Kapsář

Já tomu Bressonovi snad ještě začnu přicházet na chuť…Kapsář mě velmi mile překvapil. Už jen hlavní hrdina. Není to vůbec klasický ostřílený zloděj, naopak, jde o naprosto obyčejného bledého kluka, u kterého, pokaždé když krade, tajíte dech stejně jako on sám, a přejete si, aby se mu to povedlo a nechytili ho. Čímž se dostávám k samotným krádežím, které byly drzé a napínavé, a nejvíc se mi asi líbila „prácička“ u taxíku. Postupně se navíc začne projevovat posedlost, nutnost krást a dostávat tak přísun potřebného adrenalinu. Dalším okořeněním je vysoká a přespříliš upřímná hra mezi Michelem a policejním inspektorem, jejichž dialogové výměny stojí za to. Bavilo mě taky sledovat smutné oči představitelky Jeanne, Švédka Marika Green mi hrozně připomínala Natalii Portman. Krom pár much mně nesedla akorát pasáž před závěrem, mám na mysli onu „cestu“, která na mě působila jako pěst na oko. A pointa mi přišla trochu naivní, ale na druhou stranu byla fajn. Za mě jsou to silné 4*. „Ten, kdo takové věci dělá, o nich většinou nemluví.“ (25.10.2013)

Posedlost drobnými krádežemi, sehraný tým kapsářů úřaduje ve vlaku, v hale a Michel trénuje na speciální taktiku v metru (s novinami) a v obavách čeká na zatčení. Tomu se přece nemůže vyhnout. Okradl svou matku, přátelé si nejsou jistí, všude chybí důkazy. Neskutečné. Na minimu je rozehráno strašně moc, užití komentáře a obrovská elipsa (Michelovo potulování přes Milán, Řím a Londýn) posunují příběh s věčností svižně dál a dál. Hra detailů, jemných pohybů (obnos peněz v ruce střídají želíska a pevný stisk) a pohledů. Přesto jakási vykupitelská nálada (spjatá s hudbou), jako na konci K smrti odsouzený uprchl, Jeanne je v podstatě anděl, který antihrdinu obrátí na cestu pokory zpět. (28.01.2010)

,,Ten, kto takéto vecí robí, ten o nich väčšinou nehovorí. A ten, kto o nich hovorí, ten ich nerobí. Ale ja som ich urobil..." Ako už filmový prológ napovedá, nejde o žiadnu kriminálku, ale skôr psychologickú sondu do života pouličného zlodeja - kapsára. Odkrýva sa miestami šokujúca a dusivá výpoveď o jedincovi, ktorému sa drobné krádeže stávajú trvalou súčasťou života, koníčkom, ktorý v závislosti vykonáva ďalej a ďalej aj v prípade, že sa nenachádza v hmotnej núdzi. Každým úlovkom narastá nielen nadbytočná zbierka hodiniek a bankoviek v úkrytu za posteľou, ale aj depresívny pocit samoty, bezvýchodiskovi, nezmyselnosti života. Váhal som, či dať filmu, ktorý dusí každou druhou minútou, plný počet, ale záverečná scéna vo väzení s posledným dialóg medzi Michelom a jeho priateľkou Jennie ma odrovnala. Kratšia stopáž akurátna, výborná kamera a zaujímavý scenár plný vnútorných monológov; 95% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) (02.03.2018)

Vynikajúco natočený snímok so zmyslom pre detail, ktorý sa prejavil najmä pri názorných ukážkach "práce" vreckára. Na druhú stranu ale musím povedať, že keby sa ten mladíček postavil ku mne a tváril sa tak ako sa tváril, tak by bolo všetko jasné... nenápadný ako pupák na nose. Ten koniec mohol byť tiež trocha lepšie spracovaný, aj keď do istej miery to malo svoj štýl a vychádzalo to z reality. Nadpriemer. 75/100 (17.04.2019)

Až na ten pekelný vnútorný monológ veľmi dobre napísané a má to pár vynikajúcich scén. Bohužiaľ som vôbec neprijal filmovú realitu. Neviem čím to bolo, možno kamerou, strihom, réžiou alebo hercami tak strašnými, že zakaždým keď otvoria ústa by sa od hanby prepadol aj ten najhorší herec z Paneláku ale som tomu filmu neveril a iba sa mi menili pred očami obrázky a chcel som nech to čím skôr skončí. A ja blbec som sa na to tak strašne tešil (02.05.2015)