Obsahy(2)
V jednom z nejobdivovanějších, nejpodmanivějších a nejvlivnějších filmů Roberta Bressona se Michel zdokonaluje ve vybírání kapes nic netušících obyvatel Paříže padesátých let minulého století. Po nevyhnutelném zatčení (a téměř okamžitém propuštění) přemítá o morálce zločinu a vyslovuje nejasné teorie o výjimečných jedincích, kteří stojí nad zákonem. Ztracen v jiném světě odmítá podporu svých přátel, dává přednost kapesním krádežím a připravuje se na krutý střet se společností, do které nedokáže zapadnout. (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (63)
Jakkoli se tomu Bressonův oproštěný styl vzpírá, film je nasycen napětím a v závěrečné scéně dokáže z předchozího chladu vykřesat velmi působivou emoci. Přeci jen jde o jeho umírněnější dílo, dá se říct, že až dokonce divácky atraktivní, i když se hlavní postava vzpírá identifikaci, jakkoli jde o subjektivní zpověď. Možná i proto filmu schází něco ze síly Baltazara nebo Johanky - daleko nekompromisnějších snímků, které mají tendenci trhat city správně naladěných diváků na kusy. ()
Posedlost drobnými krádežemi, sehraný tým kapsářů úřaduje ve vlaku, v hale a Michel trénuje na speciální taktiku v metru (s novinami) a v obavách čeká na zatčení. Tomu se přece nemůže vyhnout. Okradl svou matku, přátelé si nejsou jistí, všude chybí důkazy. Neskutečné. Na minimu je rozehráno strašně moc, užití komentáře a obrovská elipsa (Michelovo potulování přes Milán, Řím a Londýn) posunují příběh s věčností svižně dál a dál. Hra detailů, jemných pohybů (obnos peněz v ruce střídají želíska a pevný stisk) a pohledů. Přesto jakási vykupitelská nálada (spjatá s hudbou), jako na konci K smrti odsouzený uprchl, Jeanne je v podstatě anděl, který antihrdinu obrátí na cestu pokory zpět. ()
Jediné, v co věřil, byl Bůh. Celé tři minuty. Už nevěří. Nevěří, že by někoho zajímal, že by ho kdokoli bral v potaz. Proto krade. Teprve když rukou, jakoby nezávislou na zbytku těla, šátrá v cizích kapsách, cítí se být součástí nevšímavého okolního světa. Někam patří, něco dělá. Žije… ve stejné zmechanizované náhražce života jako všichni ostatní. Stejně jako v případě předcházejícího K smrti odsouzený uprchl, si také tentokrát lze představit, jak by v Hollywoodu z obdobné zápletky vysoustružili napínavý thriller. Bresson volí opačnou cestu. Naprosté oddramatizování, eliptické vyprávění. Nezájem o akci, která je záměrně nepřehledná a natočená bez vzruchu. Jako i zbytek filmu. Komentář, odůvodněný tentokrát Michelovým dopisem, se nabízí jako nejpohodlnější pojítko s hrdinovými duševními pochody. V zásadě se z něj ale nedovídáme víc, než kolik sami vidíme. Kapsář není zrovna přístupný film (což o něm platí ještě víc než o Deníku venkovského faráře a K smrti odsouzeném), tím víc vás však nutí pod povrch proniknout. Stojí to už jen za ten pocit, že jste se přiblížili. 75% Zajímavé komentáře: Anderton, Jester_X ()
No tak tomuto by sa rozhodne mali vyhnut uzivatelia ako verbal /otvorene nenavidi artovych divakov a artove filmy, jak verbal castuje artovych divakov si mozno lahko precitat/, dalej nic pre stuntmanmika, jaxom uz zistil, no a rozhodne nic pre fundov tej nudnej prijebanej sracky menom Takovi Normalni Zabijaci - o zabijanie tu totiz vobec nejde, a to je super. Reziser Bresson natocil artovy film o zlodejovi, ktory riesi kadejake zaujimave veci, film napriklad riesi to, preco si zlodej neuziva uspech, vizualizacia si jede svojou cestou, dialogy tiez. No a samotny velikan filmu Andrej Tarkovskij o filme prezradil toto - Bude to cesky : ""Jeho hlavním principem bylo rozbití takzvané expresívnosti. Chtěl zrušit hranici mezi obrazem a skutečným životem, jinými slovy, chtěl donutit samotný život, aby byl obrazný a expresívní. Žádný speciální přísun materiálu, nic strojeného, žádné viditelné a úmyslné zobecnění. Skoro se zdá, jako kdyby měl Paul Valéry na mysli přímo Bressona, když řekl: "Dokonalosti dosahuje jen ten, kdo se zříká všeho, co vede k zveličování." Zjevně nic jiného než skromné a prosté pozorování života." 76 % ()
Teraz sa budem určitý časový úsek venovať francúzskemu režisérskemu velikánovi Robertovi Bressonovi, ktorý má veľky potenciál zaujať ma svojimi vyjadrovacími prostriedkami, teda režírovaním, používanými detailami vo svojich filmových dielach. Vreckár s Michelom je jeden z nich. Predstaviteľ tejto postavy, čiže Martin LaSalle bol síce zaujímavý, ale i zadumčivý a divný zároveň, a preto mi extra neprirástol k srdcu, a to viac-menej, ani jeden z filmových charakterov, tu zobrazujúcich sa... Skôr ma interesovala vízia režiséra Bressona, či samotné uhly d.p. Léoncea-Henriho Burela , ale najmä kvalitný strih Raymonda Lamyho, t.j. viacej technická stránka, než scenár a herci ! Tie 4 hviezdičky, ako NE/môžete práve vidieť, sú síce s výkričníkom, ale i napriek tomu, si za nimi dosť stojím, lebo vôbec nedokážem popísať/opísať, čo ma na samotnom filme tak fascinovalo... ()
Galerie (21)
Zajímavosti (6)
- Režisér Robert Bresson sa snažil filmom vylíčil prostredie a optiku postavenia zlodeja v spoločnosti a ako vníma okolitý svet práve jeho očami. (MikO_NR_1909)
- Gentleman v roli kolemjdoucího se objeví na scéně v blízkosti hlavního aktéra celkem třikrát. Nejprve v čase 00:13:55, kde je po pravici Michela (Martin LaSalle) v plném metru, posléze jej můžeme spatřit v čase 00:16:54 v popředí při vstupu na perón metra a nakonec v čase 01:00:41 na vlakovém nádraží, kde prochází opět po pravé straně kolem Michela. (Arnyfe)
- Ve Finsku byl film zakázán do roku 1965 kvůli zobrazení autentických kapesních technik. (sator)
Reklama