OUTsideři

Jakoby to bylo včera, když jsem přišel do jednoho krásně upravenýho žižkovskýho baru pátý cenový, objednal si rovnou dva panáky pěkně odstátýho Božkova a kopnul je najednou do palice, aby ten den aspoň za něco stál. Osazenstvo baru bylo vskutku na úrovni, byl tam jeden fundovaný motorkář, vynikající především svým talentem rozmlátit člověku bezdůvodně lebku hned při prvnim setkání, roztomilá šlapka, která byla víc HIV než člověk a jeden dědula, co prej rád mladší kluky, no proti gustu.... Každopádně jsem zrovna nečuměl na nějaký film a tak jsem sem zavítall, po obhlídce všech štamgastů jsem do palice poslal další dva rumy a začal uvažovat o tý šlapce. Mezi tím přišli do lokálu tři týpci, kteří tak nějak postrádali vlasy, jinak se dá říct taky plešatí, ale proč to neopsat, že. Od pohledu byli sympaťáci, vyznavači lyrických projevů a především asertivního vystupování ve společnosti. Řekl jsem si, že bych se s nima mohl po jejich jít skamarádit, není totiž nic lepšího, než si vožrat hubu ve společnosti erudovaných kritiků sociálních hodnot. Abych se vyrovnal jejich stavu, mávnul jsem na barmana a ukázal, že chci další tři rumy. Bůhví, proč přitáhl čtyři, ale nejspíš proto, že jsem ukazoval dvěma rukama. Na šlapku už jsem nějak zapomněl, odtáhla totiž s tim bikerem na hajzl. No, abych to zkrátil, nakapal jsem do strojku další 4 kousky a vydal se směrem k boxu, kde seděli dřív zmiňovaní jinoši. Cestou jsem sice dvakrát spadnul a málem si zlomil nohu, ale došel jsem. Chtěl jsem je pozdravit a říct: "Čus, chlapi, tak jak ta Sparta dneska čutala?" Načež by se zasmáli, přizvali mě k sobě a zlískali bychom se společně. Jenže jak jsem tak otevřel pusu, vypadlo ze mě:"Kundy plešatý, použili jste dneska anální bělidlo, nebo vám tak svítěj zuby, kreténi?" Co následovalo nebudu blíž specifikovat. Jen bych na svou obhajobu chtěl říct, že jsem ten večer trpěl Touretteovým syndromem. (25.01.2016)

Remake německého filmu Vincent jede k moři. Z kategorie amerických remaků tento patří mezi velice povedené, možná proto, že se jej ujala nezávislá scéna. Každý z filmů má svou krásu, přesto o chloupek bližší mně byl německý originál. Road Within postrádá takovou tu přemýšlivou lehkost, nenásilnou poetickou empatii, zatímco americká verze někdy více tlačí na pilu, klade víc důraz na sentiment a extremizaci projevů Touretteova syndromu, nehledě na fakt, že tvůrcům mírně uniká podstata této choroby. Jedním dechem však dodávám, že Road Within je film dobrý, zábavný, milý, krásný a silný. Subjektivně možná paradoxně doplácí právě na to, že je remakem. Herecké obsazení je výborně zvoleno a výborně baví i dvojice Robert Patrick a Kyra Sedgwick. (17.04.2015)

Filmy, kde v hlavných úlohách vystupujú ľudia s nejakými duševnými problémami a poruchami, si vždy rád pozriem, pretože v mnohých ohľadoch vyvolávajú nespochybniteľnú empatiu a emocionálne vypätie. A tak som sa s veľkým očakávaním (a to aj vďaka obrovskému hodnoteniu) pustil aj do tohto filmu, ktorému dominovala zaujímavá trojčlenka v podobe chalana s Touretteovým syndrómom, anorektickej dievčiny a chalanom s OCD. Konečný efekt ale nebol zďaleka taký v aký som v kútiku duše dúfal. Príbeh bol síce OK, mal mnoho silných fáz, ale celé to akosi kazila tá akože komická aura, ktorá mi do toho celého vôbec nepasovalo... (18.06.2015)

Vyzní to blbě a jsem si toho fakt plně vědom, ale nejde to holt jinak: Robert Sheehan se pro tuhle roli doslova narodil. A smekám taky před zbytkem tvůrčího týmu za to, že z původně "vtipný" choroby postupem času uplácali chorobu "3D", pročež jsem se zpětně při pomyšlení na svý prvotní salvy smíchu decentně zastyděl. Prima netradiční road trip. (07.04.2015)

Veľká škoda, že sa to vedome snaží hrať vážnu nôtu. The Road Within stojí na veľmi originálnom námete. Anorektička, týpek s Tourretom a týpek s Obsedantno kompulzívnou chorobou idú na výlet. Je tu priestor pre množstvo vtipných momentov a sú tu rozohraté aj príjemné emócie. Príbeh pekne odsýpa a nebyť tradičného a nutného pátosu, tak by bol aj bez výraznejších chýb. Ako vravím, čakal som viacej pozitivizmu a väčšie odklonenie od - ľudia s týmito chorobami majú ťažký život. Mimo to ale film stojí na uveriteľných a dobre zahraných postavách. Patel je skvelý. Kravitzka roztomilá a s pomerne peknými prsiami a Sheehan im skvelo sekunduje so všetkými svojími tikmi a nadávkami. Končí to tak typicky americky, ale na to som si už zvykol. Inak niečo čo naozaj neurazí a čo je príjemné,aj napriek tomu, že tvrdá stopa reality prekrýva tú zábavnú a uvoľnenú. (06.04.2015)