Jak jsme hráli čáru

Tak po tomhle blockbusteru na dlouhou dobu končím s česko-slovenskou produkcí. Film je naprosto o ničem, snaží se o nějakou výpověd z doby za železnou oponou, nedaří se to. Nedaří se v něm totiž vůbec nic. Ať už jsou to debilní strojený předabovaný dialogy,nebo humor. Ten nehledejte, chybí. A drama? No to vůbec. Vypínal jsem to po padesáti mnutách, čekajíc, že se něco začne dít. Nezačne. Ztráta času. Herecký výkony hodný televizní inscenace z doby Nemocnice na kraji města a postavy tupý a plochý,že to ani víc nejde. Sorry pane Nvota, to si zabil. (08.07.2015)

Nepochopím, proč se slovenské filmy u nás dabují. Pokaždé to filmu ubere na uvěřitelnosti. Na druhou stranu – Jak jsme hráli čáru je skvělý už z podstaty. Dlouho jsem se nesetkal s tuzemským (popřípadě slovenským filmem), který by vážná témata (zde období komunismu) byla vyprávěna neotřelou formou v očích dítěte. Juraj Nvota našel díru na trhu a udělal to zatraceně dobře. Atmosféra byla skvělá, všechno to bylo krásně upřímné, lidské, byla radost na podobný film koukat a musím říct, že jsem si ho díky tomu moc užil. Skrytá perla v československé kinematografii, která si zaslouží lepší hodnocení než to, jaké tady aktuálně má. (25.08.2020)

Dětská nevinnost a krutost. Někdy se střetnou, někdy bojují bok po boku.. Dají se tomu vytknout dramaturgické přešlapy a s tím související potíže s kompaktností a hloubkou vyprávění, ale na dětskou optiku, co někdy zpětně bere i to hořké se sladkou příchutí, jde svést kdeco. Tu čtvrtou hvězdu v mých očích zajistil „kachyňovský“ konec, kdy se pod patronací pána Lasici vyprofilovalo, jakým požehnáním je mít „starého otca“, který vám něco předá a vyjma klobouku to nejsou hmotné statky.. (25.01.2024)

Tak bohužiaľ. Skutočne ešte potrebujeme v súčasnosti rozprávky o socializme? Nepotrebujeme o ňom už aj umelecké filmy? Ale dobre, lenže to by musel byť Nvota viac ako remeselník, ktorý iba pretavuje riadky scenára do obrázkov bez akejkoľvek snahy o invenciu. Postavy sú jasne zaraditeľné už od začiatku, skutočná zmena prichádza iba pri jednej z nich a aj tá pôsobí vykonštruovane. Prvých 70 minút sa v podstate nestane vôbec nič, potom zrazu film dostane až zbesilý spád a znova, pôsobí to vykonštruovane. Pritom je zrejmé, že kniha mohla poslúžiť na skvelú adaptáciu, ktorá sa mohla stať klasikou. Lenže to by musel totiž niekto iný ako ten, čo nás už obdaril dvoma absolútne priemernými filmami z týchto dôb. Taký otec Petra je značne nesympatický, jeho odchod v minulosti sa tiež nezdá byť morálne podľa filmu v poriadku a ja by som radšej zostal s dedom, aj keď za tou nesprávnou stranou plotu. (01.01.2016)

"Jak jsme hráli čáru aneb, když Češi dabují české, potažmo slovenské filmy." Duo Pišťanek a Urban (scénáristé) by si zasloužili "ocenění" za nehorázně stupidní, situovaný scénář. Ale na druhou stranu v této kategorii by dominovali i jiní, možná i horší adepti z krajiny české. Nebylo by to možná ani tak špatné, kdyby: 1) již zmíněný scénář neposouval film v určitých pasážích do jakéhosi stereotypního filmového béčka. 2) Kdyby i tak ostřílení herci, jako je Labuda, Šafránková, apod., nepůsobili tak impulzivně a intenzivně amatérsky. O dětských rolích ani nemluvě. 3) Tím nejhorším na tomto filmu byl úmorný, doslova hnusný technický přestupek v podobě dabingu! Hleděl jsem na plátno s ústy dokořán a absolutně jsem nechápal ten princip toho, že všichni (slovenští i čeští herci) museli být předabováni. Po celou dobu sledování filmu si pak připadáte jako v podvečer u televize s miskou popcornu, sledujíce seriály na Prima Cool s "coolovským rychlo-dabingem". Film člověku poté bohužel brání citově proniknout a vcítit se do doby, do které byl film situován. Bohužel s dabingem, to soudruzi dosti přehnali. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (08.12.2014)