Alphaville

Klasika. A keď si predstavím, ako som sa kedysi nudil pri BLADE RUNNEROVI, ani sa nečudujem nízkemu hodnoteniu ostatných. Godard totiž narába s kvázi detektívnym a noirovým príbehom rovnako voľne ako so sci-fi zápletkou. Skôr mu ide o myšlienky a pár zaujímavých postupov, ako rozprávať príbeh, než o jednoliate dielo. Tak trochu si myslím, že toto je presne ten starý typ klubového artfilmu, kde je dobre si najprv vypočuť (prečítať), o čom film je a o čo sa v ňom (pravdepodobne) režisér snaží, a až potom si ho pozrieť. Na prvý krát som tiež trochu tápal v jeho nejednoznačnosti, kým som film dokázal uchopiť... Bez tohto filmu by okrem Scottovho majsterštiku zrejme nevznikol ani skvelý a podobne temný SMRTIHLAV... (03.02.2017)

Mix technofobní sci-fi a špionážního dobrodružství (nebo parodie na něj?) ve velenudném artovém kabátě. Dialogy mi přišly místy úžasně blbé, taky dramatická hudba mě brzy otravovala, ta trocha akce směšně ošéfovaná a samozřejmě je to fest pomalé. Záběry nočního města nebo stylových interiérů jsou fajn, ale čekal jsem zajímavější kameru. (11.02.2021)

Upraveno v červnu 2024. Alphaville je stylizovaným sci-fi noirovým filmem v Godardově pochopení l´art pour l´art. Neboli brakový podklad žánrově vyzbrojen poezií tím jemným karikujícím pohybem laškuje, estetizuje a odkazuje, zejména k Célinovi, Cocteauovi a Orwellovi. Aneb diktát technokracie, k tomu zákaz poezie, a Godard nenapravitelným romantikem, neboť klíč vidí v lásce. Poezie je jasně spojena s láskou, a to, jak se zde jeví, neoddělitelným poutem, jedno je vlastně zároveň důsledkem i podmínkou druhého, jen jejich vzájemný souzvuk je ozvěnou lidství. Godard stylizuje a modeluje společně s osvědčeným snímatelem obrazů Raoulem Coutardem, aranžují jakousi podvečerní, tedy tísnivější atmosféru a veršují básnický třpyt. Hrdinou, vskutku neohroženým, je Lemmy Caution alias Ivan Johnson (Eddie Constantine), muž s naprosto srozumitelným posláním. Aneb co je dobro pro jedno nemusí být dobrem zároveň i pro druhé. Otázkou, zdali je více čistý rozum, anebo libost, se zabývala již klasická filosofie, avšak nedospěla k žádnému vítězi, jen ke zjištění vzájemné harmonie obého. Jen tehdy je možné postupovat vpřed. Kráskou příběhu je Nataša von Braun (Anna Karina), žena významného původu a ukázka následků odmítnutí poezie. Ale ta snad dokáže přežívat na dně nevědomí. Z dalších rolí: dlouho nehlášený agent na konci svých sil Henri Dickson (Akim Tamiroff), evidentně pomstychtivý vůdce technokratické diktatury profesor von Braun, čili Leonard Nosferatu (Howard Vernon), či první svůdnice třetího stupně Beatrice (Christa Lang). Alphaville je druhem z Godardova přesvědčení filmu pro film, v tom všeobsahujícím procesu estetizace. Jsou zde zajímavé prvky, kterých využívá ve svůj prospěch estetizace. Výrazný ironický tón. Příjemně pobaví. (27.06.2012)

Jako sorry,ale... What the Hell?! Hranice mezi myšlenkově podnětnou,hloubavou sci-fi a velkohubou experimentální nudou je velmi tenká a Godard se bohužel s tímto svým rádobypodobenstvím bohužel ocitl na té špatné straně.Dobrou polovinu stopáže jsem se nudil,tu druhou jsem nechápavě hleděl a pár záblesků zajímavých myšlenek a nápadů zkrátka celý snímek prosvětlit nedokáže. 40 % (30.01.2012)

Na Alphaville jsem se chystal už delší dobu a byl jsem rád, že jsem ho nakonec viděl na velkém plátně. Godard je mi trochu protivný tezovitostí svých filmů, ale zároveň je pro mě jedním z nejzásadnějších stylových inovátorů nejen šedesátých let. Obojí do Alphaville prosakuje. Jedná se o snímek, který je zábavný ve své naivitě, s kterou nekriticky přebírá podněty dobového francouzského strukturalismu (zejména sémantiky) a francouzské avantgardy (citování dlouhých pasáží Éluarda atd.). Zároveň je ale třeba říct, že vytvořit snímek na podkladě tak abstraktního tématu jako je (ne)možnost dorozumění a ovládání komunikace (dystopická vize odcizené společnosti se zcizeným jazykem je vlastně jen metaforou pociťovaného současného stavu), představuje nesmírně zajímavý koncept. Připočítejme k tomu surrealistickou výstavbu a výraznou intervenci noirového žánru a je na zajímavý film zaděláno. Mimochodem, jde to k sobě lépe, než by člověk čekal: absurdita fikčního světa budoucnosti ovládaného strojem má skvělou paralelu ve fikčním světě noiru, který je skrz naskrz temný a ovládaný zlem v podobě zločinu. V obou případech je pak hrdinou postava detektiva, který se světu vymyká a zastupuje nezapadající živel. Tak jako se detektiv drsné školy nebojí prosazovat byť i malé dobro ve zkorumpovaném světě, Lemmy Caution (jehož jméno je mimochodem také odvozeno z lingvistického pojmu) je zase mužem, který se dokáže vzepřít nastavenému systému a nenechat počítač kontrolovat svou řeč nebo činy. (07.08.2017)