Obsahy(1)
Než se osmnáctiletá novicka Anna stane jeptiškou, musí navštívit svou jedinou žijící příbuznou Wandu, o jejíž existenci neměla dosud ani tušení. Ukazuje se, že teta Wanda je bývalá zapálená komunistka a soudkyně, která v 50. letech posílala na smrt kněze a další odpůrce režimu. Nečekané setkání nasměruje Annu na cestu za odkrytím rodinného tajemství, svého židovského původu a svého pravého jména, Ida. Cynická, životem protřelá, avšak vlastním svědomím stíhaná Wanda je v mnohém pravým protikladem Idy, která během společného pátrání poprvé zakouší pokušení vnějšího světa: jazzovou hudbu, svobodu a možnost zamilovat se. Britský režisér polského původu, dvojnásobný držitel ceny BAFTA Paweł Pawlikowski, se s Idou vrací do země svého dětství. Originální a poetický příběh hledání vlastní identity je moderní poctou klasické kinematografii 60. let. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (214)
Lví podíl na kvalitě filmu má casting, který vybral dívku s uhrančivýma očima pro roli Idy. Tak trochu Petr Čepek polského filmu, je mi jedno, co dělá, je mi jedno, co říká, dívám se do těch očí a vím vše. Tahle mimořádná magie byla umocněna černobílým provedením snímku. Vše skvěle klape až do rozchodu s tetou, pak se celá atmosféra zbortí a film přestává fungovat, naštěstí je závěrečná část krátká. ()
Střet 2 naprosto odlišných žen, světů a hodnot. Pátrání po minulosti a vzájemné poznávání Anny/Idy a její tety mě moc bavilo. Stejně jako znázornění doby, ve které se příběh odehrával. K tomu to pomalé tempo vyprávění, delší záběry, černobílý obraz, skvostná hudba (!); to vše diváka navádí k vnímání, přemýšlení, vychutnávání…jo a k tomu „vychýlení“ hlavní hrdinky směrem ke konci filmu; zprvu mi přišlo přinejmenším zvláštní (možná až nepatřičné), ale její následné konečné rozhodnutí (ještě se symbolikou protijedoucích aut) mě pochybností docela účinně zbavilo (navíc došlo na tetina slova). Silné 4* a doufám, že Anninu představitelku ještě v něčem uvidím (ty její oči jsou fakt působivé…a co teprve, kdyby dostaly šanci v hororovém žánru). ()
Vyzerá to ako česká nová vlna 60. rokov, ale je to film poľský, súčasný a odohrávajúci sa v rokoch 50tych. Pawlikovsky však formou k 50.,60. rokom odkazuje aj formou, možno preto Ida nepôsobí tak naleštene. Akademická do určitej miery však je. Na krátkej ploche rieši otázky hľadania identity na jednej strane, otázky svedomia na strane druhej a otázky národnostno-historicko- politické a ďaľšie na strane tretej. Ida je taká artová jednohubka, ktorá sa celkom úspešne snaží do krátkej stopáže vopchať viacero tém. Ak nebudete očakávať intelektuálno-emocionálnu katarziu, o čo sa ani nesnaží, nemala by vás sklamať. ()
Tu už nejde o to, komu Ida pasne, komu nie, kto je nadšený z kompozície obrazu, kto by privítal umeleckú nápaditosť za hranou akejsi rozprávačskej nemohúcnosti. Samozrejme, doba zasadenia a prvotný look symbolizuje akúsi zlatú baňu moderného artu zušľachtenia prúdovými smermi čiernobielej estetiky, ale obsah musí skrátka o niečom viac vypovedať. Rád by som ozaj niekedy videl do očí akademikov, do vnútra ich dispozičného zmýšľania. Ida je ťažkou vizuálnou pózou a nezachráni ju ani ani kvalitná formálna práca. Zvyšok je mdlý a bez nápadu. ()
Film s naprosto geniální kamerou, bohužel až příliš rušivou. Nevadí mi použití statické kamery, ale naprostá přehnanost uměleckých obrazů tu odváděla pozornost od všeho dalšího. Přitom mě třeba nejvíce zaujala scéna s "vyskočením z okna," která nebyla udělána nějak prapodivně jako "v rohu hlava a zbytek záběru je zeď za hlavou postavu". Celkově bych vymazal romantickou část příběhu, která ubírala vyznění filmu a podsunovala divákům, že Idino rozhodnutí bylo způsobeno jen láskou. ()
Galerie (89)
Zajímavosti (8)
- Na pohřbu krvavé Wandy (Agata Kulesza) zazněla i hymna dělnického hnutí – Internacionála. (majky19)
- Auto, které se objeví ve filmu, je Wartburg 311. Údajně auto bylo naprosto nepředvídatelné a štáb si užil mnoho zábavy i adrenalinu, zejména si užil produkční štábu. Zároveň ale Wartburg nabízel v kruté polské zimě jediné místo, kde byla snesitelná teplota. (melipa)
- Představitelka Idy Agata Trzebuchowska byla podle režiséra Pawla Pawlikowskiho doslova "výrazná hipsterka s barokním účesem, ošuntělým oblečením a módním chováním". Ještě se ukázalo, že "byla militantní feministkou, která pochybovala o existenci Boha a rozhodně ve svém životě neměla čas věnovat se polské církvi". (melipa)
Reklama