Alphaville

Konec agenta W4C po francouzsku aneb Kdyby byli Philové Marlowové literárními teoretiky. V tomhle filmu vymysleli úplně všechno, včetně Umy Thurman v černé paruce, akorát jí říkají Anna Karina, to ukradli jednomu Rusákovi. — Dobře, tak vážně: Ano, Alphaville se dá hodiny rozebírat filosoficky i po formální stránce, ale u mě to vyhrává hlavně hravostí a odlehčeností, spoustou drobných špílců roztroušených v celé stopáži. Očekává pravda od diváka trochu přemýšlení a možná i vzdělání, ale jinak není problém vidět v něm přímého předchůdce Pátého elementu. Ať žijí Francouzi. — Dodatek, únor 2013: Hihi, právě jsem si přečetl, že the look of Mia Wallace was modeled after actress Anna Karina. (01.10.2010)

Jean-Luc Godard napísal scenár podľa románu Hlavné mesto bolesti (postavy z neho i v rámci filmu citujú). Ak máme zaujímavý nápad, ten vykvitne do zaujímavého rozprávania a to sa dostane k správnemu človeku, väčšinou vždy pôjde o radosť. A Godard ale bol správny Mensch pre túto látku. Je to premyslené, výrečné, vťahujúce..... i po toľkej dobe schopné zaujať, naplno zaujať. Alphaville, to je prúd myšlienok- silnejších i slabších, ale i cez to neopakovateľných..... Nič lepšie Alphaville tak nevystihuje. Niektoré reflexie sú v kombinácii s mrazivo panovačnou atmosférickosťou snímky, s ohromným pochopením a talentom režiséra neuveriteľne pôsobivé. Eddie Constantine a Anna Karina stvorili neobyčajný, podivuhodný pár, podivuhodný nielen na pohľad, s výrazom mocnej, až mystickej fyzickej neskutočnosti. Čas, priestor ani nijaké (ľudské či technické) autority na nich nedosiahnu. K tomuto Godardovi ja skrátka ešte zasadnem. Chlapík, ani nemohol zvoliť lepšie!- oči Anny Kariny sú na rozháňanie chmár stvorené..... Chytilo ma to za srdce..... (07.09.2008)

Godarda jsem nikdy moc nemusel. Zavedené kinematografické postupy sice boří hezky, ale koukat se na to nedá. A vyznavačem experimentů nejsem. Tady by se lineární příběhová linie hodila dodržet, potenciál tu je. Ale roztříštěnost, neskutečné hudební motivy a zvukové efekty, naprosto neatmosférická kamera, bez nápadu, to vše celý film jako film spíš ničí. (27.06.2011)

Alphaville má ambice (a slušný potenciál) být tvrdým noire příběhem. Zároveň je také značně reflexivně poetický, a to je možná jeho největší slabina (od níž se odvíjejí ostatní), protože Godard se tu snaží komplikovaným a nejednoznačným způsobem vyjádřit nejen svůj politický či společenský názor na svět a jeho možný vývoj, ale i své niterné pocity. To podtrhuje experimentální forma snímku z hlediska vizuálního (výrazné blikání, roztřesená kamera či rychlé švenkování, jež diváka chvílemi takřka přivádějí na práh epileptického záchvatu) i vypravěčského (útržky poezie promísené s absurdními výroky obyvatel „hlavního města galaxie“). Zarážející je podivně nepovedené až laciné zpracování pohledu na přetechnizovanou společnost budoucnosti, jež se vyznačuje všudypřítomnými „pípacími“ efekty a tracheostomickým hlasem centrálního mozku lidstva α60. Rovněž (otevřeně přiznávané) prvky rádoby americké drsné školy či spíše šestákových detektivních románů mohou vzbuzovat sarkastický úsměv. Přestože je tento mix dost náročný na divákovu toleranci, je třeba říct, že hraje pouze druhotnou roli a není cílem. Alphaville je totiž hlavně alegorie a ve své černě groteskní karnevalové podobě zobrazuje absuditu totalitního systému, dovedeného takřka k dokonalosti. Izolované město, v němž se mluví o „vnějších zemích“ z jiných galaxií (ovšem do Nueva Yorku je to autem 9 000 km) a kde všichni povinně zapomínají kromě zakázaných slov také to, že i jinde žijí lidé a že láska není synonymem slova rozkoš. Kde se na všechno nekonformní pohlíží jako na trestuhodné a kde (alespoň oficiálně) vládne čistá logika a nelidské sociální inženýrství. Výčet by mohl pokračovat, ale snad není třeba.            Je pravda, že navzdory (nebo možná kvůli) symbolistickým zkratkám film působí místy dost polopaticky, z jiného úhlu zase trochu přeplácaně. Chvíli divák neví, jestli je to drama, chvíli zase parodie. Ale co už. Z voleje bych dal tři hvězdičky (několikrát jsem se i podíval na hodinky), ale z některých subjektivních důvodů ještě jednu přidávám. Stojí za tím „morální poselství“ filmu, pohled na Annu Karinu, plápolajcí zapalovač Lemmyho „Bacha“ Cautiona a další potěšující drobnosti, kromě toho, že se na takové věci rád dívám. (13.10.2010)

Klasika. A keď si predstavím, ako som sa kedysi nudil pri BLADE RUNNEROVI, ani sa nečudujem nízkemu hodnoteniu ostatných. Godard totiž narába s kvázi detektívnym a noirovým príbehom rovnako voľne ako so sci-fi zápletkou. Skôr mu ide o myšlienky a pár zaujímavých postupov, ako rozprávať príbeh, než o jednoliate dielo. Tak trochu si myslím, že toto je presne ten starý typ klubového artfilmu, kde je dobre si najprv vypočuť (prečítať), o čom film je a o čo sa v ňom (pravdepodobne) režisér snaží, a až potom si ho pozrieť. Na prvý krát som tiež trochu tápal v jeho nejednoznačnosti, kým som film dokázal uchopiť... Bez tohto filmu by okrem Scottovho majsterštiku zrejme nevznikol ani skvelý a podobne temný SMRTIHLAV... (03.02.2017)