Královská ozvěna

Zápletka může působit absurdně, ale to proto, že pohádka chce v prvé řadě říci, že právě z takových malicherných důvodů se často dějí války, že tyto malicherné důvody nejsou víc záminky, ve které vyústí nuda z toho, že "se nic neděje" nebo je ve svůj prospěch využije mysl vedená touhou po slávě. Láska však umí pýchu porazit a zmýlené zase k pravdě a míru vrátit. Pohádka má malý rozpočet a tak využívá kulisy, které však oplývají roztomilostí, za to má velké herce, které povznesou i jinak skromné dílko. (06.03.2016)

"Hora byla jejich, ozvěna naše." I tak se dá shrnout děj této pohádky. Motivaci pro válku mezi královstvími díky odstraněné hoře a tím pádem ztracené ozvěně jsem teda ještě opravdu nezažil. Už tento námět je pro pohádku přinejmenším podivný a nepodařený, stejně jako totální studiové kulisy a příšerně stylizovaní neživí koně. Černobílá, studiová pohádka s hodně slibnými obsazením, které nemohlo naplnit očekávání díky velmi špatnému scénáři, ačkoli se od půlky děj vlastně točí jen kolem Kolářové a Třísky. (04.05.2018)

Podaktoré prvky krvimilstva a pošahanosti pripomínajú Čapkovú Bílú nemoc, ale poväčšine ide skôr len o takú divadelnú adaptáciu (televízneho charakteru), v ktorej dominuje Kemr, ale nemá nikoho, kto by mu zdatne sekundoval. Aj preto sa myšlienky a odľahčená rovina snímky nestretáva s hravejšou, humornejšou odozvou. Podpriemer. (02.04.2016)

Skvěle vše zde napsala “Jezinka-jezinka” mluví mi z duše. Pohádka takChudá na výpravu i na poměry “studiovek” bohatá na humor, herce a pohádkovost. Zde je vidět proč za komunistů byly filmové pohádky tak atraktivní, převážně se točily tyto chuďoučké studiové- divadelní. Divadlo bylo grunt tak i kulisy odpovídaly záměru o to víc jde vidět jak jsou herci v této pozici spokojení. Tříska je úžasný, koně a jejich jízda je super nápaditá, scénář vtipný: “Všichni na Kůň!”,  “ozvěna potvrzovala mé poslání můj životní úděl”. Škoda že Mateo a Maršálek nebyly spolu i na filmovém plátně. (02.10.2021)

Neuvěřitelně humorná pohádka, utahující si z lidské malichernosti, ale taky z armády a hlavně z autoritativních ješitů. Kolářová jako krásná princezna se tu převlékne za maršálka (slovy jejího snoubence z Noci na Karlštejně, kde udělala totéž, i když tam se převlékla jen za panoše, "a strašně jí to sluší") a jede v čele vojsk zabránit válce. Pacifistický princ Tříska její rafinovanou válečnou lest prohlédne na první dobrou, ale jak po něm holka hodí očkem, je nenávratně ztracen a začne proti jejímu plánu válečnému snovat plán neméně rafinovaný ovšem svatební. Královna Medřická je svou budoucí snachou, coby mužným tanečníkem, příjemně překvapena, ne tak tchán in futuro, který stále postrádá ztracenou ozvěnu. V dramatickém závěru vidíme krále Lorenca nečekaně s mečem, ze kterého ho sundají tak akorát včas, aby mu meč svou vahou nevykloubil rameno. Jak mi mohl tenhle skvost takových let unikat? (20.08.2016)