Ex Machina

Ajajaj. Kohorta zdejších umaštěných paniců uzřela latinský nápis a jako obvykle okamžitě přepla na yntelechtuální mód, aby za pomoci své sofistikované percepce a kolosální kognitivity heuristicky evaluovala a megabrutálně nadhodnotila nudný, povrchní a bezduchý exkrement, připomínající nepovedenou povídku čtyřletého Asimova předtím, než si vyculau z pauce zákony lobotiky. Obzvláště vypečená je pak jedna z místních zajímavostí k filmu, cituji, než to ten šulínek a neznaboh, co ji spáchal nebo ten neznaboh a šulínek, co mu ji schválil, redigují: „Ex Machina je literární termín, který se v češtině ustálil pod svým doslovným překladem "bůh ze stroje". Jo!!! Opravdu hustý a nadaný latiník, který by zajisté neměl nejmenší problém objednat si v Bibione piazzu bez ančoviček! Já tímto v češtině ustaluji „iacta est“. No nic, „kosy jsou vrženy“ a pojďme k dílu samotnému. To pojednává o tom, je-li roboděvka natolik uměle inteligentní, že feluje z opravdové lásky, nebo je k tomu jen nucena nekompromisním algoritmem procedury „Vykuř!“, logicky volané z nadřazené aplikace „Ukaž kozy“. Pokud k tomu ještě nekontextově vykucháme pár klišovitých blábolů z všemožných scifáren, zasadíme do „chladné“ architektury ještě „chladnějšího“ sajbrbaráku, kde se všichni tváří děsně vážně, vypadá to tuze moudře a jako mávnutím kouzelného Tvajlajtu tu máme tu „nejkůlovější“ pohádku pro náctileté downy jak vyšitou, která je stejným dílem nudná jako blbá. A tak za pozornost stojí jen opravdu znepokojivá kreace Oskara Izáka v roli jeblého vědce. Ten se mimo jiné pozná i tak, že když už je někdo technologicky schopen zkonstruovat kompletně humanoidní robošlápotu se vším všudy, tedy i s robokozami a robokundou, obsluhovanou algoritmem „Orgasmus“, místo aby si uplácal nějakou pořádnou mrdnu, schová si do skříně Joko Ono. Úchyl jeden. (16.05.2015)

Kdo s čím zachází, s tím také schází, o čemž psali už Karel a Josef Čapkovi ve své hře R.U.R. Robotka se nápadně podobá Stroji z roku 2013, ale to je fuk. Tady jde o test, zda je umělá inteligence přijatelná, tedy obstojí, či nikoliv. V chladném a neosobním prostředí moderní laboratoře se postupně tříbí vztahy mezi hlavními aktéry. Komu lze věřit? Kdo klame? Není to všechno jedna veliká lež? Akorát se při posledním výpadku měly otevřít všechny zámky, nebo mi něco uniklo? Výborná hudba a navrch k tomu - novoromantičtí OMD s Enola Gay, eteričtí Cuts s Bunsen Burner a šlapací Savages s Husbands. (30.04.2017)

Jde o jeden z těch velmi chytrých hard science fiction filmů, které diváka nezahltí nepochopitelnými informacemi a neunudí ho nezáživným dějem. Naopak je jeho sledování velice provokativním zážitkem, který mě nejednou donutil k zamyšlení. Na EX MACHINA jsem se nehorázně těšil, jde o režijní debut Alexe Garlanda, který stojí za několika výbornými science fiction scénáři (SUNSHINE, 28 DNÍ POTÉ) a pod scénář se samozřejmě podepsal i nyní. Už od začátku jsem tudíž věděl, že jeho režijní prvotina bude nacpána chytrou originalitou. Ze zobrazených technologií mi přecházela hlava kolem. Všechno bylo do detailu vybroušené nejen na pohled, ale také na poslech. Vynikající dialogy mi připomněly tolik odlišného a přesto tolik podobného POZEMŠŤANA. Dialogy jsou navíc naprosto uvěřitelné a nesmrdí šustěním papíru. Tím si u mě EX MACHINA získala malé plus. Navíc ten perfektní konec. (19.02.2016)

Chytré a sofistikované. Jen ku vlastní škodě ne zase až tak chytré a sofistikované, jak se to tváří. Především závěrečná patnáctiminutovka působí dojmem "nevíme jak dál, tak si ulehčíme práci a naroubujeme tam scenáristicky nejsnažší cestu jak z toho ven; co na tom, že to k předchozímu dění vůbec nepasuje". Antologie Black Mirror mnohdy operuje na tomtéž tematickém poli a pokládá si i shodné otázky, ale nalézá na ně mnohem zajímavější, znepokojivěji aktuálnější a ne tak očividné odpovědi. Což v žádném ohledu neznamená, že by i tak nešlo o sympaticky komorní, inteligentní a především kvalitní sci-fi, jakých moc není. Zvlášť pak v naší kinodistribuci. PS: A když nic jiného, tak se minimálně díky natáčení v norském Juvet Landscape Hotelu jedná o působivou ukázku organické architektury v praxi. (28.04.2015)

Velmi chytrá a morálně nejednoznačná sci-fi. Nadchla mne právě ta nemožnost určit, kdo se choval správně a kdo ne. Klade to spoustu eticky ošemetných otázek ve vztahu stvořitele ke svému výtvoru či "náhodného" přihlížejícího k onomu výtvoru. Komu fandit? Povýšenému géniovi, který šuká svoje sexy robotky, ale přitom je to vizionář s upřímným cílem zajistit pokrok? Nebo naivnímu dobrákovi, co jedná impulsivně, neloajálně a neuvědomuje si důsledky. Či snad neposkrvněnému stvoření, které má ovšem všechny atributy lidské ženy včetně manipulativních "ženských zbraní"? Scénář je promyšlený a umí překvapit. Jediné, co mi drhlo (SPOILER) bylo, že robotky dokázaly Oscara Isaaca ubodat. Myslím, že Mozart programování mohl pamatovat na první zákon robotiky. (19.05.2015)