Muž bez minulosti

Když jsem tenhle film viděl kdysi dávno v kině poprvé, po celou dobu mi v něm strašlivě chyběl Matti Pellonpää, protože jsem na něho byl v Kaurismäkiho filmech navyklý, a v hlavní roli jsem si tedy stále představoval jeho. Ale nikdo holt nejsme nesmrtelný... a každý jsme nahraditelný. A po třetí projekci už si zase film těžko představím bez M. Peltoly (vida - M.P. jako M.P.). Navíc Peltolův dělník opravdu vypadá jako dělník a ne jako jeho karikatura. A Pellonpää se objeví aspoň posmrtně na fotografii v baru, kterýžto moment se mi hrozně líbí. Jinak je to pořád starý dobrý Kaurismäki se svou nezaměnitelnou poetikou, kterou mám tolik rád, tzn. že příběh se odehrává v naší společnosti, ale lidé v něm žijí jako u dna společnosti třetího světa, moc toho nenamluví a s jejich emocemi je to jako se šafránem. Už postarší Kati Outinen to v uniformě Armády spásy ohromně sekne, kvartet armádních muzikantů s chic pěnicí to válí parádně, takže spokojenost veliká. (23.06.2016)

Tak tímhle filmem a to jsem ho slyšela dabovaný si mě Aki získal úplně. Ten, kdo nezná jeho režijní rukopis, tak bude pro něj možná Muž z minulosti hůř stravitelný. Já byla naopak nadšená jeho smyslem pro absurdní humor, který byl zřejmý ze skvělých dialogů a z různých maličkostí např. sázení brambor, praní košile, večeře pro dva a mohla bych pokračovat. To všechno dělá z Akiho filmů skutečně originální, ale i nezapomenutelnou podívanou, alespoň pro mě určitě. (05.12.2012)

Nevím přesně, kdo určuje žánr u filmů v téhle databázi, ale tenhle film je všechno, jenom ne "Romantická Komedie" a ještě k tomu "Fantasy" ! :) ... Hezký film, při kterém si vedle hlavního hrdiny i vy (pokud máte srdce) uvědomíte, že ne všechno co bereme jako samozřejmost je důležité. Poznávání daleko důležitějších věcí na mě ale nepůsobilo tak silně, jak jsem si představoval .... u mě 70%. (28.10.2004)

Když jsem se před pár lety poprvé podíval na pár filmů Akiho Kaurismäkiho, jednou z mála věcí, co se mi na nich skutečně líbilo, byla hudba. U Muže bez minulosti jsem to měl aktuálně opačně: začínám mít nešťastný pocit, jakoby Kaurismäki napříč svými filmy používal (občas možná mírně vyměňoval) ten samý soundtrack dokola a už mě v každém dalším filmu tolik nebaví. Ten samý styl finsky zpívaných písní, navrch stejný minimalismus, stejná atmosféra s vkladaným absurdním humorem, zase jednou (jako vždy) divné postavy z periferie v čele s (alespoň pro mě) totálně nesympatickým hrdinou... až mi začíná velká část Kaurismäkiho filmů splývat dohromady. Zaujal mě námět se ztrátou paměti pojatý zcela jinak, než v klasických mysteriózních filmech, párkrát jsem se i zasmál, neb výjimečně i bylo čemu, a celá pasáž z policejní kanceláře se slovním bojem s paragrafy mezi právníkem a policistou mi přišla naprosto geniální. Kdybych se uchýlil ke 4. hvězdičce, tak kvůli ní snad bych ji dal. Taky námět s problematickým začátkem nového života bez jasné identity, kdy na jedné straně může figurovat klad z nezatížení žádnou minulostí, nicméně ve 21. století ve městě se cesta k plnohodnotnému životu stává bez dokladů a papírů takřka nemožná, je dost zábavný i zneklidňující a slušně rozvinutý. I kus atmosféry některých exteriérů a občas i interiérů na mě dýchl. Jen bych se musel nejdřív zbavit veškeré pachuti z divně odtažitého stylu filmu a především nesympatické hlavní postavy. [70%]          // PS – malá perlička: Ve filmu se objevuje jukebox Fonic M-120-M HiFi, na němž lze vidět v detailním záběru jména (a někdy drobná i fota) samých českých interpretů z 80. let: Věra Špinarová, Dalibor Janda, Žentour, Olympic, Petra Janů, Václav Hudeček, Waldemar Matuška, Abraxas... hudba znějící z jukeboxu je však finská. :o) (06.05.2023)

Komentár k prvému Kaurismäkiho filmu (Juha), ktorý som videl, som zakončil vierou v to, že uvidím ďalšie a lepšie filmy od tohto uznávaného režiséra. A je to tu! Muž bez minulosti je zdanlivo obyčajný film, ale zaryje sa do hlavy na veľmi dlho. Je to ťažko pochopiteľné, lebo filmov, kde hrá svoju úlohu amnézia som videl mnoho, v škandinávskej filmovej tvorbe nie som začiatočníkom, a napriek tomu ma film dostal svojou neuchopiteľnou atmosférou, presnými dialógmi a prirodzeným hereckým prejavom. Anderton píše, že ide o najznámejší a najobľúbenejší Kaurismäkiho film. Ja dúfam, že to tak nie je a že sa mi podarí vidieť aj nejaké jeho ďalšie dielo, ktoré na mňa zapôsobí porovnateľne. (17.07.2017)