Fantastická zvířata a kde je najít

Fantastická zvířata nejsou takovým zklamáním, jakým byl Hobit, ale nechávají po sobě podobnou pachuť jako Jacksonův King Kong. David Yates servíruje poměrně málo zábavných kejklí a raději upřednostňuje kouzelnickou politiku (které je na můj vkus zbytečně moc), sociální témata a bezduchou demolici New Yorských ulic digitálním mrakem. Když k tomu přidáme ještě několik hlavních postav, jejichž sympatičnost je velmi sporná, nedovedu si představit další čtyři návštěvy tohoto světa v podobné sestavě. (18.11.2016)

Třičtvrtě filmu tam nahání digitální mrak a budují mýtus o nejnebezpečnějším kouzelnickém teroristovi, aby se z něj vyklubala další herecká parodie a necharismatický patlal, kterého porazí kdejaký zmatený vocas. Ještě že Rowlingová zvládá sympatické klaďase, se kterými je i to rutinní yatesovské lovení CGI fauny čas od času zábavné (krtek!) a máte chuť s nimi vidět i něco dalšího. Ideálně bez politicko-sociální vrstvy, u které jsem klimbal obdobně jako děti za mnou. P.S.: Katherine Waterston bych klidně udělal kakao. (16.11.2016)

David Yates je zpátky ve formě. Fantastická zvířata jsou překvapivě soběstačnou a nesmírně okouzlující fantasy, která umí stejnou měrou pobavit i vyděsit a místo známého světa se spoléhá hlavně na nové hrdiny. Ano, budování série naštěstí hraje druhé housle. A i když film sem tam zaškobrtne, celkový dojem je tak pozitivní, že si Rowlingová zaslouží další ohromnou pochvalu. (8/10) (16.11.2016)

Pět let je strašně dlouhá doba, takže při prvních tónech známého soundtracku se dostavila nefalšovaná husina a neopustila mě až do závěrečných titulků. Moje milovaná JK totiž co pár vteřin sází do scénáře překvapení, nové nápady a nefalšovanou magii. Eddie Redmayne navíc snad poprvé v kariéře dokonale padne do role, která je šitá na míru jeho tikům a stydlivosti, což vynikne o to víc v kontrastu s mrazivým (a dle očekávání dokonalým) Farrellem. Nejvíc si ale užívám to, že hrdinové jsou dospělí a v kouzlech zběhlí, takže veškeré honičky mají nehorázný spád. V kombinaci s tklivě romantickou pohádkou jde ne snad o překvapení, protože parádní podívanou jsem očekával, ale že mi Zvířata zabrnkají na ty nejdojemnější osobní noty, to jsem nečekal. (22.11.2016)

Retro variace na Pokémon Go má na 133 minut příliš řídký příběh, v němž se bez jakéhokoli rytmu střídají strašidelné, destruktivní (překvapivě ve velkém měřítku) a humorné scény. Redmayne coby magiozoolog sice odložil šaty dánské dívky, ale zůstal mu zjemnělý hlásek, stydlivé odvracení zraku a nepřítomné pohledy na hranici snesitelnosti. Ztrápený záporák je odhadnutelný už od prvního záběru, v němž vidíme jeho zmučený výraz a účes podle hrnce. Politická linie působí násilně a kouzly se trochu šetří, i když se občas podaří navodit atmosféru magického světa. Nejvíce utkví nečar (Fogler) a s ním flirtující nitrozpytka (Sudolová), zelená odrůda Groota a zábavný hrabák ve zpomaleném záběru, který by snad stál i za 3D, na které mimochodem dohlížel Heyman (Gravitace). *Velký spoiler* Při závěrečném zvratu zalitujete, že sympatického Farrella nahradil odulý Depp s vizáží kolotočáře, na němž je nejděsivější jeho blond přeliv. 55 %. [2D s titulky, kino] (16.11.2016)