Ex Machina

Genderová šachová partie pro čtyři hráče. S odstupem osmi let od premiéry a v kontextu dalších dvou Garlandových filmů se "Ex Machina" ukazuje nejen jako zářný autorský debut, ale také jako prokletí. Režisér a scenárista v jedné osobě byl na základě tohoto filmu neadekvátně zaškatulkován v rámci sci-fi, potažmo fantastických žánrů. Jenže stejně jako v jeho nadcházejících filmech představuje žánr jen stylistický rámec pro úvahy nikoli vědeckofantastické, nýbrž mezilidské a vztahové. Umělá inteligence Garlanda fascinuje především jako pole zrcadlící genderová témata, především ve smyslu vědomě i nevědomě stylizovaného vystupování, ale také pozorování, přejímání a využívání rolí či kódů, které ač jsou v jádru umělé a nepřirozené, respektive nejsou vlastní našim unikátním osobnostem, zakládají většinu lidských interakcí. Současně "Ex Machina" pojednává o objektivizaci žen a o tom, do jaké míry při mezilidské interakci opačných pohlaví vnímáme reálnou osobnost na druhé straně, nebo naopak si na ni jen projektujeme genderové kódy a mřížky. Vlastně pak ani nepřekvapí, že film na jedné straně nadšeně přijímají geeci, kteří se vidí jako Nathan, byť jsou spíš Caleb, zatímco na druhé mu, na základě v principu stejně omezeného a zaslepeného výkladu, někteří paradoxně vytýkají sexismus či onu objektivizaci. (28.07.2022)

Aneb jak by alkohol a programování mohlo zničit lidstvo. Fantastická Alicia Vikander v roli nevinné robotky svede diváka, který chtě přistoupí na její hru a až do konce zamilovaně hledí do jejích umělých očí. Garland pracuje s nesmírně přitažlivým konceptem a pro obě pohlaví dokáže smysluplně zprostředkovat nadmíru uspokojivý zážitek. Gleeson je jako klasický ňouma programátor přesně obsazený, ale bujarý Isaac (ne Asimov) ho hravě zastiňuje. Filozofující konstruktérské eso, jak duha chlastající, do němoty pařící, přesto perfektně myslící. + Hromada záběrů na odhalená ňadra. Nenápadný klenot robotických snímků. Poutavá hudební složka. Člověka ochrání jeho dobré činy. (31.05.2015)

Výborně vystavěné komorní scifi, které na rozsahu jednoho luxusního domu v přírodě buduje drama o umělé inteligenci, božskému statusu stvořitelů až po smysl tvorby někoho většího(?!) než jsme sami. Mužské oko potěší nejedna pěkná žena (kdo by to byl řekl) a dostatek inteligence a logiky v celém filmu i pro největší odpůrce scifi. Krom toho jde o pěkné využití Big Data ve filmu:-). A v tom domě chci žít. A ne sám. Garland se pro mě stává velice zajímavým tvůrcem, který by v budoucnu mohl překvapit a probudit inteligentní scifi k životu... (30.05.2015)

Další z důkazů, že kvalitní sci-fi nepotřebuje velký rozpočet, ani akční scény. Stejně tak není třeba vytvářet komplexní světy, či neznámé civilizace, stačí zajímavá myšlenka dobře ukotvená v naší civilizaci a pak už vše záleží na jejím rozvinutí... Umělá inteligence, počítačové sebeuvědomění, interakce s člověkem, to jsou ožehavá témata naší brzké budoucnosti a Ex Machina je zpracovává naprosto perfektně. Spíše než umělá inteligence jsou v centru dění dvě hlavní a nesmírně chytré postavy, které o ni diskutují. Dialogy jsou vynikající, hladce kombinují akademickou genialitu s emocionálně laděnou lidskostí. Psychologie a logika jdou ruku v ruce a přednáší diváku chytrý a nápaditý film. K silné atmosféře asi nejvíce přispívá znepokojivá postava Oscara Isaaca, který zde předvádí až nečekaně bravurní výkon! 9/10 (29.04.2015)

Budu se opakovat, ale na sci-fi snímky nejsem právě zatížený, ovšem dostal se mi do rukou tento počin a já se nakonec bavil. Sice jsem po většinu času měl dojem mezi 2* a 3*, avšak blížící se závěr moje hodnocení zvyšovalo díky vykreslení umělé inteligence. Chvílemi jsem zavzpomínal na Skynet a stroje přebírající vládu nad lidstvem. :) Pochválit bych chtěl také vizuální stránku filmu. (05.09.2015)