Ex Machina

Tohle je hodně povedená záležitost, minimalistická, komorní, založená na ději a pokládající si až filosofické otázky. Lépe řečeno, režisér by si je hrozně moc rád pokládal, ale scénář, bohužel, není natolik vybroušený, aby to bylo potřeba, hlavně díky poslední dvacetiminutovce, která prostě nesahá předchozímu ději ani po kotníky, stejně jako zamrzí nezmínění jistých zákonů páně Assimova. Jinak je to skvělé, herecky i obrazově (hlavně Oscar Issac si svého vyšinutého vizionáře užívá, stejně jako kameraman velmi specifický, chladně-naturální hotel, kde se natáčelo), vizuál také podporuje designe robot-ky Avy, který naštěstí není ani chladný, ani prvoplánově hezký. Kéž by se rozuzlení neslo více v tonéch buďto většího zamyšlení o tom, kde končí a začíná reálné vědomí, nebo by se více jednalo o romanci v sci-fi hávu s U.I., obě by fungovalo lépe, než jak je to ve filmu. Pořád je to ale skvělej film, ve kterém chybí snad jen ttříprsá děvka z Traalu (Nepropadejte panice, teď jenom cituji, ehm, sice ne z tohohle, ale...). (30.08.2015)

Ex Machina není film pro každého. Se žánrem se pojí obvykle očekávání velké podívané s akčními prvky, kdežto tenhle snímek je komorní konverzačka, emocemi nabitý vztahový trojúhelník, rafinovaná hra na kočku a myš. Spielbergova A.I. Umělá inteligence je dojemná, 2001: Vesmírná odysea monumentální, Já, robot akční, Ona melancholická, Ex Machina je především chytrá. Pravda, rozuzlení originalitou a chytrostí dvakrát neoplývá, ale co si budeme namlouvat - kdyby bylo, nejspíš by snímek přestal komunikovat s podstatnou částí svých diváků. Film by neměl být chytřejší než jeho divák, jinak si říká o komerční neúspěch. Ex Machina sice není tak drahý a výpravný film jako bývají americké sci-fi, pro chudší evropskou produkci ale určitě představoval i tak velké sousto. Zatímco sentiment oceňovaného snímku Ona mě dokonale minul, s Ex Machinou jsme si kápli do noty. Jde správným směrem, klade si přesně ty otázky, které pokládám za důležité i já, a po emoční stránce funguje na jedničku. Hrát si na stvořitele se nevyplácí a Ex Machina důrazně varuje, že umělá inteligence není jen výzva s obrovskými možnostmi, ale také (a možná především) etický problém a velké riziko. Celkový dojem: 95 %. (07.10.2015)

Ex Machina se sice v závěru nedobere ničeho revolučního, netradičního či šokujícího, ale způsob, jakým se s velkým tahem na branku dostane k (nerevolučnímu) výsledku, je tak přesvědčivý, že jsem se cítil Garlandem v podstatě odzbrojený a uvažoval i o pětihvězdí. Scénář tohoto filmu je opravdu velice chytrý. Diváka mate, nastoluje různé zběsilé možnosti dalšího pokračování děje (o nichž musí společně s hlavní postavou přemítat), aby se nakonec ubíral méně fantasmagorickou, logičtější cestou. Divák tak je v podstatě v kůži hlavní postavy Caleba a závěr působí jako drtivé vystřízlivění. Kdykoli jsem si myslel, že scénář zhloupl, ukázalo se po pár minutách, že hloupě se zachovala jen některá z postav, přičemž scénář si je její hlouposti velmi dobře vědom. Ex Machina je sci-fi v tradici těch kvalitnějších zástupců tohoto filmového i literárního žánru. Speciální plusové body ještě za soundtrack a výpravu (interiéry i exteriéry úžasné). (03.05.2015)

Vlastně hodně jednoduchý nápad, který si zakládá na psychologii dvou postav a jednoho robo-člověka. Hezké, že se takové filmy v současnosti točí, ale čím víc jich je, tím víc si na nich hledám kritiku a tady bych začal a skončil právě s tím nápadem, který není zlý, ale je to spíš taková jednohubka. Alespoň, že závěr to všechno kolem toho vcelku solidně rozčís. (05.06.2015)

Při sledování jsem si vybavil TED talk s Sherry Turkle o tom, že čekáme víc od technologií, než sami od sebe a ExMachina tuhle myšlenku jen podtrhuje a rozvíjí až za hranice představitelného. Organické, minimalistické a svěží hřiště pro tři a ½ herce, které bere dech a dráždí (nejenom) nervové spoje v mozku. Parametry to sice skutečně má jako epizoda Black Mirror, ale takhle chytrý celovečerák tady nebyl snad od Source Code. (17.05.2015)