Ex Machina

Dobrý den slečno, z internetů zrozená. Vy jste informacemi nabitý sulc, posazený na těle, oblečeném v divných spoďárech. Váš manipulativní a duševně vykolejený papá cvičí, aby mohl chlastat - případně obráceně, dokáže bez problémů komunikovat pouze se zdí nebo chodícím toustovačem, do kterého přidělal dírku navíc, a nevyzná se v indukčním nabíjení. Jinak ale vyrobí, zařídí, ošéfuje vše sám a bez pomoci, Meresjev hadr. Já, jeho oddaný zaměstnanec, vypadám jako miliardář Janeček za mlada, ovšem bez těch peněz. Proto se mé sexuální kontakty omezují na pornhub, kde do vyhledávače naklepávám kombinace slov ,,nehybná, oddaná, prkenná, umělá, dráty, čumící z plastikové pyče". Utrpěl jsem kombinaci humanistického a technologického vzdělání... a i jinak se projevuji jako docela otravný kokot. Vypadá to tedy, že jsem pro vás naprosto ideální lavr, no ne? Vy, jako první UI v lidstvu známé historii zajisté netrpělivě čekáte na draka mého formátu, co věří, že se zde vyskytl čirou náhodou, ba? Tak se podívejme, jak to celé dopadne. Sice se nám tu v domečku, postaveném pro potřeby paranoika, který pro samé strachy ztratil pud sebezáchovy, motá několik nelogických aspektů, ovšem tím bych se nenechal odradit. (21.08.2015)

Bývám poměrně obezřetný vůči ženám živým, mrtvým i uměle inteligentním, ale přesto žádné z nich nečiní nejmenší problém udělat ze mne užitečného idiota. V tom jsem s Calebem soucítil. Co jsem však nepochopil, bylo jeho nadšení z toho, že ho ředitel zeměkoule pozval na konec světa, aby si spolu dali pivko. Naštěstí ředitel nebyl až tak geniální, jak se tvářil, Caleb nebyl až tak nadržený, jak se tvářil, holky byly daleko živější, než se tvářily a tak tento experiment nebyl až tak strojově nudný, jak se chvílemi tvářil. (30.06.2015)

Tematika AI je poslední době v západní kinematografii v trendu a soudě podle filmových reflexí je doba, co se tohoto fenoménu týče, vysloveně gravidní, asi je jen otázkou času, kdy někdo umělou inteligenci skutečně sestrojí a vdechne ji život... Vlastně stojíme před jedním z nejzásadnějších civilizačních zlomů a není tedy divu, že jako takový vyvolává zájem vizionářsky orientovaných umělců. Na poli ohlasových filmů je rušno, jen letos takřka paralelně trochu nevyzrálá Chappie, loni zajímavá postapokalyptická Automata, stejně jako ne moc povedená Transcendence, předloni doslova fantastická a tak zvláštně jiná Ona a před pár lety samozřejmě především ve fázi literární legendární Já, Robot, takový stěžejní stavební kámen nově restaurovaného subžánru (plus některá další díla). Ex Machina patří ovšem k tomu výrazně nejlepšímu. Na poli režie celovečerního filmu debutující Alex Garland odvedl velmi solidní, až, ač to zní paradoxně, rutinérský výkon, vizuálně je Ex Machina opravdu působivá, zajímavá kombinace (kontrast? symbióza?) hi-tech a seversky čisté přírodní estetiky a architektury (oslňující falešným zdáním divoké přírody, jelikož bydlet s výhledem na zasklenou skálu není totéž jako bydlet v jeskyni uvnitř oné skály...), formálně podmanivé podívané (funkční střih, originální i sofistikovaná hudba a ruchy atd.) Co se obsahové stránky týče, scénář Alex Garland napsal chytře, jen ten konec vyvolává trochu rozpačitý úsměv a působí, že patrně při psaní už nevěděl, kudy kam a tak nechal příběh vyznít do ztracena (plus těch několik nelogicky působících momentů - pilot vrtulníku letí pro konkrétní osobu a neptá se po ní, klidně odletí s jiným subjektem; hacknout někomu hypermoderní zabezpečení domu je tak nesnesitelně snadné atd.). Ex Machina je zajímavý komorní (je až s podivem, co se dá vymačkat z pouhopouhých čtyř postav a jednoho domu) film, který svým charakterem hájí fenomén AI oproti blockbusterům...a tak poukazuje na zajímavý fakt, že pokrok a evoluce je teď soutěží mezi internetovými miliardáři a Pentagonem... :-) (18.05.2015)

Místy zajímavé, ale v druhé polovině alespoň pro mě předvídatelné a zvratům chybělo ono žádoucí „wow“. V odlehlé chladné laboratorní pevnosti uprostřed panenské přírody se začne rozplétat příběh, kterak jedna kráska z čipů a drátků vzbudí city u zaměstnance jejího svérázného a věčně opilého stvořitele. Komorní hra s nevyhnutelným koncem mezi dlouhými scénami a skly začíná. Jenže samotná zápletka nestačí. Ona Spikea Jonzeho si mě získala víc. Ex Machina přesto má myšlenku, a i když je úsporná, zaujme. A to nejen díky pokoji bez oken, smlouvě o mlčenlivosti, skepsi k odevzdané důvěře nebo třem výborným hercům. Je to znepokojivé, přesto tomu něco chybělo. I když to neznamená, že bych nebyl spokojený!! (27.05.2015)

Velmi chytrá a morálně nejednoznačná sci-fi. Nadchla mne právě ta nemožnost určit, kdo se choval správně a kdo ne. Klade to spoustu eticky ošemetných otázek ve vztahu stvořitele ke svému výtvoru či "náhodného" přihlížejícího k onomu výtvoru. Komu fandit? Povýšenému géniovi, který šuká svoje sexy robotky, ale přitom je to vizionář s upřímným cílem zajistit pokrok? Nebo naivnímu dobrákovi, co jedná impulsivně, neloajálně a neuvědomuje si důsledky. Či snad neposkrvněnému stvoření, které má ovšem všechny atributy lidské ženy včetně manipulativních "ženských zbraní"? Scénář je promyšlený a umí překvapit. Jediné, co mi drhlo (SPOILER) bylo, že robotky dokázaly Oscara Isaaca ubodat. Myslím, že Mozart programování mohl pamatovat na první zákon robotiky. (19.05.2015)