Farinelli
Farinelli
Režie:
Gérard CorbiauKamera:
Walther Vanden EndeHrají:
Stefano Dionisi, Enrico Lo Verso, Elsa Zylberstein, Caroline Cellier, Marianne Basler, Jacques Boudet, Pier Paolo Capponi, Delphine Zentout (více)Obsahy(1)
Božský hlas, za který zaplatil příliš krutou cenu... Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705–1782), patřil mezi nejobdivovanější operní zpěváky 18. století. Sopranista, vrcholný představitel stylu operního zpěvu bel canto, který díky svému zmrzačení (byl kastrát), zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho „božské“ umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních „rolí“. Souputníkem jednoho z nejslavnějších kastrátů, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence. Také Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. Stává se Farinelliho stále trýznivějším tajným snem. Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický „král tónů“. Zpěv kontratenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Małas-Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo). (Česká televize)
(více)Recenze (103)
Ani ja som sa neubránil porovnávaniu tohto životopisného filmu s Formanovým Amadeom. Motív parazitizmu na schopnom jedincovi je v živote príliš častý na to, aby bol spracovaný iba v jednom filme. Na rozdiel od Amadea ma u Farinelliho nezaujala hudobná zložka, čo viedlo k nižšiemu hodnoteniu. Inak nemám veľmi čo filmu vyčítať. Vizuál, herecké výkony, samotný príbeh a jeho myšlienkový presah, to všetko bolo v poriadku. Len ma neoslovil tak, aby som ho mohol vnímať ako mimoriadny film. ()
dobrý, dobrý, ale ten film prostě nějak postrádal koule... muzika a kostýmY :-) na jedničku, ale nemohl jsem se, podobně jako mnoho uživatelů, vyhnout porovnávání s Amadeem, který vítězí na celé čáře... méně emotivní, méně nezapomenutelný... přesto koukatelný a velice příjemný ;-) zážitek... 70% ()
Jako příběh sledující osudy reálné osoby, slavného operního pěvce Farinelliho, to bylo rozhodně zajímavé. A vůbec ta tématika kastrátství... Plus hezká výprava a efekty barokního divadla... Ale film jako celek mi přišel tak nějak moc kýčovitý a oba hlavní herci tvořící bratrské duo mi byli dost nesympatičtí. Enrico Lo Verso možná ještě více než Stefano Dionisi. To je nejspíš čistě subjektivní dojem, ale obzvlášť při těch postelových scénách nebo když dávali najevo svou nadřazenost a sebejistotu, tak to na mě působilo vysloveně odpudivě. Tím spíš jsem nechápala tu nánu, co se s nimi na konci dala dohromady a ještě (spoiler) si nechala udělat Riccardem dítě. (konec spoileru) Celkově mi přišlo, že se z vážného tématu kastrátství stal takový mírně oplzlý filmový kýč. ~(3,0★)~ ()
Podle hodnocení i komentářů jsem čekala víc než jen herce, který se nedovede trefit do playbacku, herečku s přihlouplým výrazem nebo Handela, kterému před natáčením zapomněli zapojit mimické svaly. Místy až šokující vztah mezi dvěm bratry je podán, dle mého názoru, dost nudně. Farinelliho jedinečný život by zasloužil rozhodně důvtipnější zpracování. Díky jen za tu nádhernou hudbu! ()
Hudba, hudba a zase len hudba. Povinný výlet pre všetkých, ktorí okrem filmu žijú aj hudbou, rozumejú jej alebo sa o to snažia, skrátka ku nej majú hlbší vzťah. Ja mám k hudbe veľmi hlboký vzťah a i keď zostávam prostým poslucháčom (k jej teórii iba nesmelo a len tu a tam pričuchnem), dovolím si o sebe tvrdiť, že jej duši rozumiem dosť na to, aby som Farinelliho vyhlásil za jednu z najvyčerpávajúcejších metafór, aké vôbec mohli byť na túto tému natočené. A zároveň jednu z najstrhujúcejších. Krásny film plný vášne a bolesti! ()
Galerie (33)
Photo © Le Pacte
Zajímavosti (3)
- Farinelliho party, ktoré žiadny zo súčasných spevákov nie je schopný zaspievať, boli v tomto filme rozdelené medzi kontratenora D. L. Ragina a sopránistku Ewu Mallas-Godlewskú, zostrihané a potom počítačovo spracované, aby sa dosiahla jednotná farba hlasu. (Kristusazapad)
- Carlo Broschi přijal umělecké jméno Farinelli jako projev díků rodině Farinů, nazývané též Conratelli Farini. Tato rodina přejímala určitou formu sponzorství nad kastráty. Kastrace byla v Itálii zakázána v roce 1780, poslední kastrovaný zpěvák zemřel roku 1912. (Zdroj: Cinema) (Terva)
- Miranda Richardson mohla hrať Margareth Hunter a Armin Mueller-Stahl mohol stvárniť Georgea Handela. (classic)
Reklama