Andělé hříchu

Velmi povedený debut mistra náznakového vyprávění sice oběma nohama tkví v klasickém vyprávění s příměsí noirových tendencí a melodramatického vyvrcholení, avšak přesto již své době dominuje nekonvenčně ztvárněným tématem, jenž spíše postupně odhaluje paradoxy vztahu dvou žen, jež zaujímají zcela opačný vztah k řeholnímu slibu a přesto je spojuje esenciální potřeba vzájemného pouta. I když jejich cíle spíše vyznívají pragmaticky, přesto se nakonec obě pronikají do nadpsychologických rovin milosti a odpuštění. Zajímavá analýza dvou povah výborně odhaduje hranici mezi dobrem a zlem a tím pádem se vyhýbá jakýmkoliv náběhům ke konstruované příběhovosti s přísně odlišenými stranami zajímavě rozehraného konfliktu. Některé scény jako by předbíhaly svoji dobu (s notným využitím civilních výkonů), například vnitřně velmi napjatá scéna nepodařeného úniku z vězení či závěrečná scéna na schodišti, stejně jako sympatická snaha o obrazově symbolické vyprávění. Přesto však této polomystické tématice více vyhovuje styl, ke kterému Bresson zamíří krátce po konci války. (20.01.2011)

Při sledování Andělů hříchu mě napadala pozoruhodná paralela s Deníkem venkovského faráře a vlastně i s Janou z Arcu. Ve všech případech (mladý farář, nová řeholnice, osvícený prosťáček) jde o solitéry víry, kteří chtějí především zřít a rozumět, než akceptovat bez výhrad dogma a podřídit se tradici a církevní hierarchii. (10.08.2014)

Režisérsky debut vo veľkom filme Roberta Bressona sa vyznačuje jeho veľmi kvalitnou prácou. Svedči to o talente, ktorý dokázal nadmieru zúročiť vo svojej kariére. Les anges du péché je náročný snímok, silne ľudský, čiastočne duchovný. Rozpráva o citoch, vine, svedomí a zodpovednosti. V téme však absentuje silnejšie uchopenie diváka, výsledok mohol byť zreteľnejší. (14.11.2017)

Jedna hrdá a arogantní, druhá jízlivá a s nejtěžším hříchem ve svém svědomí. Dvě jeptišky, které nepatří mezi nejctnostnější řeholnice pokory. Bůh je ke všem svým ovečkám milosrdný a pomůže i těm zbloudilým na cestě k nápravě. Každé vykoupení si ovšem vybírá svou daň. Minimalistická černobílá kamera fantasticky čaruje se stíny a s vytvářením kontrastů a v Bressonově teologické prvotině se nejúčinněji zasloužila o mou spirituální blaženost. (01.11.2011)

„Matky-predstavené” versus rehabilitované sestry, niektoré i “r-e-b-e-l-k-y” , v ozvláštňujúcom, mníšskom kláštore, v ktorom sa budú odvíjať neskutočné súvislosti, a predsa skutočné... ! ...A toto je dielom, prácou ešte len začiatočníka, keď to svojou vyspelosťou, zrelosťou (filmovaním) vyzerá skôr na mierne-pokročilého, až pokročilého tvorcu, a to je v konečnom dôsledku veľmi prospešné pre ďalší vývoj do budúcna v režisérovej (Bressonovej) filmografii. Videl som už deväť filmov, v ktorých ma väčšinou upútali výrazné ženské hrdinky, postavy- krásne aj záhadné, zároveň. V Nežnej, Dámach... , Muške, Procese Jany z Arcu som to tak aspoň vnímal. _ V „Anjeloch hriechu” , keď už samotný názov filmu vypovedá, o čom de-facto je, bude, tak taktiež táto dvojitá kombinácia je perfektne prevedená do hotového výsledku, t.j. typickou predstaviteľkou je hriešnica Thérèse, ktorej „vyčínanie” uvidíme na vlastné oči. Anne-Marie Lamaury je jej pravým protipólom. Sympatická a spoločenská Anna-Mária je tŕňom v oku viacerým sestrám zo spoločenstva. A práve jeden „incident” bude kľúčovým... _Jednou nevýhodou ale je to, že sa orientovať vo všetkých sestrách nie je jednoduché. Totiž, neustále sú poobliekané vo svojich, tých mníšskych habitoch, a vtedy vlastne vidím iba ksichtík, a to považujem za nedostačujúce pre diváka... I napriek tomu sa jedná o mimoriadny debut vynikajúceho Roberta Bressona. (27.07.2019)