Režie:
Andrzej WajdaKamera:
Jerzy WójcikHrají:
Zbigniew Cybulski, Ewa Krzyżewska, Wacław Zastrzeżyński, Adam Pawlikowski, Bogumił Kobiela, Jan Ciecierski, Stanislaw Milski, Artur Młodnicki (více)Obsahy(1)
Příběh z roku 1945 s parametry řecké tragédie, ale také s příchutí vládnoucí komunistické ideologie vypráví o mladém vojákovi Zemské armády, který má za úkol popravit komunistického funkcionáře. O smyslu dalšího boje však stále více pochybuje... Legendární film Andrzeje Wajdy a legendární role Zbigniewa Cybulského. (Letní filmová škola)
Recenze (74)
Tohle je žrádlo. Vůbec jsem nečekal, že Wajda po výborných, ale ryze polských Kanálech natočí něco co bude mít šmrnc a radikálnost francouzské nové vlny a spirit rebelských filmů Jamese Deana (pravda Cybulski je ještě o něco víc přepjatej než Dean s Brandem dohromady, ale nevadí to zásadně). Popel a démant má fantastickou kameru, vynikající svícení (toho si člověk všimne málokde, ale tady určitě) a na svou dobu velmi odvážnej scénář. Co ale stojí za to sledovat především, je práce se symbolikou. Skrze ni totiž Wajda zpochybňuje národovecké hodnoty, ať už jde o falešně zahranou polonézu, na kterou tancují opilí komunisté s protějšky z druhé strany barikády nebo o zakrvácené prostěradlo, na němž umírá hlavní hrdina, které reprezentuje polskou vlajku. ()
Ten film mě dostal mmj. dvojím obětím a obě jsou smrtelná. Poprvé, když hlavní hrdina (vím, jak se vyslovuje, ale nechtějte, abych s díky bohu -Janu Husovi - zapomenutými spřežkami psala jeho jméno) zastřelí komunistu - po válce nepřítele západního odboje - který je mu osobně sympatický a smrtelně raněný muž popojde pár kroků a v předsmrtné křeči se zavěsí do atentárníka na jehož hrudi skoná. Druhé poslední obětí je, když Zbiegnew Cybulski - - zkusila jsem to! - umírá a v posledních záškubech života na sebe strhává bílá prostěradla, která se barví jeho - v černobílém filmu černou - krví. Jaký symbol, jaká síla, jaký smutek! ()
Zbigniew Cybulski, ktorého tento film preslávil aj za hranicami Polska, je skutočne charizmatický a vnáša do filmu atraktívny i nejednoznačný postoj nechceného hrdinu. Tento postoj však vyjadril aj samotný režisér a je len škodu, že sa do príbehu nedostali žiadne zmienky o vnútenom socializme, či represáliach komunistickej moci na vlastnom obyvateľstve v krajine. Napriek tomu, že sa film snaží vliezť pod kožu, nikdy sa tam nedostane. Pláva po povrchu a pre mňa je trochu sklamaním. ()
Dnes již zklasičtělý Wajdův film stále vyvolává v Polsku rozporuplné odezvy. Mnohoznačnost Ivaskiewiczovy předlohy její zfilmování spíše prohloubilo a znásobilo, než aby ji mírnilo. Po zhlédnutí KATYNĚ dnes víme dobře, proč. Polsko 8. května 1945 připomínalo vřící kotel; ješt neutichly vzpomínky na to, jak osvoboditelská Rudá armáda nechala vykrvácet varšavské povstání Armii krajowej, ještě stále neutichly rozhořčené polemiky kolem Katyně a náhle zmizevších tisích polských důstojníků. Paralelně- za bezhlesého přihlížení západních demokracií (Churchillův fultonský projev byl na Západě dobovým mediálním propadákem) - nastupovala rychlá sovětizace odbojné země. Křižovatky vývoje - spor obou na smrt znepřátelných táborů i vůli většiny obyvatelstva po mírovém životě - ztělesňuje večírek, v jehož průběhu cítíme zárodečné doutnání budoucí několikaleté občanské války s jejím nevyhnutelným koncem (závěrečný útěk smrtelně zraněného Cybulského umírajícího symbolicky na hromadě odpadu souzní a v něčem i předjímá formové prostředky evropské a vlastně i světové nové vlny tehdejší doby). I dnes je film znepokojujícím otazníkem, hlasem, který se ve svých úzkostných dotazech a otázkách nemilosrdně, až srdnatě dotýká stále nezhojených ran. I těch polských, i těch dalších. ()
Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné Andrzejewského literární předlohy. Film jsem poprvé viděl již kdysi před lety v rámci Projektu 100 a dodnes si vzpomínám, že mi se tehdy velmi líbil. Snad to bylo tím, že byl černobílý (ach to pozérství mládí!), hrála v něm hezká blondýna Ewa Krzyzewska v roli Krystyny, hlavní hrdina v závěru tragicky (a zbytečně) zemře, a svou roli jistě sehrála i pověst, která tento film předcházela. Jaké bylo mé zklamání, když jsem si knihu Popel a démant přečetl znovu po letech, a nevalně skončila i následná nová projekce Wajdovy adaptace této látky (za minulého režimu notně protežované, soudě dle vysokého nákladu i opakovaných vydání této knihy). Kniha Jerzyho Andrzejewského je textem, který mě odrazuje svým tématem i samotným stylem - je to román, v němž defilují desítky postav s nepřehlednými polskými jmény, který značnou měrou vyžaduje znalost dobových i místních reálií k pochopení kontextu, a který je hlavně napsán jazykem, který beznadějně zastaral. Stejný dojem mám i z této notně očesané Wajdovy filmové adaptace - většina postav i děje románu je z filmu vypuštěna, na mnoha místech došlo k různým změnám v ději, a celkově to na mě hlavně působí dojmem, že současného diváka nezainteresovaného v tomto tématu to nemůže už oslovit. Och, a jak mě jen iritovaly ty pitomé Chelmického brýle! Obecně naprosto nesnáším, mám-li sledovat film, v němž hlavní hrdina nesundá z očí sluneční brýle, protože si vždy říkám, jestli se dá v takovém případě ještě vůbec mluvit o nějakém herectví, nevidíme-li hercovy oči. Nemluvě o tom, že jeho postavě Chelmického je v románu 18 let, ve filmu je mu už 21 let, a hraje ho dokonce 31 (!) letý Cybulski - to je prostě všechno špatně. Tedy řeknu vám, že jsem od Wajdy viděl zatím jenom dva filmy, ale nemohu se již ubránit dojmu, že je to - podobně jako třeba náš Otakar Vávra, o němž mám stejné smýšlení - strašně přeceňovaný tvůrce. A totéž platí o tomto filmu a pevně si za tím stojím - tohle je mrtvá látka, která nemá současnému čtenáři i divákovi co říct, takhle smutné to je. Tečka. Z původního plného hodnocení jdu na tři hvězdy. ()
Galerie (15)
Photo © 41. Letní filmová škola
Zajímavosti (10)
- Po uvedení filmu se zvedl prodej slunečních brýlí. Zbigniew Cybulski je totiž nosí ve filmu. (džanik)
- Děj filmu je zasazen do dvou květnových dnů roku 1945 - 8. a 9. května. (džanik)
- Jeden z oblíbených filmů Martina Scorseseho. Během natáčení filmu Skrytá identita (2006) ho údajně promítl Leonardu DiCapriovi, protože hlavní postavy obou filmů čelí stejným dilematům. (džanik)
Reklama