Just Before I Go

Hrozně by mě zajímalo koho napadlo, že obsadit do indie oddychovky Stiflera (nezbaví se toho) je dobrý nápad. Monika (nezbaví se toho) rozhodně není zkušenou a ani příliš originální režisérkou a tak se nudně pomalý film utápí hlavně v předvídatelnosti děje a divných pokusech o komedii. Menší roličky Elishy Cuthbert a Roba Riggla sice potěší, ale když už tak chatrnou zápletku/podzápletky ani hlavní představitel filmu neutáhne, těžko můžu dát více než dvě hvězdy. 40 % (22.02.2016)

Docela to celé fungovalo. Popravdě je trošku těžké se koukat na film, kdy je vám hlavní postava dost nesympatická, ale dá se to zkousnout, když se soustředíte na story a postavy kolem. Samozřejmě tu nesměla chybět rádoby směsná postava, která vůbec nebyla vtipná a rozhodně jsem se nedivila, že mu jeho manželka plilve do kafe aneb "I'm gay dad. Not blind." Jedna užitečná rada z filmu vyplývá - když si chcete s někým promluvit, nechte mu pod polštářem kresbu zátiší mísy s ptáky (ne těmi okřídlenými). A taky nůž noste v kabelce zásadně otevřený a bez jakéhokoliv obalu! (31.07.2015)

Zápletka jednoduchá. Outsider se rozhodne pro sebevraždu, ale ještě předtím si to rozhodne vyřídit se všemi, co ho v dětství šikanovali. A postupně zjišťuje, že jeho osobní bolístky jsou ničím proti problémům jeho nejbližšího okolí. Je to prvoplánová citová ždímačka s několika úsměvnými momenty a kýčovitým projevem v závěru, ale díky obsazení, slušné muzice a relativně svižému tempu se na to dá v pohodě koukat. Podobný film bych čekal jak od Courteney Cox, tak od seriálové Moniky. Slušný debut. 65% (28.05.2015)

Courteney Cox umí i za kamerou! Už obsazení Scotta je hodně překvapivé. Většina diváků si ho nedokáže představit ve vážných polohách. O to větší zážitek je pak sledování jeho civilního projevu. Pravda, plánovanou sebevraždu je zrovna Stiflerovi těžké uvěřit, jenže on je i celý film prokládaný prcičkovským humorem, který na první pohled k ústřednímu tématu vůbec nesedí. Ovšem opak je pravdou a vznikl tak hořkosladký mix podobný skutečnému životu každého z nás. (07.11.2015)

Film, se kterým mi konečně došlo, že by moje prvotina (z jiný tvůrčí dimenze) vypadala pravděpodobně hodně podobně. Můžeme vyčítat srdíčkovejm lidem, že točej ubulený kýčovitý feel-good srágory, který sprostě cílej na naše emoce? Asi jo. Ale jenom tehdy, pokud se jim snímek ve finále rozsype pod rukama. Tady totiž závěr překvapivě funguje a divákovi pak dojde, jak fikaně si to celé Monika z Přátel ošéfovala. I ty na první pohled trapné scénky v sobě nakonec skrývají netušenou sebeuvědomělou hravost! Cejtim se dobře, a za to díky. (10.05.2015)