Krajobraz po bitwie
Krajina po bitke
Landscape After Battle
Režie:
Andrzej WajdaKamera:
Zygmunt SamosiukHudba:
Zygmunt KoniecznyHrají:
Daniel Olbrychski, Stanisława Celińska, Aleksander Bardini, Tadeusz Janczar, Zygmunt Malanowicz, Mieczysław Stoor, Leszek Drogosz, Stefan Friedmann (více)Obsahy(1)
Válka poznamenala jejich duše více, než si mysleli. Slavný film, natočený podle povídek spisovatele Tadeusze Borowského, zachycuje několik dnů po skončení II. světové války, je umístěn do tábora, v němž jsou zadržováni vojáci polské armády. V popředí děje je dvojice mladých lidí, intelektuál Tadeusz a dívka Nina, kteří jsou k sobě vzájemně přitahováni. Budoucnost očekávají s velkou nadějí. Oba ale příliš netuší, jak hluboký otisk do jejich životů vnesly právě prožité válečné události...
Krajina po bitvě patří mistrovským dílům polské kinematografie natočeným v 70. letech minulého století. Snímek natočil známý režisér, žijící klasik světového filmu – Andrzej Wajda (Popel a démant, Březový háj, Země zaslíbená, Člověk z mramoru, Danton). Ten k příběhu řekl: „Můj film vypráví o mnoha věcech najednou, o situaci člověka, který se pokouší znovu vybudovat všechno, co v něm bylo zničeno, je o lidské slabosti i strachu, o úsilí přemoci je, ale především je o lásce."
(Česká televize)
Recenze (30)
Vězněm jsi a vězněm zůstaneš. Osvobozeni, aby mohli být uvězněni. Natočit toto na začátku normalizačních let sovětského bloku, je cosi nevídaného. Velmi by mne zajímal osud filmu a jeho veřejné distribuce. Jednu navíc za Stanisławu Celińskou. Fakt, že se jednalo o debut + její přirozený šarm, jsou kombinace, které mne uchvátily. ()
Po bitvě krajina - je pěkná kravina... s odpuštěním. Prostě mi vadí, pokud je film točen teatrálně (asi jako Bondarčukovy vejchvysty á lá Vojna a mír). Zfilmované divadlo nebrat. V tomto provedení Krajina po bitvě na divadelních prknech ano, ale ne na filmových plátnech. Vskutku mi nesedí takový způsob zpracování, ačkoliv jsem si jistý, že film se může líbit. Já jsem v tomto případě ovšem černá (Wajdova) ovce. ()
Musím se přiznat, že mně netradiční osvobozování KZ zmátlo až vyděsilo. Vidět solidně živené koncentráčníky spurtovat kolem drátů a pak je mocnými ranami ničit, leží někde mimo obraz zesláblých lidských trosek. Když se pak zvolna a postuně začíná rýsovat nějaký děj, je rázem všechno jiné. Už není kam utíkat, už není třeba být svobodný. Už stačí jen jídlo (a případně ženská), a to se nalézá uvnitř nikoli vně. Krátká láska básníka Tadeusze a židovky Niny není z tohoto světa, není to láska lidí svobodných, ale poznamenaných. ()
Trochu som sa v tom strácal i napriek tomu, že úvodné zábery sú extrémne pôsobivé ! Pravdepodobne nie každý film poľského klasika, bude mojou šálkou kávy. Občas natrafím na „PRIEMER” , čo zamrzí, keď som bol predtým v tzv. filmovej EXTÁZE ( napr. Korczak, či dávnejšie videný Danton...). V hľadáčiku mám opäť také snímky, ktoré vylepšia hodnotenie. Zoberte si, že popri tých všetkých koncentračných táboroch, kde našli smrť milióny ľudí, boli medzi nimi aj takí, ktorí prežili. A tých je v podstate oveľa menej. Počas tohto krutého obdobia, zabudli byť normálnym človekom, zvykli si na to, že sú ako zvieratá, ktoré žijú zo dňa na deň. A čo teraz, keď nás oslobodili ? Sme opäť voľní, ako vtáci. Ale ako sa znovu začleniť do pôvodného životného cyklu, pred vojnou ? TADEUSZ je veršovec a veľký inteligent, ktorý získava novú frajerku NINU, ale už dávno zabudol, čo je to láska... ! Okolo neho pobehujú aj iní, bývalí väzni, ale celková pozornosť sa vzťahuje najmä na neho. Už nenapíšem ani „mäkké f” , pretože z Andreja nie som bohvieako nadšený. ( myslím Krajinu po bitke ). ()
O prvých dielach jedného slovenského režiséra som čítal, že prekypujú tvorivou energiou, ale na úkor zrozumiteľnosti a celistvosti diela, resp. niečo v tom zmysle. Podobný pocit mám z tohto Wajdovho filmu, ktorý už ale nakrútil ako skúsený režisér. Téma je neopozeraná, ale uchopená pomocou asi až príliš artových prostriedkov. Asi by som privítal niečo viac autentickejšie, napríklad bez tu prítomnej hudby, ktorá neustále upozorňuje na to, že pozeráme vysoko hodnotné dielo. Jedna šokujúca udalosť pôsobí ako deus ex machina, zrejme bola v predlohe a nakoniec rozhodla o tom, že mi ostala po Krajine po bitke dosť nepríjemná pachuť v mozgu. Tie sú že vraj ako surové veľmi chutné, ako konštatuje jedna z postáv. ()
Reklama