Alphaville

A já se přiznám k tomu, že se mi to celkem líbilo. Rozhodně to není klasická sci-fi, ale tak točil to Godard, co jiného čekat. A mě se to celkem líbilo, dokonce to mělo i nějaký příběh, co má začátek a konec, a dokonce ten příběh ani nebyl blbý, to je na Godarda hodně nezvyklé. I to experimentování s kamerou, hudbou a akčními scénami mi tu přišlo celkem příjemné a zajímavé. Jako jo, jednu ucelenou myšlenku to nemá (opět - jak je u Godarda zvykem), je to smršť všech možných myšlenek, některých zajímavých (je člověk bez emocí ještě vůbec člověk?), některých míň. Pak mi taky vadí, že je to místy strašně ukecané a některé nelogičnosti, třeba to, že ten tajný agent má snad nekonečný počet nábojů. Ale jinak se mi Alphaville celkem zamlouvalo. Pravda, rozhodně to není film pro každého, proto tu taky jsou (a právoplatně) rozdílná hodnocení. Mě tímhle ale Godard docela překvapil, už jenom tím, že to má nějaký děj (ne jako brutálně nudné U konce s dechem). Silné 3* (24.10.2019)

Umělci lkají nad morální krizí od počátku lidstva. Hesiodos zvěstoval úpadek Řeků (mladí nezdraví staré) a opěvoval dávný věk bohů a hrdinů. Pro Platóna byla jedinou záchranou povodeň, která spláchne hříšná města a nechá přežít jen čisté venkovany na horách (Zákony). O středověku se netřeba zmiňovat (Hus, Chelčický) - a to ho katolická církev považuje za skoro ideální éru! Tedy proti dnešnímu věku stroje a individualismu. Godard vychází z Husserla (Krize evropských věd) a hlavně Heideggera a jeho upadání do "ono" ("il y a", "on"), kdy se dasein odcizuje sobě samému. Jenže místo pamfletu proti kybernetické době sledujeme kňouravé ublíženecké vzlyky francouzského intoše, který se stylizuje do role tajného agenta v dnešním přetechnizovaném a odcizeném světě. Alphaville je spíše materiálem pro Godardova psychoanalytika - fascinace krásnými ženami, jenže Godard mezi nimi nemůže najít tu pravou, nerozumí si s nimi, i když vedou douhé a dlouhé rozhovory, důvěřuje jim, ale ty mrchy ho oklamou, protože pod tvrdou slupkou intoše se skrývá něžné jádro, které touží po pochopení a pohlazení. Dnes na tento věčný ublíženecký slabošský pohled na svět vědomě navazuje Murakami - viz odkaz na Alphaville v Afterdark. Svět tě nechápe, Jean-Luc, ale já také ne. (22.11.2009)

K tomuto sci-fi noir (!) filmu lze zaujmout prakticky jen dvě postavení a zdejší komentáře to dosvědčují - buď a) totální blbost, kde není jasný děj ani postavy ani nic a jen se nepříjemně vleče, a nebo b) originální zábavná hříčka, ve které musí nad nejednou scénou srdce estétovo plesat. Ve mně se tyto možnosti spojily. Nejdřív jsem se moc nebavil, jen občas trochu pousmál nad povedenou scénou (automat s nápisem "vhoďte minci" a podobné lahůdky). Když jsem se ještě po hodině filmu podíval na hodinky, ulekl jsem se, že mě čeká ještě 40 minut a že to nemůžu vydržet. Postupně jsem ale přešel do úplně opačného stanoviska. Alphaville mě dostal a skoro mě mrzelo, že je tak krátký. U tohoto filmu víc než u jakéhokoliv jiného záleží na tom, jestli přistoupíte na jeho pošahanou logiku. Nepodbízí se, není to film pro každého jako Forrest Gump či Vykoupení z věznice Shawshank. Godard si jen tak sám pro sebe blbne, filosofuje a provokuje a je na vás, jestli se vám to bude líbit nebo ne. Mně nakonec vlastně tak nějak asi jo... (29.11.2010)

Upraveno v červnu 2024. Alphaville je stylizovaným sci-fi noirovým filmem v Godardově pochopení l´art pour l´art. Neboli brakový podklad žánrově vyzbrojen poezií tím jemným karikujícím pohybem laškuje, estetizuje a odkazuje, zejména k Célinovi, Cocteauovi a Orwellovi. Aneb diktát technokracie, k tomu zákaz poezie, a Godard nenapravitelným romantikem, neboť klíč vidí v lásce. Poezie je jasně spojena s láskou, a to, jak se zde jeví, neoddělitelným poutem, jedno je vlastně zároveň důsledkem i podmínkou druhého, jen jejich vzájemný souzvuk je ozvěnou lidství. Godard stylizuje a modeluje společně s osvědčeným snímatelem obrazů Raoulem Coutardem, aranžují jakousi podvečerní, tedy tísnivější atmosféru a veršují básnický třpyt. Hrdinou, vskutku neohroženým, je Lemmy Caution alias Ivan Johnson (Eddie Constantine), muž s naprosto srozumitelným posláním. Aneb co je dobro pro jedno nemusí být dobrem zároveň i pro druhé. Otázkou, zdali je více čistý rozum, anebo libost, se zabývala již klasická filosofie, avšak nedospěla k žádnému vítězi, jen ke zjištění vzájemné harmonie obého. Jen tehdy je možné postupovat vpřed. Kráskou příběhu je Nataša von Braun (Anna Karina), žena významného původu a ukázka následků odmítnutí poezie. Ale ta snad dokáže přežívat na dně nevědomí. Z dalších rolí: dlouho nehlášený agent na konci svých sil Henri Dickson (Akim Tamiroff), evidentně pomstychtivý vůdce technokratické diktatury profesor von Braun, čili Leonard Nosferatu (Howard Vernon), či první svůdnice třetího stupně Beatrice (Christa Lang). Alphaville je druhem z Godardova přesvědčení filmu pro film, v tom všeobsahujícím procesu estetizace. Jsou zde zajímavé prvky, kterých využívá ve svůj prospěch stylizace. Výrazný ironický tón. Příjemně pobaví. (27.06.2012)

To bylo hodně divné. Vyloženě nenudilo, ale ani nenadchlo. Formální bezchybnost, ale absolutní nelidskost jsou zobrazeny přesně, až to chladí. Záměna přikývnutí za zavrtění hlavou a naopak, je zajímavá. Historické retro, které by mohlo působit směšně, ale nepůsobí. Co vyčítám, je určitá nesrozumitelnost a přehnaná dávka poezie. Ve své době mohl být film přelomový, ale dnes je zajímavý hlavně pro milovníky filmové historie. Mé hodnocení podceňuje uměleckost filmu (prostě mi nesedl). (15.08.2012)