Andělé všehomíra

S Islandskou kinematografií opravdu nemám mnoho zkušeností, ale film Andělé všehomíra mě přesvědčil, že je o co stát. Kdo připodobňuje tento film k Přeletu nad kukaččím hnízdem Miloše Formana, neporozuměl ani jednomu z nich. Námět je sice zdánlivě podobný, ale jen navenek. Mě film příliš neoslovil, ale přesto velmi zaujal. Andělé všehomíra je podle mě film, který ve Vás něco zanechá a nelze jej jen tak snadno obejít aniž by za sebou něco nezanechal. Krásnou atmosféru opravdovosti tvoří především nijak úchvatné, leč výborné a výstižné herecké výkony, krásná a přesto depresivní krajina Islandu, nostalgická hudba i způsob vyprávění. Snímek Andělé všehomíra mi až příliš surově připoměl beznaděj reality, kterou jsem znovu raději nechtěl poznat. (02.09.2005)

Velmi ponurá, pesimistická studie schizofrenie. Pečlivě a do všech detailů zmapovaná nemoc od doměnek o nitru postiženého, přes jeho nejbližší i vzdálenější okolí, až po personál psychiatrické kliniky. Malinko se mi zdálo, že snaha o medicínskou a sociální hyperkorektnost až zastiňuje uměleckou rovinu. (23.05.2009)

Spíše než s nepřekonatelným Přeletem nad kukaččím hnízdem jsem zpozoroval jisté podobnosti s knihou či filmem "Veronika se rozhodla zemřít" (P. Coelho). Avšak zde je vše ještě tvrdší a bezútěšnější, až mi z toho vysychalo v krku. Mnoho myšlenek, nad kterými se zde nelze nepozastavit, však není nijak nových a každý, kdo je trochu přemýšlivý, je jistě už mnohdy sám řešil. Co je na tomto filmu však nové, je jeho osobité zpracování a jakási těžko vyjádřitelná, lehce mysteriózní, přitažlivá atmosféra. (28.03.2011)

Českej název a hlavně plakát filmu působí jako nějakej levnej komediálně laděnej film. Opak je pravdou. Englar alheimsins je film, kterej staví na depresi, beznaději a na skvělym soundtracku v čele se Sigur rós. Povrchně se to dá k Přeletu připodobnit, ale když pak oba filmy porovnáte, jsou úplně o něčem jinym. (02.12.2009)

Fridrikssonův obraz psychiky paradoxně zdevastované tím nejkrásnějším, nejčistším citem, láskou mě nepřestává fascinovat. Jak křehká a nevyzpytatelná může být lidská duše. Okamžikem rozchodu s milovanou dívkou Páll vnitřně umírá, jeho svět se nadobro zastaví. Konec...............Konec, který má ale fatální následky, Pálliho "zeměkoule v hlavě" se začne pomalu otáčet na opačnou stranu. Zoufalství, paranoia, hluboké deprese, schizofrenie. Absolutní chaos a ztráta sebe sama. Není cesty zpět. Nastupují sedativa, psychiatrická léčebna. Film se spoustou geniálních hlášek, trýznivé hudby a destrukce lidské osobnosti. "Život je příběh vypravovaný blbcem." P.S. Závěrečných 15 minut jsem viděl asi 100x, uff, vražedná porce deprese. I díky tajemné hudbě od Sigur Rós jsou emoce ještě intenzivnější ("Bíum Bíum Bambaló" rules). Scéna, kdy okradený Páll jde duševně rozerván domů, plný beznaděje, úzkosti a nicotnosti je jeden z nejsilnějších filmových zážitků vůbec.... (28.07.2008)