K smrti odsouzený uprchl

V hlavě tisíce alternativ, které projdou kolečkem návrhu, posouzení a zamítnutí. Času je tolik a přitom se tak krátí.. Vrcholem napětí Bressonovy anatomie útěku z vězení je zvuk podrážek dozorce blížícího se po schodech. Jinak je to od zbytečných emocí osekané procedurální porno, u kterého se tímhle směrem ujetí jedinci mohou stejně ukájet jako třeba u toho, když si Llewelyn Moss dělá z ramínek háček, aby si přitáhnul tašku s penězi z motelové ventilace.. Maminky je sice u toho neviděly, ale určitě se díval Andy Dufresne a možná i po očku Tango s Cashem.. (04.04.2023)

Nesmírně zajímavý snímek, který je ve svém provedení velmi poklidný, a to i přesto, že jde o únik vězně. Svou poetikou je to film noir, ale bez akce, velmi zpomalený. Vůbec to ale nevadí, protože to, jak sledujeme všechno dění očima toho, kdo chce uprchnout, vytváří dostatečné napětí, ale kromě toho také silné, emotivní situace. A to i bez hudby. Ono to jde, když se chce, je se musí i trochu umět chápat film a jeho možnosti. (08.01.2015)

Útěk z vězení po francouzsku - a nesmírně realisticky. Komorní vyprávění je sice studené jako psí čumák a vedlejší postavy působí svým chováním i promlouváním jako pouhopouhé potřebné kulisy, avšak coby vylíčení skutečných, deprimujících událostí jsem tomu jednoduše věřil. V jednoduchosti je někdy síla a tenhle klasický snímek, byť nepatří zrovna mezi nejtypičtější zástupce tohoto motta, je toho přeci jen příkladem.. 70% (07.07.2014)

Bressonovi se v tomto případě povedl celkem úctyhodný kouzelnický trik. Nechal zmizet vězně a to bez výrazné dramatizace, s minimem emocí, velkých gest, či dynamizujících stylistických postupů. A přesto jsem se ani na vteřinu nedokázal od filmu odtrhnout. Přesto jsem byl ke konci snímku napjatý jak struna před prasknutím a v jeho závěru jsem jako struna praskl a všechny ty dobře skrývané emoce se osvobodily s nebývalou silou. Bressonovi filmy jsou totiž tak trochu jako hlavní hrdina Fontaine. Ačkoliv je to na první pohled takový nenápadný věchýtek, skrývá se v něm mnoho obdivuhodného. (15.10.2016)

ocenenia : MFF Cannes 1957 - Zvláštna cena poroty (za réžiu?) ◘◘◘◘ Dávam plný počet, ale pateticky povedané, je vidieť že Bresson iba naberal to množstvo síl, ktoré odovzdal do predchádzajúceho filmu - Denník venkovského faráře ..... a porovnanie so Shawshankom sa mi zdá v tomto prípade veľmi vhodné na demonštrovanie zásadných rozdielov medzi vrcholnou európskou kinematografiou a kvalitnou americkou produkciou ...... zatiaľ čo v klasickom americkom filme je hrdina zasadený do výrazného, veľkého príbehu, častokrát romantizujúceho a niekedy až nasilu dramatizovaného, tradícia kvalitného európskeho filmu (asi aj vďaka obmedzenejším finan.prostriedkom - ale vďaka bohu za to) zobrazuje "veľkosť človeka" nie cez jeho "big story", ale najmä cez najvnútornejšie túžby a citové záchvevy bez snahy ohurovať.... a ak je režisérom Bresson, tak to platí dvojnásobne.... pri každom jeho filme som si zatiaľ vždy spomenul na citát, ktorý som videl na stránke nostalghia.cz pri jeho fotografii - "Ničeho příliš, nic nesmí chybět" (03.02.2011)