Malá smrt

Překvapivě velmi milý, zábavný a svým způsobem i něžný film. Místy zamrzí, že ne všechny části filmu jsou stejně dobře vypointované, některé podpříběhy pouze vyšumí do ztracena a zanechávají takový ten pocit, kdy potřebujete ještě lusknout prsty, ale máte mokré prsty a nejde to. Za překlad erotické linky pro hluché zaokrouhluji nahoru. 8/10 (08.07.2018)

Překvapení. Dobrá myšlenka, provedení, vtáhlo mě to. Takových filmů se moc nevidí, zas něco nového, co může divák spatřit. Všechny páry a sexuální úchylky byly originální a film, i když se šlo z jednoho vztahu do druhého tak kontuitita byla taková, že divák je neustále vtáhlý do filmu. Film doporučuju, já se bavil náramně. Divím se, že jsem k tomuto filmu dostal až v roce 2020. Hodnocení si myslím, že určitě odpovídá, jen by si tento film zasloužil, aby ho vidělo víc lidí. 8/10. (01.11.2020)

Australské Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) pro 21. století, když na rozdíl od roku 1972 vlastně už úplně všechno víme, ale přesto je nám to málo platné, neboť tady platí Murphyho zákon, co se může pokazit, to se pokazí...stereotyp je totiž vysoce účinné hnojivo manželské/partnerské krize. Ale zpátky k filmu - 21. století si žádá postmoderní formu, tak Josh Lawson rozvíjí naraci postavového propletence, mozaikovitě skládaných příběhů několika svými osudy se proplétajících postav, v poslední době v západní artově laděné kinematografii tak populární tvar (který v 90. letech odstartoval PTA se svou Magnolií). Jen ve zkratce největší klady Lawsonova postmoderně-povídkového filmu: skvěle odpozorované momenty ze života, chytře napsaný scénář, potutelné, ale i osvobozující, silou humoru ventilující negativní a potlačené, skvěle zahrané, vtipně vypointované. A ve své odvážnosti je to v podstatě velmi decentní. Možná jen náhodná je pak další podobnost s Allenovským kultovním filmem - nad všechny ostatní ční závěrečná kapitola, v tomto případě ne o neurotické spermii, ale o bizarní sexuální úchylce s názvem telefonní skatologie (sexuálním vzrušení z obscénních telefonátů s cizinci) - jednak je to to nejvtipnější, co jsem za dlouhou dobu viděl (a že jsme toho viděl), druhak je to ta nejkrásnější romantická linka, nádherná, čistá, dojemná, odzbrojující... Josh Lawson je scenáristický i režijní génius... A právě v éře všudypřítomného boomu tuctových 50 odstínů šedi je dobré tohle vidět! (23.02.2015)

Tímto filmem se u mě tedy Australané trefili. Komedie to byla v podstatě přímá, tvůrci si nevymýšleli žádné podivné zvraty a nesmyslné zápletky, a přesto (nebo spíš právě proto) šlo o záležitost, u níž jsem se bavil přímo královsky. Tomu, že mají různí lidé různé sexuální touhy, se už dávno nedivím, některé chápu a mají tedy mé sympatie, u jiných je už můj postoj výrazně odlišný, ale v podstatě zastávám názor, že když obě strany projeví s děním souhlas, je mi po tom prd. Myslel jsem si, že už mě téměř nic nepřekvapí, ale upřímně přiznávám, že o dakryfílii jsem ještě neslyšel. No, musí to být peklo. Všechny páry mě bavily velice velmi, Steve mě dostal svou taktikou při představování, ale bylo to právě telefonování, u něhož jsem si téměř zvlhčil textil. Tento australský snímek mě pobavil tak, že pod pět kousků jít nemůžu. (06.01.2022)

What a creepy street! Existenci některých dysfunkcí se vážně ani nechce věřit, ale o to zajímavější celá tahleta Little Death je. Lecčemu pomáhá i chytrý vrstvení a prolínání příběhů, absurditky typu "If you are satisfied with your message, press 1", precizní výběr písniček vysloveně na objednávku (viz "Please do it again" nebo "May these words be the first to find your ears" ♥)... no a pak samozřejmě ten vrchol v podobě brilantní 15minutový romance z call centra pro neslyšící. To bych si moh pouštět 24/7, fakt že jo. Erin James boduje, a na tohohle toho Joshe Lawsona si dám v budoucnu pořádnýho majzla! (25.01.2015)