Mandarinky

Kdo by kdy řekl, že se na poli kinematografie zrodí Estonsko-gruzínské přátelství, které bude založené na příběhu z ne zase tak dávné minulosti, kdy Abcházii vymetala škaredá slečna jménem válka. Mandarinky jsou jedním z příběhů z tohoto prostředí a pro svojí exotickou oblast přináší silně chytlavý lidský příběh, ke kterému není moc co více dodat. Nejblíže mi tento film sedí k chorvatskému filmu Země nikoho. Stejně smutný, stejně absurdní. Jako válka samotná. (08.11.2015)

Podobně jako Kukuška nebo Země nikoho, i Mandarinky zařazuji mezi nejlepší malé velké válečné filmy. Gruzie, 90. léta a děda Ivo řeže dřevo na výrobu bedýnek na (granáty?) mandarinky, když tu u dveří stojí hladový Čečenec, dožadujíc se jídla na cestu. Zápletka houstne, když se Čečenec vrátí, tentokrát však ležící v plotě s dírou v hrudníku. Spolu s ním děda Ivo zachrání i jednoho z Gruzínců. Oba muže z opačných stran barikády tak dělí jen jedny zamčené dveře. Příběh, ve kterém se sbírají mandarinky, pije čaj, hoří domy a zpochybňují se schopnosti Gruzínců a Čečenců válčit nebo dělat dobré šašliky. Já osobně bych k žánrům přidal i komedii, i když humor je hodně černý (navíc míří vždy do černého). Vtipné situace se mísí se srdceryvnými v tom správném měřítku, nejednou jsem se od srdce zasmál. Jde však hlavně o válečné drama, strach o hrdiny je cítit z každého filmového políčka neboť válka se odehrává doslova za humny (a mnohdy i uvnitř domu, i když tam jde hlavně o přestřelky slovní). Estonský film příliš zmapovaný nemám, viděl jsem všehovšudy jediný film - tento. Ale jestli v Estonsku umí točit takové malé velké filmy, proč to neumíme u nás? (10.01.2015)

Velký, místy však až komorní přírůstek k rodině protiválečných filmů. Lehce plynoucí děj, několik postav (jejichž pozadí a motivace se dozvídáme během celé stopáže), vyhrocené dialogy protkané černým humorem a jeden melancholický hudební motiv dělá z Mandarinek jednoduchou, ale umě vypěstovanou plodinu. Podobnost např. s No Man´s Land určitě na místě, akorát to měl kratší bratranec při oscarové noci v mocné společnosti poněkud těžší (při vší úctě k Amélii). (02.04.2015)

Estonsko-gruzijský film o gruzínsko-abcházském konfliktu. Překvapivě nechybí i dávka kvalitního, skrytého černého humoru. Upoutal mě i líbivý soundtrack. Z nominovaných adeptů na Oskara za nejlepší cizojazyčný film pro rok 2015 jsou Mandarinky mým osobním favoritem v této kategorii. (08.04.2015)

Ideálna konverzačka o nezmysle vojny, ktorá prinúti sa zamyslieť nad tým, ako je možné, že ľudia sa pre politické a náboženské vášne len tak zabíjajú, hoci dovtedy kľudne žili v mieri. Tento film nechá pripomenúť aj na nezmyselné besnenie na Balkáne, je to v podstate o tom istom. Bojujú proti sebe ľudia, ktorí sa navzájom ani nedokážu rozlíšiť kto patrí ku komu. Sú si podobní výzorom i jazykom. Nepochopiteľné, ako ďaleko môže zájsť politika. (04.11.2020)