Popel a démant

Wajdův pohled na konec druhé světové války prostřednictvím jedné zpackané záškodnické akce Zemské armády je značně syrový a deziluzivní, něco k čemu se naši filmaři dopracují až o desetiletí později. Kromě režiséra zasluhuje pochvalu i kameraman Jerzy Wójcik a herecký tahoun filmu Zbigniew Cybulski. (06.07.2017)

Až na pár výrazných momentů (plameny, bílý kůň, ohňostroj) překvapivě rozvleklá konverzačka, ve které do sebe jednotlivé prvky sice narážejí, avšak místo, aby tyto srážky způsobovaly výbuchy divákových emocí, či překvapení, vzájemně se anulují. Máme zde partizána, jehož traumatický obraz výrazně narušuje "klackovské" pózování Cibulského, hodinovou romanci, jež postrádá jakoukoliv intenzitu, či vášeň, politické úvahy, které hned provokují a hned se zase stahují ke korektnosti a až fraškovitý humor, který ruší možný dojem celkové závažnosti sdělení. Nemám nic proti různorodosti, nicméně umělecká hodnota díla netkví podle mého v množství dílků, z kterých je poskládáno, ale jakým způsobem jsou tyto dílky složeny, aby výsledný obraz ve své celistvosti dával (pokud možno hlubší) smysl. (21.03.2017)

Ta Norwidova báseň zní (v mém velmi amatérském překladu :o) asi takto: "Častokrát jsi jako pochodeň planoucí / jež spaluje hadry, které se kolem tebe k zemi snáší. / Nevíš zda plameny svobodu přinesou, či smrt / která stráví vše o co máš dbát. / Zůstane-li jen popel a chaos a bouře / budu ztracen. / Možná popel ale si udrží lesk démantu / té Jitřenky věčného triumfu." - A tak zní vlastně otázka, kterou si klade hlavní hrdina tohoto filmu: bude popel, jenž zbude po činu, který má vykonat (vražda komunistického funcionáře) zářit jako démant? A je přednější osobní štěstí, nebo obětování se "vyšší ideji"? (16.10.2005)

Poslední část Wajdovy volné trilogie, ve které se vyrovnává s problematikou poválečného pesimismu. Film ve své době vyvolal obrovskou vlnu nevole. Odehrává se během 24 hodin z 8. na 9. května 1945. Mladý odbojář Maciek Chelmicki má za úkol odstranit komunistického funkcionáře Ščuku. Ubytuje se v hotelu Monopol, kam Ščuka přijíždí, aby zde oslavil konec války s místní smetánkou. Maciek se v hotelu seznámí s barmankou Kristýnou, do které se nečekaně zamiluje. Uvědomuje si nesmyslnost poslání. Pochybuje, ale zároveň je mu jasné, že již není cesty zpět. Titulní postavu Macieka ztvárnil předčasně zesnulý Zbigniew Cybulski, často označovaný jako "polský James Dean". Démonická kreace je jeho předčasným vrcholem herecké kariéry. A závěrečná scéna, to je filmový skvost. Jeden z nejpůsobivějších konců, jaké jsem měl možnost vidět. (17.03.2007)

Název snímku odvozený od textu básně C. K. Norwida shrnuje jednu z hlavních myšlenek filmu: „Co z nás po naší smrti zůstane? Popel nebo démant?“ Přestože je snímek černobílý, Wajda nám ukazuje, že černobílé není nic. K atentátu hlavního hrdiny nezaujímá hodnotící stanovisko a pouze nám ukazuje Maciekovo těžké rozhodování ovlivněné tíženým svědomím, zamilovaností i vlastenectvím. Černou a bílou Wajda nápaditě využije při scéně telefonátu. Jeden z hrdinů volá, že splnili atentátnický úkol a vidíme ho v pravé polovině obrazu ve velkém detailu s černým pozadím telefonní kóje. Naopak levá polovina obrazu je světlá a vidíme v ní druhý plán s Maciekem a dveřmi, kterými vchází osoba, která měla být zavražděna. Snímek na mě zapůsobil především svojí atmosférou. Ačkoliv se odehrává v den konce druhé světové války a všichni na večírku slaví, jako by se v některých promluvách a obličejích už zračily problémy, které budou Polsko sužovat následujících několik desítek let. (20.02.2012)