Scénář:
Jean CocteauKamera:
Henri AlekanHudba:
Georges AuricHrají:
Jean Marais, Josette Day, Mila Parély, Michel Auclair, Marcel André, Jean Cocteau, Christian Marquand, Nane Germon, Raoul MarcoObsahy(2)
Téměř zkrachovalý obchodník žije na venkově se svým synem Ludovicem a třemi dcerami. Dvě z nich, Félicie a Adelaide, jsou opravdové fúrie: sobecké, domýšlivé a zlé. Zneužívají svou sestru Belle jako služebnici. Jednoho dne, cestou domů z obchodů, se kupec ztratí v lese a objeví tajemný zámek, jehož pán je napůl člověk a napůl zvíře, ovládající magické síly... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (75)
Pohádková klasika Jeana Cocteaua staví především na výtvarné práci a po téhle stránce je stále okouzlující. Exteriéry i interiéry zámku, ruce bez těl, vlající závěsy, maska Zvířete, střídmé, ale výborně zpracované efekty, to všechno skládá dohromady snový, poetický a neředěně pohádkový obraz. Jenom představitelka hlavní role je příliš tuctová a taky cesta, kterou Kráska dospěla od odporu přes soucit až k lásce byla moc rychlá, jen načrtnutá a přitom je aspoň pro mě v téhle pohádce tím hlavním motivem. ()
Tenhle film jsem viděl v 7 letech (před 13ti lety), dodnes mám v hlavě vzpomínky na ty následné noční můry, které mě poté doprovázeli řadu nocí... ()
Tak trochu zklamání. Zvíře bylo úžasně opravdové a strašidelné, Kráska, no, prostě kráska. Musím ocenit na tu dobu hezké triky. Ale to je asi tak vše. Příběh se vlekl. U spousty scén jsem se spíš smála, než aby mě děsily či dojímaly. A ten konec... přišel mi odbytý, moc rychlý, nesmyslný, prázdný. Škoda. 50% ()
Několik vizuálně krásných scén, skvělé dekorace i masky, skvěle napsané dialogy... ale přesto i lehce povrchní a hlavně nepříjemně rozvláčné. Cocteau byl nepochybně muž mnoha talentů, ale zde je jeho režie dost nejistá. ()
Těsně po druhé světové válce se chtěli lidé bavit, vidět romantické filmy s krásnými hrdiny a dobrými konci. Básník Cocteau dokázal ještě přidat myšlenku a své estetické cítění, svůj jedinečný filmový rukopis. A Marais je jeho dokonalým nástrojem. Nenechte si ujít ani soundtrack, je u nás k dostání... ()
Koncepčne i výtvarne slušne spracovaná téma. Jean Cocteau predkladá divákovi kvalitne vystavaný fantasy zážitok. Nezabudnuteľná maska zvieraťa i čarovná svetelná atmosféra filmu zaujme aj dnešného diváka. Spokojnosť aj po toľkých rokoch, keď som to so zatajeným dychom sledoval ako dieťa...Odporúčam aj fandom starších hororov. Obrazovo ide o ČB lahôdku:-) 90% ()
Tady jsou jakékoliv komentáře naprosto zbytečné. Žádná slova nemohou popsat tu nádhernou atmosféru všech scén, odehrávajících se na zámku. Co záběr, to filmová báseň. Od Jeana Cocteaua jsem žádný jiný film neviděl, ale devadesát minut Krásky a zvířete bohatě stačí na můj hluboký a nekonečný obdiv tomuto Mistrovi ! ()
Naprostá lahůdka! ()
Pohádka proměněná ve filmovou báseň. (Jean Cocteau). Trochu se mi to nezdálo, ale - vizuálno, z kterýho to žhne. (Na druhou stranu, mám určité výhrady vůči zpracování toho příběhu samotného o sobě. Zvláště konec mi přišel poněkud - divný.) ~~~ 83% ()
Klasická rozprávka, klasický námet so zaujímavým povojnovým francúzskym spracovaním. Tento snímok sa stal predlohou na mnohé ďalšie spracovania tohto príbehu, aj v našich končinách. Takže právom to patrí medzi svetovú klasiku a musím uznať, že atmosféru na to má. Aj keď zub času tu zaúradoval už naplno. Jean Marais si zrejme túto zamaskovanú postavu užil podobne ako Fantomasa :) 60 % ()
Těžko říct jak pojmenovat či charakterizovat tento skvost ze zlatého fondu francouzské kinematografie. Stejně jako Markétu Lazarovou od Vláčila nejde přimo zovat historickým filmem, ale něco jako lyricko-historický snímek. Tak Krásku a zvíře není pohádkou, ale lyricko-pohádkovým příběhem. Těžko říct, zda by tento film zabodoval u dnešních dětí. Je příliš těžkopádní s lyrickými přednesy až divadelního charakteru, ale temnou a malebnou výtvarnou stránkou, které černobílá kamera přidává na atmosféře. ()
Krásna rozprávka a ako dávno pradávno som ju videl. ()
Klasický pohádkový příběh zpracovaný velikány francouzského filmu. Nepřináší nic nového, netřeba se proto mučit vizuálními nedokonalostmi tohoto starého snímku; lépe sáhnout po novějších verzích. ()
Vůbec první zfilmovaná verze snad nejzajímavějšího pohádkového příběhu, jehož hlavní smysl se objevuje v mnoho dalších příbězích a mnohdy o tom ani sami nevíme. La Belle et la bête je uznávaná klasika francouzské kinematografie, která se může i po tolika letech od svého vzniku stále pyšnit skvělou atmosférou, která je vytvářena opravdu působivými, temnými a děsivými interiéry. Například ruce držící svícne jsou skvělé. Z dnešního pohledu je ale teatrálnost vedení herců a celkového příběhu již nezajímavé a obtížné na udržení pozornosti. Pohádka je to skutečně pozoruhodná, její surrealistické pojetí přidává filmu určitou přidanou hodnotu, která se jen tak nevidí. ()
Uvedeno ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1976/1977. ()