén, který napoví, zda se odvážit dál. Zisk Oscara nepovažuju za adekvátní, narozdíl od takového Saulova syna snímek formální a obsahové kvality přece jen nedosahuje, 4 hvězdičky ale svědčí o tom, že drápkem nebo dvěma ve mě Ida přece jen uvízla. Celkový dojem: 75 %. (11.09.2018)