Jîn

Absurdní, ničivá moc války versus panenská příroda. Mladá Jin je svérázné děvče, co putuje přes konfliktní území kurdsko-tureckých bojů, vyhýbá se všudypřítomné střelbě i nebezpečí ze strany sexuchtivých mužů a sbližuje se s okolní krajinou i jejími zvířecími obyvateli. Ačkoliv situace, kdy se Jin ocitne v civilizaci, jsou dějově rozmanitější a víc se v nich mluví, dlouhé, mlčenlivé záběry ze stále se měnící, členité a vizuálně uchvacující přírody mají až meditativní náboj a dávají snímku tu pravou sílu. A strašně jsem si zamilovala ta zvířata, i když je mi jasné, že jde o práci počítače. Jin je hlavně film o pocitech, proto doporučuji nestudovat nijak zvlášť obsah či komentáře a jít si ho prožít, každý po svém. (07.01.2015)

Pro mladou Jin (partyzánku po česky a teroristku po turecky) je přirozené si odskočit za mámou. Na její cestě ji potkávají zvířata (biblicky "mír v údolí") a lidé (symbolicky "zdraví ji chtějí znásilnit a zabít, nemocní v ní mají podporu"). Nevíme, kdo je Turek a kdo Kurd, zato rozpoznáváme zvířata, která s ní zůstávají, aby ji oplakali či se ještě pokusili uzdravit. Kurdistán je prostě divoký už od Karla Maye, hele kam až dosahuje stín padišáha. (30.08.2018)

"V konfliktu kurdských povstalců a turecké armády Jîn (film i dívka) zastávají vzácně neutrální pozici, která vychází ze všeobecně sdílených hodnot. S přihlédnutím k symbolismu s nadpřirozeným nádechem má snímek jemný spirituální přesah. Narozdíl od [Malickovy] Tenké červené linie, je pacifismus Jînu velmi málomluvný a spoléhající se na řeč hustých lesů, hornatých proláklin a nekonečných planin. Erdemův další film se silnou ženskou hrdinkou je ve výše popsaných jednotlivostech fantastický, jakmile se ale od promyšlených kompozic přírody přesouvá k obyčejným lidským dialogům, na intenzitě trochu ztrácí. Jîn každopádně potvrzuje Erdemův status ojedinělého a poněkud přehlíženého auteura, který velice invenčně zachází se zvukem a dále se rozvíjí ve vyprávěcích postupech." Krátká reflexe filmu psaná na letošním Berlinale. Bohužel šlo o projekci, kam v rámci povinného školního programu hromadně zavítalo několik desítek silně neposedných dětí ve věku okolo deseti let, takže nevylučuju, že v klidnějším prostředí by mě film zasáhnul o něco víc. (06.11.2013)

Posolstvo, ktoré chcel Erdem týmto filmom povedať, je jasné a silné, no ten spôsob mi príliš nesadol. Kamera a zvuk sú skvelé, zábery prírody stoja za to, no toto je hraný film, nie prírodopisný a ten dej tu bol poslabší, až takmer žiadny. Hlavná hrdinka žije v lese, nevieme prečo, potom sa niekam vyberie medzi ľudí, nevieme prečo, potom zase ujde do lesa... Za celý film sa o nej nedozvieme vlastne nič, okrem mena. Z času na čas sa po nej spustí z ničoho nič streľba alebo bombardovanie, no nevidíme žiadneho nepriateľa, ktorý by po nej šiel... Asi až moc lyrické na môj vkus. (30.01.2019)

Tolik pravdy, tolik poselství a tolik jasně formulovaných názorů. I s minimem dialogů, které jsou tady naprosto zbytečné. S nádhernou kamerou a přírodou, která už je jen takovou třešničkou na dortu. Bez ohledu, na zemi, v které je tenhle film natočen má bezpochyby silně internacionální záběr. V dnešní době a konfliktech to platí dvojnásob. Bohužel, nedělám si žádné iluze, že by snad nějak přispěl, k vyřešení, nejenom turecko- kurdského konfliktu. Na to už po tomhle světě nějaký ten pátek chodím… (21.01.2015)