Přízraky noci

Povídkový horor o skupině osob, které prožívají hlavní příběh a mezitím si vyprávějí další hrůzostrašné historky. Těch je pět a dost mezi nimi trčí golfařská duchařina Charlese Crichtona (podle povídky H. G. Wellse), která se ani na okamžik nedá brát vážně a zcela jednoznačně patří do žánru komedie. Ale ostatní povídky jsou celkem strašidelné až hororové a závěr hlavního příběhu je také povedený (70%). (14.07.2008)

Vynikající povídková antologie s nezajímavou, ale o to působivěji zakončenou spojovací linií. První dvě historky jsou spíš takové na rozjezd, příběh o pohřebáku by neuspěl ani u Švandrlíka a dětská vánoční party mě jednoduše neoslovila a nebavila, ale pak to začíná gradovat. Story o podivném zrcadle mě přikovala k monitoru (z jistých důvodů jsem na strašidelné odrazy v zrcadlech velmi háklivý), jak se povedla; rozpustilé golfové vyprávění o kibicovi spíš (ale jako jediné!) pobaví než vyděsí, aby nakonec celý film gradoval břichomluvcem a jeho loutkou. Nesmírně příjemné překvapení. (24.02.2014)

Příjemné strašidelné historky z dávných časů, které už dnes příliš nevyděsí, ale mají své kouzlo. Sen s funebrákem varujícím před katastrofou, hra na schovávanou s duchy či břichomluvec s loutkou. Duchařský příběh s golfisty spíše pobaví a rozesměje, mně se ale kromě loutky líbil tematicky ten s tajemným zrcadlem. Zrcadla jsou totiž zrádná a už jen fakt, že vše, co odráží, převrátí, je poněkud zneklidňující. Ovšem než se nechat zrcadlem pohltit, je lepší ho rozbít a riskovat tak sedm let smůly. Velmi dobře jsou pak jednotlivá vyprávění spojena s Waltrem Craigem (Mervyn Johns), jehož trápí noční můry. Konec očekávaný a přesto perfektní. Skvělá černobílá kamera navozuje šerosvitnými obrazy spojenými s hudbou patřičnou atmosféru. (04.01.2021)

Flaxik to naškrábal dobře. Dead of Night je v podstatě prapředek všech povídkových hororů, dost možná i první hororová antologie vůbec. Doporučení se však týká spíš kompletářům: neobjeví se tu totiž žádná monstra ani příšery, přednost tu mají místo nich spíše šílenci, duchové nebo zlá zrcadla. Strašících momentů je zde taky minimum, tvůrci se věnovali ve svých jednotlivých segmentech buď zábavě, stupňovanému napětí nebo (rádoby) překvapivému vyústění. Bohužel, to se podařilo snad jen spojovací "omáčce", která tentokrát není jen nudnou vatou, ale soběstačným a celkem vtipným příběhem. (27.08.2016)

Ve venkovském penzionu se sejde skupina lidí, z nichž jeden tvrdí, že ostatní zná ze snu. Každý se snaží jeho nervy uchlácholit nějakou historkou o vlastní zkušenosti s něčím, co se jeví jako nadpřirozený úkaz a co považuje za výplod vlastní či cizí bujné fantazie. Britský film, který inspiroval řadu povídkových antologií, jaké do omrzení točila studia Hammer a Amicus, se právě pro své prvenství dodnes silně přeceňuje. Překvapivě byl natočen v produkci studia Ealing, které jinak vyrábělo převážně komedie, a s výjimkou poslední povídky, v níž Michael Redgrave hraje schizofrenického břichomluvce (stejná myšlenka byla zpracována dřív i později) jde vlastně o sérii anekdot se slabými pointami. Možná že kdyby povídek nebylo pět, ale jen tři (americké distribuci se tak jako tak dvě nezdály a z tamější verze byl golfový a vánoční příběh vystřižen), které by se důkladněji rozvinuly, aby ta třetí nebyla jediná nadprůměrná, šel bych nad tři hvězdičky. 60% (01.12.2010)